Divadelní režisér Štěpán Pácl se vrací do Prahy, ale na Ostravu nedá dopustit.

Divadelní režisér Štěpán Pácl se vrací do Prahy, ale na Ostravu nedá dopustit. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ostravské stopy: Zázrak, že město drží pohromadě, diví se režisér Pácl

  • 1
Strýček Váňa, Scapinova šibalství, Čekání na Godota, Kazimír a Karolína, to jsou některé z aktuálních ostravských inscenací divadelního režiséra a pražského rodáka Štěpána Pácla, který je uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče. Od nové sezony nastupuje do Národního divadla v Praze, nastal tedy čas rekapitulovat jeho ostravský pobyt.

Štěpán Pácl Ostravu zná několik let, poslední dva roky se v ní dokonce zabydlel. Jaké bylo jeho první setkání s tímto městem? „Před devíti lety přišla nabídka udělat ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka inscenaci nové české hry Radmily Adamové Holky Elky. Podivuhodná shoda okolností, Ostravu jsem neznal, ale přes Radovana Lipuse a přes ostravské kořeny Činoherního klubu jsem Ostravu vnímal jako mytické město,“ vypráví Pácl.

Každopádně ještě než ji viděl, tak už dopředu věděl, že Ostrava je podnětné místo a že se v ní rodí dobré věci.

Štěpán Pácl

Režisér se narodil v Praze v roce 1982.

Vystudoval obor činoherní režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jako režisér pracoval v divadlech v Praze, Chebu, Kladně a především v Ostravě.

V roce 2008 a 2010 získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Od loňské sezony působí jako umělecký šéf Divadla Petra Bezruče v Ostravě.

Od příští sezony nastupuje jako kmenový režisér v Národním divadle v Praze.

„První dojem byl velmi silný, samozřejmě byla to má první divadelní práce po škole. Cosi jako ztráta divadelního panictví. Navíc setkání s herci NDM bylo setkání beze zbytku šťastné. Vnitřním neklidem a zároveň energickou činností mě Ostrava fascinovala. Rád jsem se sem vracel.“

Další, už intenzivní setkání se konalo před dvěma lety, kdy nastoupil jako umělecký šéf do Divadla Petra Bezruče. Jako rezident má čas podívat se i do ostatních částí Ostravy.

Místo klidu u Ostravice Praze chybí

„Město je velice roztříštěné, sociální skladba obyvatel velmi pestrá a je zázrak, že Ostrava vůbec drží pohromadě, připadá mi jako jádro před výbuchem. Mám pocit, že v některých částech Ostravy tamním obyvatelům divadlo rozhodně nechybí. Mají jiné starosti, nutit jim divadlo by bylo fantaskní. Ale večer přijdete do divadla a je tam plno. To je další důkaz neklidně poklidného existování protikladů,“ říká režisér.

Přestože Štěpán Pácl pracuje v Divadle Petra Bezruče, vnímá tuto lokalitu už jako periferii a zamýšlí se nad tím, kde je v Ostravě vlastně centrum. „Centrum je pro mě hlavně historická část Ostravy, Moravská Ostrava. Kromě něj mě ale také zaujala Ostravice, jak se ta řeka proměňuje. Neprotéká středem města, ale odřezává část moravskou od slezské a zároveň je velkoryse řešen prostor okolo. Když to srovnám s Prahou, tak tam něco takového chybí. Není tam místo klidu.“

Důležité je pro Štěpána Pácla komunitní prožívání města, ať jsou to Komenského sady nebo právě centrum. „To sice prožívá krizi, ale i tak člověk může žít uprostřed komunity. V Ostravě se mi stává to, co jsem v Praze nikdy nezažil, že chodím do jedné trafiky, do jednoho řeznictví. Můžu tu zažívat, že člověk někam patří, do nějakého společenství, které není určené prací nebo institucí.“

„Ostravské publikum se nedá oklamat něčím primitivním“

Blízkost k lidem, to je jedna z věcí, která bude Štěpánu Páclovi v Praze určitě chybět. „Ne každé město podobného rozměru jako Ostrava to má. Je tu cítit jakási městská občanská angažovanost. To není jen vznik kulturních center, jako je Cooltour nebo nová Stará Aréna, ale i stánky na Kuřím rynku, kde si kupuju zeleninu, a řada nových zajímavých kaváren. Lidé tady chtějí žít svým městem. Něco vzdáleně podobného je v Praze třeba v Dejvicích nebo ve Vršovicích, ale už ne v centru, které je přehlceno turisty, kterým je vlastně jedno, jestli jsou zrovna v Benátkách, v Praze nebo v Moskvě.“

A divadlo? „Reakce ostravského publika jsou nadšené i rozporuplné, občas mě někdo zastaví na ulici a řekne mi, které představení ho zasáhlo a které zklamalo. Rozhodně se nedá ostravské publikum jednoduše oklamat něčím primitivním,“ vysvětluje režisér.

Ostrava je město, se kterým by nerad ztratil kontakt, a bude se sem vždycky rád vracet. A jak by ji charakterizoval? „Na to jsem hodně opatrný. Stalo se mi několikrát, že jsem někomu básnil o Ostravě a on byl potom zhnusený. Buď je to velká láska, nebo velká nenávist. Buď si člověk toto město zamiluje a fascinuje ho, anebo si ho zoškliví. Je to město, ke kterému nemůže být člověk lhostejný,“ dodává Pácl.