Forman přitom patří k umělcům střední generace, který ještě zažil Ostravu totalitní, ale také už získal potřebný světový rozhled, po kterém se mnohým za socialismu mohlo jen zdát. „Celý region byl pro mě tehdy spojen s formou odporu. Považoval jsem to tady za naprosto škaredé místo. Toto klišé u mě vytrvalo poměrně dlouho,“ přiznal výtvarník. „Až nyní, ve zralých letech, jsem v situaci, kdy znovuobjevuju Ostravu.“
Forman se totiž do Ostravy po letech strávených v zahraničí nastěhoval zpátky. „A musím uznat, že má velké kouzlo, zejména se mi líbí její roztříštěnost a nesourodost. Rozprostření do těch ‚vesnicoměst‘. Velkou část mládí jsem strávil v Berlíně a přesně jeho ráz mi Ostrava dnes připomíná.“
V tomto ohledu není sám. „Přijeli za mnou kolegové z Berlína a všichni byli nadšeni, že nacházejí v Ostravě aspoň část tohoto starého dobrého města, jak Berlín znali z dřívějška. Že se jej daří uchovat tady v Ostravě,“ říká malíř.
Pavel Forman
|
Bývalé město těžkého průmyslu poznával dětskýma očima a dnes se do něj po letech vrátil do sice již nefunkčního, leč stále impozantního Dolu Michal, kde má svůj ateliér.
„Ostravu totalitní si pamatuju velmi dobře. Navštívil jsem ji s babičkou, a to nebylo jen tak. Babička byla totiž velký světák díky tomu, že měla od dědy volnou průkazku na meziměstskou dopravu. Tahala mě tak různě po světě a první má cesta, kterou si pamatuju, tak vedla na letiště v Mošnově,“ vzpomíná výtvarník. „Samozřejmě nechyběla ani návštěva známé zoologické zahrady v Michálkovicích.“
Ostrava není prvoplánově načančaná
V současnosti Pavel Forman následuje své dětské kroky, protože se po letech usadil právě nedaleko zoologické zahrady. „Nemohl jsem tušit, že nastane doba, kdy budu každý týden jezdit kolem zoo, ale od té doby jsem tam zatím nevkročil,“ směje se malíř.
Město ale nabízí i mnoho jiných vyžití a zajímavostí. Všechno se přitom mění. „Ostrava už není Ostrava, jaká bývala před dvaceti nebo třiceti lety. Vylepšila se. A myslím si, že Ostrava a Berlín jsou si opravdu v mnoha aspektech podobné. Je pro ně typická infrastruktura, roztahanost města, není tu historické centrum ve smyslu Prahy nebo Českého Krumlova, naopak jde o jistý konglomerát vesnic či malých městeček,“ líčí Forman. „A není to tu provoplánově načančané, přitom jde zpod kůže města cítit, že je fakt sexy. Tady se něco děje a prospívá tomu zejména urbanistická rozmanitost Ostravy.“
Typické střídání různých typů lokalit
Podle Formana stačí malá procházka městem a hned je jasné, na čem člověk je. Zástavba střídá proluky. „Když třeba jdete z Dolní oblasti Vítkovice, přejdete koleje, kde si připadám jako v mládí v Bruntále, po pár metrech se dostanete k obchoďáku, a když ho obejdete, tak se přes křoví přebrodíte do fajn kavárny. Střídání lokalit a jejich různorodost mi připadají jak nějaké safari. Z urbanistického hlediska Ostrava není jednotná, obsahuje strašně moc variant a stává se tak pro mě něčím mimořádným,“ popisuje svůj vztah k městu.
Ve spojitosti mezi Ostravou a Berlínem nachází i další podobnosti, například v poválečném vývoji obou měst. „Berlín byl také podobně jako Ostrava vybombardován a architektura v něm vyrostla nadivoko. V 90. letech byla snaha toto specifikum vzájemně propojit, což se ne vždy zdařilo. Díky tomu ale třeba Ostrava nemá jednolitou tvář jako nějaké další jiné město.“
Ostravu podle něj vytváří hlavně lidé, kteří v ní žijí a působí, z jeho pohledu to jsou zejména místní výtvarníci. „Vždycky, když jsem byl v Čechách, vracel jsem se do Ostravy za zdejší uměleckou scénou, ať to byl Surůvka, Lysáček, nebo Kowolowski,“ přiznává Forman.
S dlouhými mastnými vlasy v Černém pavouku jako doma
S některými výtvarníky jej pojí i bližší vztahy. „Jednou z pikantních historek je ta, když jsem od Jirky Surůvky ani nekoupil, ani nevyměnil, ale přesto získal Renaulta Nevadu, který jsme ale zapomněli přepsat. Tento renonc vedl k dalším a dalším důvodům, proč opět vidět Ostravu. Chodily mu totiž všechny pokuty, které byly adresovány na mě. O to více mě Jiří zval, nejlépe na honorované akce, kde mi pak mohl strhávat dluhy za pokuty,“ směje se Pavel Forman.
S Ostravou se mu pojí i další výjimečný, leč traumatizující zážitek. „Jakožto mladý básník jsem společně s Ladislavem Tomanem publikoval několik básnických sbírek. Pozvali nás do Svazu českých spisovatelů v budově Českého rozhlasu. Ale ani nás nenechali dočíst, protože jsme jako básníci tehdy hodně používali vulgarismy,“ vzpomíná Forman. „Tehdy začala šílená debata o smyslu vulgarismů v poezii. Většina starších autorů byla naprosto pohoršena, až na jednu dámu, která nám fandila.“
Vylepšit náladu si pak mladí autoři zašli do Stodolní ulice. „Zamířili jsme do Černého pavouka. Tam se mohli umlátit smíchy, když se dozvěděli, jak potupnou jsme postoupili sebemrskačskou akci,“ líčí Forman, pro něhož byl Černý pavouk jako zjevení. „Totální kulturní highlight. S dlouhými mastnými vlasy jsem se v něm cítil jako doma.“
