Příběh z blízké budoucnosti, který je částečně i politickým thrillerem a oslavou obyčejného lidství, upomíná na kultovní místo spjaté s pradávnou historií, jehož novou možnou formu symbolizuje právě fiktivní osobní lanová dráha. Pozůstatky těch skutečných nákladních lanovek však mohl autor knihy vídávat už v dětství, jež trávil na rozhraní Ostravy a Ludgeřovic, vesnice, odkud pochází.
„Vyrůstal jsem v Ludgeřovicích, což je druhá vesnice hned za Ostravou. Člověk musí projet z Ostravy přes Odru a kolem petřkovického Landeku, o kterém jsem psal. Je to Prajzská, spojovaná s Opavskem. Přesto jsme vždy vnímali přítomnost Ostravy, která je blíže,“ říká autor románové novinky.
Ostravu si dobře pamatuje z konce 80. let, kdy navštěvoval stavební průmyslovku v nedalekém Přívoze. „Každý den jsem jezdíval trasu mezi Ludgeřovicemi a Přívozem přes řeku Odru, přes Černý potok, kolem Dolu Vítězný únor. Někdy jsem se ze školy vracel na Prajzskou pěšky, mnohdy s popílkem na košili,“ vzpomíná Petr Čichoň.
Tehdy se ještě nad městem na některých místech tyčily pověstné průmyslové lanovky, výrazné dominanty Ostravy.
Petr Čichoň Spisovatel (*1969), který také pracuje ve vlastním architektonickém ateliéru, je rodákem z Ostravy, vyrůstal v nedalekých Ludgeřovicích. Studoval na stavební průmyslovce v Ostravě-Přívoze. Po absolvování vysoké školy žije převážně v Brně. Po roce 1989 pracoval v řadě nakladatelství, jako jsou Votobia, Vetus Via nebo Host. Od roku 1998 působí ve svém ateliéru. Vydal básnické sbírky Chilia (1995), Villa diabolica (1998) a Pruské balady / Preussische Balladen (2006). Byl navržen na Drážďanskou cenu lyriky (2004) a za Slezský román (2011) nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Jeho texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, maďarštiny, ukrajinštiny a polštiny. Svou poezii doprovází při autorských čteních hrou na loutnu. |
„Torzo nákladní lanové dráhy si pamatuji z dětství. Vybavuji si, že jedna vedla také nad okrajem Petřkovic. Když jsem psal Lanovku nad Landekem, občas se mi vybavila i tato dětská vzpomínka na tyto dávné nákladní lanovky, na proděravělé pletivo, které vedlo pod jejich dráhou, na vzdušné vozíky, v té době již zastavené,“ vypravuje autor.
Obnova lanovky zaujala
Jenže Ostrava byla jedna velká průmyslová aglomerace a řada staveb už v 80. letech chátrala. „Landek i nákladní lanovky připomínaly už tehdy spíše ruiny, které se dnes snažíme zachránit. Jako každého Ostraváka i mě zaujala konverze Dolních Vítkovic a myšlenka výstavby osobní lanové dráhy. V románu Lanovka nad Landekem jsem si vybral svou pomyslnou trasu, a to z Dolní oblasti Vítkovice na Landek,“ vysvětluje Čichoň vznik románu, do něhož tak mohl zakomponovat i vzpomínky z dětství.
„Jako kluci jsme na Landek jezdili na kole, ještě si pamatuji některé zbytky zdejšího strážného hradu. Poslední hradní kameny. Pro mě je vrch Landek romantickým místem. Landecká vila je opravená, později jsem zjistil, že v ní žili předkové básníka Jaroslava Erika Friče. Dříve to byla ruina, kam jsme si vodili holky. Kolem se šířila zvláštní, temná atmosféra,“ líčí spisovatel.
Na Landek se přicházelo buď z Petřkovic, nebo od Ostravy. „Když z Petřkovic, tak kolem hospody U Sněhoty a nahoru až k Fričově vile. Ještě zajímavější pak byly návraty z Ostravy domů na Prajzskou, kdy jsem musel projít přes most přes Odru,“ popisuje Čichoň.
Do knihy Pruské balady zařadil báseň Z Přívozu na Landek je dlouhá cesta, v níž popsal, jak se kdysi v noci vracíval pěšky domů. „Člověk měl štěstí, když jej tramvaj dopravila až na Černý potok a pak musel pěšky přejít přes tuto temnou zónu.“
Landecká architektura zasluhuje pozornost
Současný stav landeckého areálu není podle Čichoně zrovna povzbudivý a zasloužil by si větší pozornost. „Konverze na Landeku podle mě zatím neproběhla s takovou péčí jako v Dolní oblasti Vítkovice. Landecký areál pojímá také vzácné historické domy, a mnohé z nich chátrají. Měly by se citlivě zrekonstruovat. Landecká architektura by si jistě zasloužila pozornost, tvoří významné místo kraje,“ zdůrazňuje spisovatel.
Spisovatel Petr Čichoň době vydání Pruských balad, tedy v roce 2006.
Místní vrch považuje za mimořádně důležitý a neváhá jej srovnat ani s jiným podstatným místem.
„Landek vnímám jako ostravský Petřín, místo, kterému bychom měli věnovat pozornost. Nejde přece jenom o skvělé hornické muzeum, ale také o lokalitu vrcholné ostravské romantiky. Hrad na něm již sice nestojí, v románu se zmiňuji, že již také zbytky jeho kamenů zmizely. Kdysi tam sídlila také výletní restaurace. Navíc na Landeku zůstaly zachovány uhelné sloje vycházející až na povrch, ideální potenciál pro poutní místo,“ dodává Petr Čichoň.
