Dle mě tak trochu Igor Hnízdo...ale i kdyby byla pravda půlka, respekt

..."U partyzánů se z Petera Bachracha stal válečník. Prošel i parašutistickým výcvikem"...

Partyzáni zřejmě měli v lese helikoptéru s gumovým a skládacím rotorem, aby se nepolámal při startu a přistání a z té dělali parašutistický výcvik. Muselo to být moc prima! Více takových povídek starého zbrojnoše, člověk se pobaví co všechno bylo u partyzánů možné...

Hezký příběh. Dlouho jsem se tak nepobavil. Vkusná kombinace Práčete, Meresjeva, Gustava Husáka a Ariela Šarona. Vyprávění má švih, gardaci. Chybí mi tu už jen letmá zmínka toho, jak byl náhradníkem Neila Armstronga. Za nepromyšlený tah ale  považuji uvádění boje proti Britům, naštěstí nevyzradil, kolik jich postřílel. Naopak za krásné uzavření příběhu považuji ukončení kariéry válečného veterána z šesti válek návratem z Palestiny na post předsedy oblastní buňky Židovské obce v Ostravě. Geniální. Tu knihu musím mít.

Jako dobrý majstrštyk mi přijde i informace, jak u partyzánů  prošel paršutistickým výcvikem.  Zřejmě dobrý oddíl Partyzáni s letadlama a přistávacíma plochama v horách nad Bystricí by byl v případě zfilmování příběhu těžký oříšek i pro Spielberga

Velel slovenskému národnímu povstání a ještě mu nebylo 15.let? Tak to zapáchá nějakou šílenou pohádkou Partyzáni byli ostřílení bojovníci a pochybuji, že by jim mohlo velet dítě školou povinné už těch židovských báchorek snad bylo dost ne?

Velel. Byl to chlapák s velkým respektem. Vážil 28 kilo

Mám skoro pocit jako by Greg Illes ve svém románu Černý kříž byl inspirován některými momenty ze života Petera Bachracha

"Do skutečné vojenské akce se dostal v roce 1944, kdy byl dozajista nejmladším velitelem účastnícím se Slovenského národního povstání." - to měl ale pouze štěstí, že Václav Klaus velel barikádě v Praze, jinak by ho o 11 roků překonal 

Igor Hnízdo.

Naprosto neuvěřitelné, co lze zažít a přežít

Bude to směs reality a představ, po těch letech se mnohé míchá dohromady. Vidím v duchu Václava Klause, jak pomáhá tatínkovi smýt cejch kolaboranta tím, že mu nosil dlažební kostky na barikádu proti jeho dosavadním živitelům.

Já si ze svých 4. let nepamatuji nic- teprve na první dny ve škole, v září 1944 a později mám dost jasné vzpomínky. Nemyslím, že by v tom byl Klaus nějak jinak.

Ale ta představa, kterou mu později potvrdili jeho rodiče, mu pomáhala v přesvědčení, že byl ve 4 partyzánem.

Pan Bachrach však opravdu udělal to, co by udělal každý, komu to jen trochu myslí. Utekl shnilou podlahou a pustil se, když vlak trochu zpomalil. Ostatně i Arnošt Lustig nám byl podobným  činem zachráněn.

V Beskydech, pokud se stranil lidí, mohl opravdu měsíce přežít a ten výcvik v parašutismu- nu, zde to potřebuje vysvětlení- jistě ne v Tatrách. Ruští antisemité mu však byli stejně nebezpeční, jako ti slovenští nebo němečtí. Neměl to lehké- proto je jeho existence téměř zázrakem.

Klobouk dolů před tímto pánem. Jen ať se o jeho osudu doví co nejvíce (nejen) mladých lidí. A ať mu slouží zdraví!

Vám taky