Památná jsou Rudišova vystoupení na Měsíci literárního čtení v klubu Atlantik nebo v již zaniklém baru Fiesta. Nedávno byl hostem ostravského básníka Petra Hrušky v pravidelném literárním live měsíčníku Paseka, kde vystupoval ve společnosti svého kamaráda, básníka a prozaika Igora Malijevského.
„První setkání s Ostravou? To bylo hodně dávno. Pamatuji si, že jsme sem jeli s rodiči za jejich kamarády na Frýdecko-Místecko. Jeli jsme přes Ostravu a stavovali se v ní. Pro mě byla Ocelové město, stejně jako ve verneovce, kterou jsem v té době jako šestiletý četl a také viděl v televizi zfilmovanou. Ostravu si pamatuju jako dýmající horu kouře,“ vypráví Jaroslav Rudiš.
Jaroslav Rudiš Narodil se 8. června 1972 v Lomnici nad Popelkou. Absolvoval gymnázium v Turnově a pedagogickou fakultu v Liberci, studoval i v Berlíně. Kromě toho, že pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové kapely, hotelový portýr, uplatnil se také jako novinář. Na literární scéně se proslavil prvotinou Nebe pod Berlínem (2002). Získal za ni Cenu Jiřího Ortena a uznání za Nejkrásnější knihu roku. Společně s Jaromírem Švejdíkem je autorem komiksové trilogie Alois Nebel. V roce 2011 podle této předlohy vznikl animovaný film. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Vystupuje příležitostně se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše texty pro kapely jako Umakart nebo Lety mimo. S básníkem Igorem Malijevským pořádá pravidelné literárně-hudební kabarety EKG. |
Pamatuje si to velmi dobře. „S bráchou jsme byli Ostravou tehdy fascinováni, už jen tím, že jsme byli z Českého ráje, který je normální, ale Ostrava, to pro nás byla velká věc,“ vrací se v myšlenkách k severomoravské metropoli. Po intenzivním zážitku z dětství se Jaroslav Rudiš do Ostravy dostává až v novém tisíciletí.
Festival Colours jen slyšel. A nevadí to
„Bylo to díky festivalu Měsíc autorského čtení, který se koná vždy v létě a má návštěva byla pokaždé něčím výjimečná. Jedno se například konalo v gay baru Fiesta, protože pršelo a pořadatelé museli narychlo změnit místo konání,“ vybavuje si spisovatel, který měl původně vystoupit na náměstí před katedrálou Božského Spasitele.
Ve Fiestě bylo tehdy k nehnutí, čtení z Rudišovy prózy lákalo i svou nezvyklou formou spojenou s performancí kapely U-Bahn. „Byl to hodně velký, divoký večírek,“ dodává k tomu sám prozaik.
Další čtení se už konalo v klubu Atlantik, také s obrovským ohlasem.
K zásadním vzpomínkám Jaroslava Rudiše na pobyt ve městě patří ale také slavný festival Colours of Ostrava, kterého se ovšem paradoxně neúčastnil.
„Nikdy jsem na něm nebyl, ale konal se shodou okolností vždy během Měsíce autorského čtení. Samozřejmě byl slyšet hluk z areálu, křik fanoušků a pak jsem vnímal návštěvníky festivalu, kteří bloudili městem jako duchové, když se vypotáceli z té jejich hudební arény.“
Protože je Jaroslav Rudiš milovníkem, možná trochu i starosvětským příznivcem železnice, nemůže se mu Ostrava nespojit se světem vlaků a oblíbených tramvají.
Rudiše fascinují železniční vlečky
„Je pro mě přirozené, že jsem se s Ostravou seznámil pomocí vlaku, kterým jsme přes ni určitě cestoval častěji. Byl jsem se dokonce podívat, jak vypadá nádraží v Ostravě-Vítkovicích. Fascinuje mě svět industriálních železničních vleček, který je tady velmi rozsáhlý, což mám dobře zmapováno. Baví mě vydávat se po stopách tohoto města ve městě, tedy této industriální infrastruktury, která je právě napojena na železnici, to se mi vždy velice líbilo. Konkrétně třeba při cestování do Jeseníku přes Ostravu-Svinov,“ vypravuje Jaroslav Rudiš.
Loni na podzim si dokonce zakoupil celodenní jízdenku na místní dopravu a projel si Ostravu jenom tramvajemi.
Kromě mytické železnice, na které se pohybuje Jaroslav Rudiš stejně sebevědomě jako jeho komiksový Alois Nebel, jej ale obklopuje v mysli i další forma Ostravy, a tou je její literární nebo výtvarná stopa.
„Ostrava, to je pro mě básník Petr Hruška nebo spisovatel Jan Balabán, ale také fotograf Viktor Kolář. S Balabánem jsem strávil jeden den na čtení ve Španělsku, Viktor Kolář byl nedávno naším hostem na Ostravském večeru v kabaretu EKG v Divadle Archa. Jana Balabána jsme už pozvat nemohli, ale vystoupil jako mrtvý host,“ dodává Jaroslav Rudiš.
