Klaun se slzou v oku. Taková role asi nejlépe charakterizuje herce Vladimíra Čapku z Národního divadla moravskoslezského. Do paměti diváků tady vstoupil právě v roli šaška v nezapomenutelné inscenaci Krále Leara. Svým způsobem tak v polovině 90. let vyvrcholila kariéra jednoho z nejčastěji obsazovaných herců na ostravské scéně.
Vladimír Čapka
|
Její začátek ovšem spadá už do 80. let, kdy Vladimír Čapka přišel do industriálního města a zakotvil v Divadle Petra Bezruče. "Pocházím z Brodku u Přerova, kde můj otec, nadšený ochotník, vedl ochotnický soubor Josefa Kajetána Tyla. Tam jsem už jako pětiletý hrál a maminka mi napovídala," popisuje své profesní začátky a dodává, že do Brodku se stále rád vrací.
Brodek ani Ostrava ovšem nebyly jeho první profesionální zkušeností. Do Divadla Petra Bezruče přišel z angažmá v šumperském divadle, kde poprvé ztvárnil roli Smerďakova, se kterou se později setkal ještě jednou, a to právě v Ostravě.
Ostravě zůstal věrný
Vladimír Čapka pochází z hereckého klanu a ještě před jeho příchodem už divadlo jméno Čapků dobře poznalo. A pak už byl jenom krok k založení vlastní ostravské rodiny.
"U Bezručů přede mnou působil také bratr Jiří. Po čase přišla do angažmá kolegyně Marcela Pavlasová, která se později stala mou ženou," usmívá se Čapka při vzpomínkách v herecké šatně Divadla Jiřího Myrona.
Herec po řadu let působil na ostravské scéně a mnohdy ani nesestoupil z jeviště, jak často hrával. Nabídky z pražských scén však nikdy nepřijal a Ostravě zůstal věrný. "V průběhu působení přišla i možnost angažmá v Praze, ale samotnému se mi nechtělo, tady jsem měl totiž perfektní zázemí," vysvětluje prozaicky.
"Na JAMU jsem přišel ve dvaadvaceti letech a byl jsem tam skoro nejstarší. Předtím jsem vystudoval obor design na UMPRUM v Uherském Hradišti a ještě předtím jsem se vyučil strojním zámečníkem, kterým byl také jeden z mých dědečků," vzpomíná.
Možná právě pro tuto pestrou zkušenost jej Ostrava svým neutěšeným vzhledem nijak nepřekvapila. Věděl, kam jde a proč. "Přišel jsem z Brodku, tedy skoro z Hané. Znal jsem přerovské strojírny i tamní chemičku, takže mě Ostrava nepřekvapila a bral jsem ji tak nějak normálně. Byla 80. léta a město se zdálo černější, tmavší, až zádumčivé, ale já ho vnímal jinak," popisuje Vladimír Čapka.
Práce pro film i televizi
Ostrava pro něj byla a je především divadlo, tedy práce a rodina. "A pak, kdykoliv můžu jet do Brodku na zahrádku za rodiči. Táta bude mít dvaadevadesát a maminka šestaosmdesát, musíme je opečovávat," vysvětluje.
A jak pokračovala jeho kariéra dál po příchodu k Bezručům? V Ostravě začal záhy spolupracovat s televizí, navíc ještě předtím měl jedinečnou příležitost zahrát si s Radkem Brzobohatým. "Hrál jsem ve filmu O moravské zemi režiséra Antonína Kachlíka, bylo to asi ve druháku na škole. Člověk bral všechno. Jé budu s Brzobohatým jé... Jinak ani neuvažujete. Skvělá parta a mladé, hezké holky!" vzpomíná herec.
Vladimír Čapka (vpravo) ve hře Veřejné blaho s kolegy Tomášem Jirmanem (vlevo) a Davidem Viktorou (uprostřed).
Vladimír Čapka (vlevo) v roli šaška v Králi Learovi z roku 1996. Vpravo Stanislav Šárský.
Filmová zkušenost se zúročila v řadě rolí pro ostravské televizní studio. "Hrál jsem třeba v Evangeliu pro pastýře nebo v pohádkovém seriálu Bráškové. Nejraději ovšem vzpomínám na pohádkové příběhy Císař a tambor a Dvanáct měsíčků," říká.
Při natáčení v Beskydech v Evangeliu pro pastýře vytvořil postavu vesničana. "Bylo to jedinečné, protože jsem měl specifickou nejen roli, ale i masku, velkou jizvu přes obličej a na zádech malý hrb. Natáčelo se na horách a zima byla, až praštělo," vypravuje Vladimír Čapka.
V současnosti jej diváci mohou vidět v téměř každé činoherní inscenaci Národního divadla moravskoslezského, nejnověji například v Macbethovi.
Přestože Vladimír Čapka působí tak, jako by divadlo nikdy neopouštěl, má také svá jiná oblíbená ostravská místa. "Mám rád Porubu, asi proto, že jsme se tam s ženou přestěhovali a ona tam má částečně rodinné kořeny. Zejména mám rád okolí tamního koupaliště a blízké lesy," dodává na závěr ostravský herec.
