Jednou z významných událostí projektu Shakespeare Ostrava 2016 byla premiéra klasického amerického muzikálu Kačenko, pusu! v Divadle Jiřího Myrona. Jedná se o adaptaci komedie Zkrocení zlé ženy, kterou přeložil Jiří Josek, velký znalec a překladatel díla Williama Shakespeara.
Josek ale není v Ostravě žádným „nováčkem“. Kromě toho, že působil na Ostravské univerzitě, měl také v Divadle Jiřího Myrona přednášku nazvanou Na cestě k Shakespearovi a zatím naposledy vystoupil v rámci pořadu Shakespeare v Lese. Joskovy překlady slavného alžbětinského dramatika se pak na jevišti českých divadel hrají společně s překlady Martina Hilského nejčastěji.
Krajča obsadil jako nejmladšího českého Hamleta
„V Ostravě se pořád něco děje a já se tady už nějakou dobu pohybuju. Zažil jsem éru Juraje Deáka, který dělal některé mé překlady Shakespeara, a myslím si, že velice zdařile. Pak mě oslovil Michal Przebinda, tehdejší umělecký šéf Divadla Petra Bezruče, kde jsem mohl režírovat Hamleta.“
Jiří Josek
|
Jednalo se o inscenaci s tehdy vycházející hvězdou Richardem Krajčem, která se stala opravdovou událostí. „Bylo to hrozně fajn, protože když člověk překládá, hru si zároveň režíruje v hlavě. Takhle jsem měl možnost si vyzkoušet přímo v praxi, jestli jde text hercům do pusy a jestli se mé představy dají realizovat na scéně. Michal Przebinda mi dal volnou ruku ve všem, i v obsazení rolí. Myslím, že Richard Krajčo byl tehdy ještě student na konzervatoři,“ vzpomíná Josek a dodává, že Krajčo byl v té době vůbec nejmladším Hamletem v historii českého divadla.
„Richard byl velice pracovitý. Dávali jsme si zkoušky nad běžný plán. Řešili jsme monology a třeba i jeho ostravskou výslovnost. Říkal například „křiž meče“ se znělým „ž“. Upozornil jsem ho na to a on byl ochotný se toho zbavit. Snad to pro něj mělo smysl. Krajčo byl sice nejmladším Hamletem v dějinách českého divadla, ale už měl okruh svých fanynek, a to ještě nebyl populární Kryštof. To, jak vypadal a působil, to všechno pomohlo úspěchu inscenace. Dělal moderátora v pořadu Medúza a působil i jako DJ na Stodolní. Tam jsem ho mimochodem potkal později, když Jarek Nohavica natáčel živě album Ikarus. Šel jsem se na tuhle slavnou ulici poprvé podívat a náhodou jsem zrovna natrefil na takovou náramnou událost,“ usmívá se.
Podle Joska se Ostrava od poloviny devadesátých let viditelně změnila, třeba jen co se týče dopravní dostupnosti. „Dnes to trvá tři hodiny pendolinem z Prahy do Ostravy, což je nádherné. Autem je ovšem cestování nesnesitelné. Pamatuji si, že v době, kdy jsem režíroval Hamleta, v jedenáct večer přistavili v Praze vlak do Ostravy. Koupil jsem si lehátko a v sedm ráno jsem byl v Ostravě. Jednou jsem se dokonce probudil omámený a zjistil jsem, že mi chybí všechny peníze, přestože jsem si zevnitř zavřel dveře.“
V Ostravě byla revoluce zpočátku velmi nesmělá
S Ostravou má překladatel spojen i jeden starší zážitek. „Vztahuje se k době takzvané sametové revoluce. V neděli 26. listopadu 1989 jsem byl na zaplněné Letenské pláni v Praze, kde jsem tlumočil novinářům z London Times. Potom po mně chtěli, abych s nimi jel do Ostravy, protože v Praze měl převrat sice hladký průběh, ale na vzdálenějších místech pořád nebylo jisté, jak situace dopadne,“ vzpomínal Josek.
Jiří Josek při předávání Cen Františka Filipovského za dabing v roce 2004.
Uvedl, že nejtužší komunistickou baštou byla nejspíše Ostrava. „Vzal jsem své auto a novináře s fotografem jsem tam odvezl. Chtěli udělat rozhovor s dělníky na téma, co říkají tomu, co se v Praze děje. Ale do žádné fabriky nás nepustili. Na ulici pouze husím pochodem kráčel skromný průvod, který nesměle vykřikoval hesla. Vůči dění v Praze to bylo nesrovnatelné. Na zpáteční cestě jsem navíc bloudil a novináři byli nervózní. Potřebovali odeslat fotografie do Londýna do uzávěrky. Ani nevím, jestli to tehdy stihli. Později mi od nich přišel výtisk London Times, kde byla na titulní straně fotka z nedělní Letenské pláně, kde jsem v popředí stál já s ročním synem na ramenou, manželka a naše další dvě děti. Bohužel se ty noviny ztratily někde při stěhování,“ popsal.
Obdivovatel Balabána, Hrušky i Nohavici
Ostravu zná Jiří Josek dobře především podle jejích divadelních scén. „Byl jsem tady snad ve všech divadlech a mám pocit, že Ostrava je město, ve kterém to žije. Poslední událostí byl večer v absintovém klubu Les krátce před Vánocemi. Přemek Bureš a Jiří Nekvasil mě vyzvali, abych pro klub vytvořil pořad Shakespeare v Lese, sestavený z pasáží, které se u Shakespeara odehrávají právě v lese. Byl jsem také na besedě ve Fiducii a v Divadle loutek jsem viděl inscenaci Bouře. Na ostravském hradě se v rámci Shakespearových slavností dával Romeo a Julie a letos Hamlet. V Českém Těšíně jsem v roce 2006 režíroval Veselé paničky windsdorské, do role mladého Willa Shakespeara jsem obsadil tehdy asi jen čtrnáctiletého studenta konzervatoře Patrika Děrgela. V současnosti hraje v Praze Hamleta nebo vystupuje ve Snu čarovné noci. Tak jsme se zase po letech setkali.“
Jiří Josek získal za překlady díla Williama Shakespeara řadu ocenění.
Když se jej zeptáte, co si z Ostravy vybaví jako první, odpovídá: „Ostravu pamatuju jako začouzené hornické město. Na druhou stranu mám rád ostravskou literaturu – Jana Balabána, Petra Hrušku a jiné. Ostrava žije svým vlastním životem. Když se řekne Ostrava, tak se mi samozřejmě také vybaví Jarek Nohavica, kterého obdivuju.“
Zároveň dodává, že Ostrava jej překvapila i tím, jak nadšeně připomněla oslavy Shakespeara. „Oslavy Shakespeara jsou velkolepé, žádné jiné město to takto nepojalo. Ale kdo jiný je 400 let po smrti takto žádaný a potřebný? Lidé z něj dodnes čerpají inspiraci,“ vysvětluje.
U Shakespeara stále objevuje nové věci
Stává se, že se nad Shakespearem jako nad společným tématem setkává s Martinem Hilským? „Stalo se to například při jednom rozhlasovém pořadu nebo při besedě na knižním veletrhu Svět knihy. S Martinem se znám léta, kdysi jsem pracoval jako redaktor nakladatelství Odeon, kam on přinášel své překlady, lektorské posudky a doslovy. Napsal obsáhlou předmluvu k mému překladu Kerouaca Na cestě nebo krásný doslov k mému překladu Tracyho tygra, také byl mým učitelem na Filozofické fakultě, takže se známe spoustu let,“ směje se Josek, který si na Shakespearovi nejvíce cení skutečnosti, že nevnucuje svoje vidění světa.
„Pořád u něj objevuju nové věci, jeho dílo není myšlenkově uzavřené a neustále provokuje. Dodneška je to nanejvýš moderně uvažující autor, nemá předsudky a nesnáší faleš. Jazyková zdobnost, krásná poezie se u něho střídá s humorem plným lidské přirozenosti, každá postava má svůj specifický jazyk. Je to autor myšlenkově i výrazově do té míry bohatý, že žádný jiný dramatik mi toho o světě a o mně samém neřekne víc a nedává mi překladatelsky víc zabrat,“ říká na závěr.
