Krejčík v předposledním válečném roce natáčel v Ostravě snímek V hlubinách země a s přáteli se dohodl na výlet do Vídně. Problémem ale byly potravinové lístky.
"Existovaly potravinové lístky, kdy ty říšské platily v protektorátu, ale ty protektorátní neplatily v rajchu. Když jsem jel do Vídně, tak bylo zapotřebí sehnat ty říšské, ty se daly vyměnit v restauraci u číšníka," vzpomínal Krejčík.
Jiří KrejčíkNarozen 26. června 1918. Proslulý český režisér, scenárista a příležitostný herec. Z jeho filmografie vynikají zejména drama Vyšší princip (1960), komedie Svatba jako řemen (1967) nebo Pension pro svobodné pány (1967). V roce 1998 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V letech 1943 a 1944 realizoval tři propagační snímky o hornících: Naši havíři, Zdař Bůh, hoši! a V hlubinách země, jejich součástí jsou také záběry ostravských dolů. Krejčík se na místo svého prvního působiště několikrát vrátil a pokračoval v natáčení hraných filmů. |
"Tak jsem šel do jedné kavárny, bylo to blízko takové koksovny na rohu, no... Karolína se jmenovala. Tam byla kavárna a já jsem hledal číšníka, jestli je možno u něj vyměnit lístky. Vyhledal jsem jej, samozřejmě se k tomu musel dát nějaký tuzér. A jak tak jednám, najednou ke mně přiběhl takový vyděšený člověk a říká: Dej sem ty prachy!"
Před očima měl revolver
Režisér má ryze vypravěčský talent a ten využil i při vyprávění této historky. "Najednou se sebral a utíkal pryč. Vylítnul z restaurace. A já za ním, v té zvědavosti jsem si myslel, že by to mohl být nějaký partyzán. Tak jsem vyběhl za ním a on někoho honil," vypráví tvůrce, který je zvyklý rafinovaně pracovat s dramaturgickou výstavbou příběhu.
Jiří Krejčík s režisérskou kolegyní a ostravskou rodačkou Věrou Chytilovou.
Jiří Krejčík v roce 2002 s Alenou Činčerovou při natáčení televizního profilu GEN.
Jiří Krejčík s Křišťálovým globusem za mimořádný umělecký přínos světovému filmu (1. července 2005)
Obyčejná honička se totiž mění v téměř celovečerní drama. "A pak, asi za hodinu, jsem šel jinou ulicí, na chlapa jsem zapomněl a najednou se vynořili dva chlapi, chytli mě a odvedli... a toho chlápka se ptali: Je to von? A on odpověděl: To je von, a víc nic. Mně to přišlo nepříjemný, tak jsem se bránil: Co si to dovolujete?! A najednou jsem měl revolver před očima: Policie, jste zatčen. A odvedli mě na policejní stanici i s tím chlapem," vypráví Krejčík.
Ostravské stopyDosud vyšlo: herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško. |
"A najednou se mě ptá on: Tak kde máš ty záclony? A teď jsem to chtěl vysvětlit, že je to volovina, ale oni na mě: Mlčte, nejste tázán. To jsem pak použil ve filmu Svatba jako řemen," končí mistr s tím, že nakonec ho pustili.
V Ostravě natáčel Bakaláře
Do Ostravy se Jiří Krejčík ještě podíval v sedmdesátých letech, podobně jako Jan Kačer, který zde byl v tvůrčím vyhnanství a přitom v Ostravě natočil pozoruhodný barevný celovečerní hraný film Město mé naděje (1978).
Krejčík našel útočiště v ostravské televizi. Jeho spolupracovník kameraman Jaromír Zaoral na něj dodnes vzpomíná jako na ryzí vzor občanského charakteru.
"Krejčík byl vynikající, neznal kompromisy a šel si za svým, o všem měl jasnou a hlavně přesnou představu," říká Zaoral.
Režisér Krejčík a kameraman Zaoral společně vytvořili díl populárního seriálu Bakaláři pod názvem Co z toho kluka bude, tehdy ještě na černobílý formát. Úvodní slovo v něm má Marie Rottrová, další ikona, jejíž kariéra je spjata s Ostravou.
