Na zahraničních festivalech získává film jednu cenu za druhou, patří navíc k nejnavštěvovanějším snímkům slovenské produkce. Bebjak je ale i televizním režisérem a jeho úspěšný seriál Spravedlnost, který vznikl v Ostravě, obdržel v loňském roce Českého lva za nejlepší televizní sérii.
Natáčeli jej mimo jiné na zrušeném vlakovém nádraží a kvůli nepozornosti na ně vyjela místní policie. Ostravu však režisér navštívil už dříve.
„Jedna z mých prvních návštěv Ostravy se konala v listopadu 2012 u příležitosti projekce filmu Zlo. Byla součástí prezentace díla výtvarníka Andreje Dúbravského, který pro Zlo napsal námět. Poté jsem mu svěřil i jednu z hlavních rolí. Výstava se tehdy konala v přívozské galerii Rubrum, kterou vedl básník a galerista Ivan Motýl,“ líčí Bebjak.
„Zamlouvala se mi například ošuntělá část Mariánských Hor“
Posléze se do Ostravy dostal o několik let později, a to právě v souvislosti s minisérií Spravedlnost, třídílným psychologickým dramatem, v němž divák sice vraha od začátku zná, ale postupně odkrývá okolnosti a důvody vraždy prominentního soudce Kowalského, která ovlivní životy hned několika postav.
Řada scén se natáčela v centru Ostravy nebo v jeho okolí. „Velice se nám líbily staré domy ve Vítkovicích, které dříve patřily Rothschildům, pak se mi hodně zamlouvala taková ošuntělá část v Mariánských Horách, kde se nachází obrovský blešák. Pamatuji si na povedený okamžik, když jsme v Ostravě točili scény u benzinové pumpy. Právě ji vykrádali. Pumpařka zavřela obchod, se zloději byla uvnitř a ještě dál prodávala přes okýnko. Ostrava se mi velice líbila, byl jsem z ní nadšený,“ usmívá se režisér.
Jednu z nejnapínavějších situací zažil Bebjak při natáčení scény na bývalém vlakovém nádraží ve Vítkovicích. „Když jsme točili nejdramatičtější okamžiky Spravedlnosti na vítkovickém nádraží, netušili jsme, že nás přijde opravdu zatknout policie. Jednalo se o situaci, kdy se rozhoduje o tom, kdo zabil soudce Kowalského. Herec vytočil číslo 158. Neuvědomili jsme si ale, že telefon je reálný, a tak se policistům nahrál náš herecký dialog. Když jsme tuto scénu třikrát zopakovali, přijeli si pro nás. Nebylo jednoduché jim vysvětlit, že došlo k omylu, mysleli si, že jsme to udělali naschvál, abychom si je mohli natočit,“ popisuje Bebjak.
Peter Bebjak
|
„Nakonec jsme natáčení Spravedlnosti museli přerušit a odvedli si vedoucího výroby. Bylo to celkem zvláštní, přitom jsme s šéfem kriminálky Lubošem Valeriánem měli dobré vztahy, ale nebyl právě v dosahu,“ vypráví slovenský tvůrce.
Napínavé scény jej provázejí i v soukromí. Když jel nedávno do Těšína na filmový festival Kino na hranici, musel si počkat, až se vyhne dopravní nehodě, nestihl tak uvedení bloku studentských filmů z bratislavské VŠMU.
Nyní Bebjak natočil další třídílnou sérii, Trhlinu podle románu Jozefa Kariky, který byl jedním z loňských hostů festivalu Colours of Ostrava. Trhlina by měla být hororem, ale je prezentována jako mysteriózní thriller. Pojednává o mizení lidí v jedné slovenské lokalitě.
„Tribeč, kde se odehrává, znám od dětství, vyrůstal jsem v něm a doteď si pamatuju, jak nám říkali, dál už nechoď, nebo se můžeš ztratit. Tehdy jsem tomu nepřikládal moc velkou váhu, až zpětně, když jsem si Karikovu knihu přečetl, mi ty věci začaly docházet a znovu jsem si je oživil. Líbí se mi, že někteří tomu dokážou uvěřit. Karika si pohrává s fakty, dále je ověřuje a podává je čtenáři jako skutečnost,“ vysvětluje Bebjak. Díky Trhlině se tak vrací k hororu Zlo, který v Ostravě před lety promítali v Přívoze.
Na Zlo jsme neměli dostatek financí, říká režisér
„Chtěli jsme si to především vyzkoušet. Ještě dříve se nám podařilo pro slovenskou televizi zrealizovat seriál Záhady SK. Pro nás to byla sranda, ale aktéři to brali vážně. Princip spočíval ve zmapování nadpřirozených úkazů, všeho, co existuje i neexistuje a čemu lidé věří. Lidé nám své příběhy vyprávěli a my jsme z nich vytvářeli rekonstrukce. Byla to především příležitost vyzkoušet si, jak v krátkém časovém úseku vzbudit napětí, abychom vystrašili,“ vzpomíná Bebjak.
A pokračuje: „Pak přišlo právě Zlo, na které jsme také neměli dostatek financí, protože jsme si to sponzorovali sami. Upravili jsme tak námět podle toho, co jsme byli schopni uskutečnit. Vydali jsme se nejjednodušší cestou a děj jsme soustředili na jedno místo, do starého domu s malým počtem herců. Rozpočet byl nakonec jeden milion korun, museli jsme Zlu přece jen dodat určitou rámcovou strukturu,“ přiblížil vznik filmu jeho tvůrce.
