Republikové prvenství v parkurovém skákání letos putuje do Opavy. Nejvyšší...

Republikové prvenství v parkurovém skákání letos putuje do Opavy. Nejvyšší kategorii v pony sportu letos ovládl Matěj Beinhauer s kobylkou, se kterou trénuje od února roku 2015. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Nejprve se o koně staral, až pak závodil a začal vyhrávat

  • 0
Koně jej zaujali před sedmi lety na dni dětí, když se prvně na koňském hřbetě i svezl. Teď je z patnáctiletého Matěje Beinhauera z Raduně na Opavsku republikový šampion v parkurovém skákání. Ovládl nejvyšší kategorii pony sportu.

„Před závody trénujeme jednou až dvakrát týdně a letos jsme měli docela dobrou formu. Přímo vítězství jsem nečekal, ale doufal jsem, že budeme jedním z favoritů,“ hodnotí zpětně Matěj Beinhauer. Má s čím srovnávat, na mistrovství se probojoval už počtvrté. Vůbec poprvé však stál na stupních vítězů.

Před lety by přitom nikdo z jeho blízkých nic podobného nečekal. Ke koním se jako dítě běžně nedostal, vše změnila až návštěva dne dětí, když mu bylo osm.

„Byli tam koníci, s bráchou jsme se chtěli svézt. Doma jsme taky měli encyklopedii koní, tu jsme si pořád prohlíželi. A tak jsme začali rodiče přemlouvat, ať nás vezmou na jízdárnu,“ popisuje své začátky.

V jezdeckém klubu Starý mlýn v Opavě-Kylešovicích už s bratrem Jakubem zůstali, i když k ježdění se ještě dlouho nedostali.

„Napřed tam půl roku pracovali, starali se o koně, chodili na víkendové služby, to jsme je vozili na šest ráno. Kluci vydrželi. Po několika měsících mohli začít s tréninkem,“ popisuje Matějova máma Jitka Beinhauerová. Rodina vlastního koně nemá, synové trénovali na pronajatých ponících.

Mladý jezdec doposud vystřídal tři koně

Matěj vystřídal tři. První zkušená kobylka jej naučila základům. Druhý kůň byl sám začátečníkem, a tak se s ním Matěj musel sžít a oba se závodění naučit. „Oba stáli na začátku. Kůň se bál, byl lekavý, nedojížděl závody. A Matěj se také učil,“ vzpomíná Beinhauerová.

I přesto se s ním Matěj v roce 2014 kvalifikoval na mistrovství republiky. První dvě kola zvládl, ve třetím jej kůň shodil. Další rok se do soutěže probojoval znovu, tentokrát už se současnou kobylkou. Byli šestí. Rok nato osmí. Letos už neměli konkurenci.

„Je to složitý kůň, strašně letí. Ale když se člověk naučí kompenzovat jeho sílu, tak má ohromný výsledek,“ popisuje Matěj a dodává, že každé zvíře je jiné a každé je potřeba napřed dobře poznat.

Závodí v nejvyšší kategorii poníků, již v kohoutku měří 136 až 148 centimetrů. Soutěžit však může maximálně do šestnácti let. „Nechci s ježděním přestat. Už dva měsíce jezdím velkého koně,“ naznačuje mladý jezdec své další plány.