Ostravu má Adamec spojenou i s krásnými ženami. „Dramaturg Miloš Zapletal měl za úkol najít náplň pro nově vzniklou halu ve Vítkovicích. Přišel za mnou, že by chtěl oživit tradici přehlídky krásy, tedy soutěže miss. Bylo to ještě za minulého režimu, takže americký model prezentování dívek jako krásných objektů nebyl příliš vítaný, ale nakonec se podařilo naši vizi prosadit,“ vzpomíná Adamec.
Vítězkou prvního ročníku se 9. února 1989 překvapivě stala Slovenka Ivana Christová. Režisér si vybavuje zejména rozporuplné přijetí vítězky ostravským publikem.
„Reakce diváků byla velmi negativní. Možná to bylo dáno tím, že vyhrála Slovenka. Navíc je pravda, že ostravská hala je obrovská, takže samotná volba se odehrávala daleko od diváků, kam nebylo možno z řady míst dohlédnout,“ líčí situaci známý režisér.
Situaci ztížilo i to, že tehdy ještě nebyla k dispozici plátna přenášející dění na pódiu.
Jiří Adamec
|
„Diváci tak neměli informace, jak první miss vypadá. Maximálně se k nim dostala informace, že vyhrála holka, která byla černovlasá, snědá a z východního Slovenska. V hale se proto začal ozývat velmi nelaskavý pískot. Ale posléze, když se konala závěrečná promenádní píseň s Karlem Gottem, se názor publika změnil a zněl velký potlesk. Taková byla moje první velká zkušenost s Ostravou,“ usmívá se 71letý tvůrce (podrobněji o první soutěži Miss zde).
S ostravskou televizí se pracovalo dobře
Od té doby byl v Ostravě mnohokrát, a jak říká, vždy to prý byl velmi příjemný pobyt. „Mám rád lidi z ostravské televize, vždy se mi s nimi pracovalo velmi dobře. Takže na Ostraváky mám jen dobré vzpomínky. Až tedy na to, že to bylo tenkrát z Prahy do Ostravy vzhledem k rychlosti automobilů i vlaků moc daleko,“ popisuje svou zkušenost.
Ostravu tak více poznal až v posledních letech, kdy v ní začal točit intenzivněji.
„Předtím to bylo jen přejíždění mezi halou a hotelem. Před půl rokem jsem ale přijížděl kvůli práci na pořadu s Mirkem Etzlerem. Tehdy jsem dostal možnost si k Ostravě najít vztah, protože jsme městem vždy alespoň trochu projeli a porozhlédli se, jak se tady žije. Přijde mi, že Ostrava je velmi vlídná a laskavá. Tedy až na ovzduší, které často není ideální,“ uvedl v Českém Těšíně, kam Adamec zavítal v rámci festivalu Kino na hranici.
Při této příležitosti popsal i svůj vztah k hercům. „Nerozlišuji, zda jde o ostravské, brněnské, pražské herce, rozlišuji je pouze na dobré a špatné. Pakliže hráli v mém filmu a jsou z Ostravy, tak to znamená, že to jsou dobří herci, protože jiné bych si nevybral,“ usmívá se v souvislosti s dotazem na obsazení Norberta Lichého nebo Miroslava Etzlera do filmu Léto s gentlemanem.
Etzler? Dobrý herec i člověk
Setkání s Etzlerem, ostravským rodákem, prý bylo ojedinělé. Adamec mu nakonec po složitých peripetiích svěřil hlavní roli v seriálu Pojišťovna štěstí.
„Na svůj tým herců jsem byl zvyklý dvacet let, pak mi ale bylo naznačeno, že bych se měl podívat na člověka jménem Etzler. Asi dvakrát jsem jej pozval na casting a na pohovor, ale on nikdy nepřišel. Tak jsem prostě usoudil, že je nespolehlivý a problémový. Opět mě však produkční tlačila, že i přes nedobrou zkušenost bych to měl zkusit. A já to tedy zkusil. Mirkovi Etzlerovi jsem zavolal a k mému velkému překvapení telefon vzal,“ popisuje Adamec.
Etzler se mu hned omluvil, proč dříve nepřišel, měl k tomu objektivní důvody. „Za půl hodiny jsme se setkali v cukrárně v Počernicích a za dalších patnáct minut roli získal. Stal se hereckou hvězdou a je jí dodnes, protože to je dobrý herec a dobrý člověk,“ dodává Adamec.
Manželka se stala mluvčí vlády
I jako jeden z nejvytíženějších televizních tvůrců se letos vydal na cestu samostatného filmu. Pokračování Léta s gentlemanem ale prý nechystá.
„V současnosti se starám hodně o rodinu, má žena dělá mluvčí české vlády (rozhovor s manželkou zde), a to ji stojí hodně energie. Máme dvě děti, o které je třeba pečovat. Natočit film je totiž zdlouhavý a velmi náročný proces. Na začátku musíte mít dobrý scénář, ale pak přijdou ještě složitější nezbytnosti, jako například shánění dostatku peněz,“ připouští zkušený režisér.
Díky tomu může porovnávat práci pro televizi s filmem určeným pro kina. „Televizní práce je dynamičtější, rychlejší, současně však malinko povrchnější. Co se točí pro film deset dní, v televizi musíte zvládnout za dva,“ vysvětluje Adamec.
