„Všechno to vzniklo v podstatě tak, že jsem se během těhotenství nudila,“ vzpomíná Darina Ermisová na úplné začátky. „Měla jsem rizikové těhotenství a to toho člověk moc dělat nemůže. Tak jsem si ušila svou první kabelku.“
První kabelka zabrala a následovaly další a další. Nejprve pro kamarádky, pak pro známé, vzdálenější známé, až se z těhotenské kratochvíle stalo regulérní zaměstnání.
Příběh rokuDarina Ermisová se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro ni můžete v anketě ZDE. |
„Když mi končila mateřská, dala jsem v práci výpověď a začala šít,“ vzpomíná někdejší vedoucí prodejny nadnárodního řetězce s oblečením.
„Ale že by to byla od začátku nějaká paráda, to se říct nedá. Například mi hodně dlouho trvalo, než jsem si uměla říct o nějakou cenu za kabelku. Dlouho to bylo tak, že jsem, z hlediska dnešního pohledu, ale i ekonomiky provozu, prodávala vlastně pod cenou. Ne pod náklady, ale zisk moc velký nebyl.“
Kabelky si navrhuje sama. Dlouho si je sama i šila, v tom ji pomohl například obor Oděvní návrhářství, který vystudovala. „Naučili jsme se tam šít. Dobře šít. Naučila jsem se tu dobrou krejčovinu, nebylo to jen to, co se učily švadleny. A dnešní holky po škole už bohužel neumí šít vůbec.“
Od první kabelky až po současnou rozlehlou dílnu v ostravské čtvrti Hrabová, včetně vlastního obchodu v Praze si Darina Ermisová vystačila ve všem sama.
„Nikdy jsem si nebrala žádný úvěr u banky, na všechny kroky s rozšiřováním firmy jsem si vždy musela vydělat sama. Možná by to s úvěrem šlo rychleji, ale já se raději vždy spoléhám na sebe.“
Jistým potvrzením úspěchu je i fakt, že se výrobky firmy Dara Bags kopírují. „Už jsem se s tím setkala. Často mě kopírují české firmy, které se vám pak vysmějí do obličeje, když jim řeknete, že se to nedělá. A už jsem zaznamenala i kabelky vyrobené v Číně.“
Ještě jedna věc se v životě Dariny Ermisové v průběhu posledních devíti let změnila. Práci si už snaží domů netahat.
Pro Darinu Ermisovou můžete hlasovat v anketě ZDE |
„Když jsem začínala, šila jsem i v noci. Dnes už bych to nezvládla, tehdy jsem byla mladší,“ směje se. „Doma dnes už nemám ani jehlu a nit. Až se mi manžel směje, co jsem to za švadlenku, když mu nemám čím přišít knoflík ke košili.“
K firmě s třiceti zaměstnanci to Darina Ermisová dotáhla od nuly úplně sama. Dnes žije ve druhém manželství, má dvě děti. „Tatínek mi před smrtí řekl, že je na mě hrdý. Byl jedním z mála, kdo mi věřil,“ říká.
