Karel Šerák (vlevo) a Bedřich Opočenský před tankem, který jako první přejel...

Karel Šerák (vlevo) a Bedřich Opočenský před tankem, který jako první přejel přes most přes Ostravici. (28. dubna 2015) | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Lidé se loučili s osvoboditelem Ostravy Karlem Šerákem

  • 0
Narodil se na Volyni, za druhé světové války dvakrát vyskakoval ze zasaženého tanku, osvobozoval Ostravu, 10. května 1945 dojel až na Pražský hrad. Ve čtvrtek měl Karel Šerák pohřeb.

Dvaadevadesátiletý Karel Šerák ještě v loňském roce přijel do Ostravy, kde se zúčastnil oslav sedmdesátého výročí osvobození. Jako jeden ze tří posledních žijících velitelů tanků 1. československé tankové brigády.

Vedle něj mohli Ostravané poděkovat také Mikuláši Končickému a Bedřichu Opočenskému.

Dnes je naživu již jen Bedřich Opočenský. Karel Šerák, jenž bojoval například na Dukle nebo při Ostravské operaci, zemřel poté, co se 30. června vracel z oslav Dne armády v Národním památníku na Vítkově.

„Když se vracel z Vítkova, zakopl na nádraží na eskalátoru a zlomil si čtyři žebra,“ napsal server Aktuálně. cz. Z nemocnice se už Karel Šerák nedostal a komplikacím po zranění nakonec 17. července podlehl.

Zástupci města jeli omylem jinam

Čtvrtečního pohřbu se chtěl zúčastnit také ostravský primátor Tomáš Macura. Kvůli špatné komunikaci ale s delegací města dojeli ke kostelu v pražské části Uhříněves namísto do Chotiněvsi na Litoměřicku, kde Karel Šerák žil.

„To se může stát, pohřeb už sice nestihneme, ale i tak tam zajedeme položit kytici. Lidem, jako je pan Šerák, vděčíme za mnohé,“ komentoval nedorozumění ostravský primátor.

Představitelé Ostravy jeli na pohřeb Karla Šeráka mimo jiné i proto, že byl právě v průběhu oslav osvobození jmenován čestným občanem města.

„Jeden tank se pokazil, druhý mi rozstříleli, třetí shořel. Ještě že jsme, až na pomocníka řidiče, zůstali všichni,“ vzpomínal na válku při své loňské návštěvě Ostravy. „Čtvrtý tank, ten měl číslo 603, s tím jsem dojel až do Prahy. Pátého května jsme vyjeli, od Olomouce byli Němci pořád o pět minut před námi, ale nakonec jsme tam dojeli.“