Ostravo, my ťa lúbime! My ťa lúbime viac ako ruskú zmrzlinu. A ruskú zmrzlinu sakra lúbime! Ostravo, my ťa lúbime! My ťa lúbime viac ako trubičky na benzinke – a trubičky na benzinke sakra lúbime!
Horkýže Slíže
|
Tímto způsobem se pravidelně se svými fanoušky vítají členové slovenské kapely Horkýže Slíže, když přijedou do Ostravy. Už z tohoto je zřejmé, že muzikanti z Nitry si město opravdu oblíbili. Možná i proto v Ostravě zahájili své turné, na kterém slaví 25 let od svého založení.
„Ostrava je město měst. Je zajímavá tím, že máte chvilku pocit, že z ní vycházíte, ovšem záhy do ní zase vstupujete. Ostravu tvoří takové městské ostrovy, mezi kterými se nacházejí periferie. Tím, jak se však rozrůstá, se tyto ostrovy postupně propojují. O Ostravě jsme se učili už na střední škole v zeměpise. Na lyžovačku tady ale nejezdíme, i když máte Beskydy. Na Stodolní už taky zrovna často nechodíme. Po koncertu se jen pomodlíme a jdeme rovnou spát,“ vypravuje frontman a basák Peter Hrivňák zvaný Kuko.
Horníci? Když doly, tak dolníci
Ostravu znají Horkýže Slíže především pracovně, ale před časem někteří z jejich členů udělali výjimku. Zúčastnili se totiž premiéry filmu Ostravak Ostravski, protože hlavní hrdina poslouchá právě jejich hudbu. „Chlapci pak vyprávěli, jak se smál celý sál, ale že oni některým vtipům nerozuměli. Šlo teda nejspíš o dost regionálně zacílený film. Přesto je super, že si takový snímek našel své diváky, kteří se na něm bavili,“ míní Kuko a dodává, že je skvělé, když právě havíři poslouchají zrovna Horkýže Slíže.
Spoluzakladatel kapely a kytarista Mário Sabo zvaný Sabotér se přidává. „Horníci? Tomu označení moc nerozumíme. Když dělají dole, jak to mohou být horníci? Měli by to přece být dolníci. My u nás máme baňu a baníky. Vy máte doly a měli byste mít proto dolníky, a ne horníky,“ vysvětluje s nadsázkou.
Na Stodolní jen ve větší skupině
V roce 2014 hrála kapela Horkýže Slíže také v Dolní oblasti Vítkovice na festivalu Colours of Ostrava. „Ten festival byl hodně specifický, protože měl jednu vlastnost, se kterou jsme se zatím na žádném koncertě nesetkali. O třetí hodině odpoledne jsme schytali 36 stupňů Celsia na slunci,“ popisuje Kuko. „Ne, to bylo to ve stínu,“ opravuje ho Mário. „No a kolik mohlo být na slunci? To nevím, ale vypil jsem před tím koncertem přes šest litrů vody, ale i tak mi bylo horko. Natřeli jsme se něčím na ochranu a shodli se, že když nás tohle nezabije, tak už nic. Proto si ten koncert pamatujeme, navíc jsme na Colours hráli jen jednou,“ dodává Kuko.
Horkýže Slíže
Úplnou neznámou pak pro slovenské muzikanty není ani nejvyhlášenější ostravská ulice Stodolní.
„Tam to žije, to je pravda. Je ovšem nutné na ni vyrazit ve větší skupině a nejlépe kolem druhé až třetí ráno. Ten větší počet lidí je důležitý zejména z bezpečnostních důvodů, někteří z hudebníků by vám o tom mohli povídat své. Stodolní ulice má však také své kouzlo, protože je tam plno mladých lidí a místní podniky jsou celkem fajn,“ říká Kuko.
Fanynky jsou rok od roku vzácnější
A jací jsou jejich ostravští fanoušci? „Máme tady skvělé zejména fanynky, které jsou velmi aktivní a některé mají na předloktí vytetovaný nápis Horkýže Slíže. Rok od roku jsou pro nás vzácnější, neboť roky nám přibývají, nás tak těší, že tady stále jsou,“ svěřuje Kuko.
Také díky tomu, že je kapela na turné k výročí založení, Kuko s Máriem přidávají i vzpomínku na jejich vůbec první ostravský koncert v klubu Marley na Černé louce. „Bylo to ještě pod vlivem reggae a do proskleného klubu Marley nás pozval Libor Bálek z kapely Sultan Soliman. Skákali tam tehdy capoeiru (brazilské bojové umění, pozn. red.),“ vybavuje si ještě dnes dvojice muzikantů a plynule přechází do současnosti.
„Ostrava je naše první zastávka na turné, takže vím, že budu muset trošku více artikulovat. Musím zkrátka udělat velké haló, aby mě bylo dobře slyšet. Proto už teď vím, že po ostravském koncertě mě bude strašně bolet huba,“ přibližuje své pocity před vystoupením Kuko s tím, že už zanedlouho se do Ostravy vrátí. „Už máme domluvený termín, takže Ostravu určitě zase brzy navštívíme. Těžko říct, jestli je to dobře. Jsou určitě kapely, které tady hrají méně než dvakrát do roka. A jsou dokonce i ty, které tady hrají jen jednou za život. K těm my ale zcela určitě nepatříme.“
