Oblíbený zpěvák Miroslav „Miro“ Žbirka jako řada populárních interpretů má svá setkání s Ostravou spjatá díky koncertům. Když se tady v Ostravar Aréně objeví 18. září při svém vystoupení Road to Abbey Road, bude mít možnost v tomto směru rekapitulovat hned několik desetiletí. Ostravu totiž začal objevovat už v 70. letech, kdy ještě s Marikou Gombitovou působil ve skupině Modus. To je také jeho první ostravská vzpomínka...
Miroslav Žbirka Slavný zpěvák a skladatel Miro Žbirka se narodil 21. října 1952 v Bratislavě. Je synem Slováka Šimona Žbirky z Trnavé Hory a Angličanky Ruth Galeové z Londýna, kteří se seznámili v roce 1943 v severolondýnské čtvrti Muswell Hill. O rok později se vzali a po skončení 2. světové války se usadili v Bratislavě. Matka učila Mira anglicky a podporovala ho i v hudbě, své písně tak také velmi často zpívá v obou jazycích. Žbirka je spoluzakladatel skupiny Modus. V roce 1981 spolu s Laco Lučeničem založili skupinu Limit, s kterou se vydal na sólovou dráhu. V roce 1982 se stal prvním slovenským Zlatým slavíkem, po Waldemaru Matuškovi byl druhý, kdo dokázal porazit Karla Gotta. Žije v Praze. |
„Vzpomínek na Ostravu mám celou řadu, protože v našich začátcích s Modusem jsme sem jezdili hrát dost často. Točily se tu také některé televizní a rozhlasové pořady. Vždy jsme rádi poseděli v hotelu Imperial na tataráku,“ vypráví Miro Žbirka. „Můj první webmaster Pavol Parikrupa je také z Ostravy a dlouhá léta nezištně spravoval moje webové stránky. Postupně se z nás stali přátelé a několikrát jsem pro něj a jeho kamarády v Ostravě hrál například v klubu Parník. Hrál jsem také několikrát na festivalu Colours of Ostrava, jednou dokonce za velmi silného deště, ale publikum bylo vždy skvělé a vydrželo všechno.“
Samotné město se na jeho tvorbě podepsalo jen okrajově, tak jak to během často hektických koncertních vystoupení bývá.
„Většina mých návštěv byla pracovní, tedy přijeli jsme, odzkoušeli, odehráli koncert a po koncertě jsme se trochu pobavili, já většinou spíš zalehl, abych neztratil hlas, a druhý den nás čekalo jiné město. Nemyslím tedy, že by industriální charakter města nějak ovlivnil naše vystoupení a podobně,“ popisuje zpěvák. Neměl prozatím ani moc času na prohlídky města. „Přiznám se, že to tak bohužel mám stále,“ přiznává Žbirka.
Přesto si pohotově vybaví jednu nezapomenutelnou příhodu, která ilustruje inspirativní vztahy mezi slovenskou a ostravskou hudební scénou.
„Mezi bratislavskými a ostravskými hudebníky vždy panovala přátelská atmosféra a často jsme spolupracovali. Pamatuji si na vystoupení na náměstí, kde jsme si se skupinou Buty vyměnili písně. Oni hráli skladbu 22 dní a já jsem zazpíval jejich skladbu Jednou ráno, kterou jsem v rychlosti přeložil do slovenštiny. Myslím, že je to zaznamenané v televizi a je to jedna z velmi příjemných vzpomínek,“ dodává Žbirka.
Miro Žbirka a Marika Gombitová
„V Ostravě jsem poměrně často, žádné naše turné ji nevynechá! Naposledy jsme myslím hráli dokonce dvakrát v Gongu. V roce 2014 v rámci Best of Video Tour a v roce 2015 to byl velmi speciální koncert s ostravskou Janáčkovou filharmonií s programem Symphonic. Také naše zářijové turné Road to Abbey Road se u vás zastaví 18. září v Ostravar Aréně. Ostrava bude mít tu výhodu, že už to bude druhý koncert a budeme mít všechno nacvičené. Speciální koncert to opět bude už tím, že pozvání jako host přijala Marika Gombitová nebo britská legenda Pete Brown,“ popisuje zpěvák svou ostravskou zastávku.
Právě třeba okolí Dolní oblasti Vítkovic patří v současnosti k jeho nejoblíbenějším zdejším místům. „Moc se mi tady líbilo, i okolí haly Gong ve Vítkovicích, je to pro mě velice specifická industriální krása, využitá na maximum,“ míní Žbirka.
Protože je Meky, jak se také s oblibou Žbirkovi říká, poloviční Angličan, není od věci zeptat se na jeho znalosti v souvislosti s Ostravskými stopami na britské půdě. Nabízí se ikonická osobnost světoznámého filmového režiséra Karla Reisze, který se v Ostravě narodil před válkou a spoluzakládal moderní britskou kinematografii. „Protože jsem filmový fanda, tak vím, že pocházel z Ostravy. Už proto, že Karel Reisz byl jedním z Wintonových dětí, které se zachránily před koncentrákem. Byl členem československé armády v Británii, stejně jako můj otec.“ konstatuje Žbirka.
