Nastulczyk říká, že za totality byl kvůli své polské národní příslušnosti vnímán na Ostravsku jako vetřelec, přitom se narodil v Bystřici nad Olší a jeho rodina bydlela v Karviné.
„Přirozeně jsem měl kontakt i s Ostravou. Táhlo mě to ale do Polska, nicméně studium mi v roce 1978 nepovolili, vycestoval jsem tedy ilegálně, oženil se a už jsem tam zůstal,“ popisuje Franciszek Nastulczyk.
Franciszek Nastulczyk Básník a překladatel pochází z Bystřice nad Olší, narodil se 22. srpna 1957. Vystudoval Lesnické odborné učiliště v Bílé, maturoval na Střední průmyslové škole dřevařské v Hranicích. Studoval na těšínské pobočce Slezské univerzity v Katovicích a ve studiu pedagogiky a filozofie pokračoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde absolvoval v roce 1983. Vzdělání si rozšířil postgraduálním studiem informatiky a tělesné výchovy na Technice v městě Bielsko-Biała, tady se také oženil a usadil. |
Jak to v Ostravě vypadalo v jeho očích za totality? „Tíživá atmosféra, kdykoliv jsem někam šel, tak jsem se cítil jako občan druhé kategorie, který nic nemůže. Jsem z hornické rodiny, dědeček byl horník, brácha je horník, lidová kultura mi byla bližší. Měl jsem vydat knihu v ostravském nakladatelství Profil, kde byla i polská sekce, dělali mi s tím ale potíže. Kdykoliv jsem šel na úřad, cítil jsem se tam velmi cize. Ostrava byla myslím v tomto směru nejhorší město, naopak v Praze mi nedělali žádné problémy. Tam se na vše dívali s nadhledem, kdežto tady jsem byl vnímán jako příslušník polské národnosti. Stalo se mi třeba, že jsem otevřel ve Frýdku v hospodě polské noviny a lidi se na mě obořili, co to tady děláš, běž si do Polska. Naštěstí teď už je to jiné. Tehdy se lidé tolik neznali, byť bydleli po obou stranách blízké hranice, kdežto dnes se už jejich život prolíná.“
Ostrava dneška? Už vlídná atmosféra
První sbírku básní mu vydali až po revoluci. Na socialismus vzpomíná s jistou nelibostí i kvůli chování úředníků, kteří mu nepokrytě dávali najevo svou nadřazenost. Dnes už to cítí jinak.
„Cestování do Ostravy pro mě tehdy bylo spojeno s nepříjemnými zážitky. Když jsem se chtěl vrátit a učit tady, tak mi estébáci vyhrožovali, že mi vezmou pas. Najednou se ale všechno změnilo, když jsem potkal básníka Petra Hrušku a vydavatele Jirku Macháčka. Začal jsem totiž v Polsku překládat české básníky, třeba právě básně Petra Hrušky, nejdříve do internetové verze časopisu Pobocza,“ vypráví Nastulczyk.
Celkem přeložil na pět desítek českých autorů. „S Petrem jsme se skamarádili a já začal jezdit do Ostravy na akce vydavatelství Protimluv. V Polsku vyšel jeho první knižní výbor a teď mu tam v mém překladu vyjde druhá kniha. Proto když teď přijíždím do Ostravy, tak je to pro mě úplně něco jiného. Spousta známých, vlídná, příjemná atmosféra, přátelská uvítání, takže se tady cítím jako doma.“
Nastulczyk jako velvyslanec české kultury v Polsku
Když přijíždí do Ostravy z polského příhraničí, nejvíce se těší na místní kluby. Tady také předčítal z výboru své tvorby Průvodce slepého psa. „K mým oblíbeným místům pochopitelně patří klub Fiducia, kde jsem měl autorská čtení, protože Jirka Macháček vydal v Protimluvu knihu mých básní. Samozřejmě po čtení se s přáteli vydávám na obchůzku už známých podniků. Díky tomu si uvědomuji kontrasty mezi současností a minulostí. Ještě dnes pořád vidím rozdíl mezi ostravskou kulturní elitou a lidmi, kteří se chovají ještě dost postkomunisticky. Mám z nich smíšené pocity, ale když jsem mezi svými, tak se cítím opravdu výborně, ovšem když vyjdu někam mezi lidi na nádraží, do bufetu nebo někam jinam, tak ještě pořád vidím tu starou Ostravu,“ svěřuje se se svými pocity.
Franciszek Nastulczyk a jeho sbírka básní s názvem Průvodce slepého psa.
V současnosti žije v Bielsko-Białe, kde učí tělocvik na základní škole, i díky tomu už v Polsku mohl představit celou řadu nejen ostravských básníků.
„Tělocvik mi celkem sedí, protože mám dostatek času na čtení a překlady. Teď společně s Janem Faberem překládáme tvorbu českého autora Pavla Řezníčka, je to velký básník a kus opravdu dobré poezie. Snažím se být v Polsku velvyslancem české kultury, hlavně toho mně nejbližšího ostravského okruhu,“ vysvětluje.
Zkoušel překládat i prózu, ale o tu nebyl takový zájem, samozřejmě existují překlady Jana Balabána, populární je ale hlavně Petr Šabach, třeba jeho Opilé banány, ty mají v Polsku úspěch.
„Já si naštěstí k překladu mohu vybrat jen to, co se mi líbí, nejsem totiž překladatel z povolání. Z ostravských autorů je to kromě Petra Hrušky třeba Jaroslav Žila, Ivan Motýl, Jakub Chrobák. Pak ale také tvůrci z Brna a Prahy nebo i ze Slovenska,“ říká Nastulczyk.
