Většina lidí by raději rubala uhlí. Opakovaně stát blízko neštěstí, či sdělovat lidem, že přišli o milovaného člověka, patří k tomu nejnáročnějšímu, co si lze představit. Pro členy moravskoslezského Policejního intervenčního týmu pro pomoc obětem trestných činů a mimořádných událostí je to však součást jejich práce. Práce? To ne, spíše poslání pomáhat lidem v těžkých chvílích.
"Na místo jakéhokoliv neštěstí určitě nejedu jako policistka ani jako psycholožka, ale hlavně jako člověk," popisuje koordinátorka týmu Zuzana Baranová.
Nový policejní tým funguje od roku 2010
U policie slouží třináct let a její psychologickou pomoc často využívali policisté zasahující v náročných situacích. Když v roce 2010 Policie ČR začala vytvářet novou policejní službu pro pomoc obětem trestných činů, bylo jejím úkolem v Moravskoslezském kraji sestavit a proškolit tým, který by pomáhal lidem v prvních hodinách po stresující události.
Nyní v Moravskoslezském kraji působí čtyřiadvacet psychologů a krizových interventů. Současně plní běžné policejní povinnosti. Když se však něco závažného stane a jsou na místě neštěstí zapotřebí, okamžitě vyjíždějí. "V podstatě se tak děje každý týden. Někdy vyjíždíme v jeden den k více případům, jindy několik interventů k jedné větší události," popisuje Baranová.
Policejní intervenční tým pomáhal i při útoku pomatené ženy na havířovské základní škole.
Přidává se krizová interventka Radomíra Slatinská. U policie slouží šestadvacet let. Dlouho si uvědomovala, že na místě neštěstí jsou policisté v kontaktu zejména s podezřelými, zajišťují důkazy, řeší spoustu úkolů spojených s vyšetřováním.
A na pozůstalé nebo blízké obětí nezbývalo dostatek času. I jim ale chtěla pomoci, proto se do intervenčního týmu přihlásila.
Horší než emoce je totální zablokování pocitů v sobě
Podle Baranové někdo reaguje velmi emotivně, objevuje se křik i pláč, jiní se třeba totálně zablokují, přestávají vnímat i komunikovat s okolím. "To je asi ještě horší. Normálním lidem se stávají nenormální věci, a to, že se potom chovají ,nenormálně‘, je zcela normální," konstatovala Baranová.
A co by měli dělat lidé, kterým jediný okamžik naprosto změnil život? Opravdu pomáhají alkohol a léky? "Mnohem účinnější je kontakt s nejbližšími, s rodinou, přáteli. Důležité je i o prožitcích hovořit, byť máme dojem, že nám nemůže nikdo porozumět. Alkohol není nejšťastnější řešení, dlouhodobě určitě nepomůže. Naopak léky, ale pod dohledem lékaře, na přechodnou dobu pomoci mohou," řekla Baranová.
Podle jejich zkušeností je důležité zvládnout první okamžiky hrůzy. Velmi bolestný je i první rok po ztrátě milovaného člověka. "První společně neoslavované narozeniny, první Vánoce... Člověk by na sebe neměl spěchat. Není pravdou, že čas vše zahojí, život už nikdy nebude jako předtím, ale žít se musí," říká Baranová.
Nejnáročnější jsou případy, při kterých zemřou děti
Dlouhodobá pomoc však není smyslem policejních interventů. Ti účinně zasáhnou v prvních chvílích, poté předávají kontakt na specializované pracoviště. Policisté mají vynikající zkušenosti s Krizovým centrem Ostrava nebo s Bílým kruhem bezpečí.
Nejtěžší jsou případy, ve kterých figurují děti. "Když přijdou děti o rodiče, nebo rodiče o děti. Byl i případ, kdy rodiče ztratili dlouho očekávané, přímo vymodlené dítě. To jsou nejnáročnější zásahy," shodují se. Pak se snaží najít klid doma, pomáhají rodina, sport, koníčky. "Většinou se to daří, i když jsou jistě případy, které se vám dostanou pod kůži více," uvedla Baranová.
Krajský policejní šéf Tomáš Tuhý je na moravskoslezský tým hrdý a rozhodně si nemyslí, že by požadované policejní úspory skupinu rozprášily. "Tuto variantu vůbec nepřipouštím. Právě v současné krizi je takový tým ještě potřebnější a musí dostat zelenou," konstatoval. Největší odměnou je jim poděkování lidí, kterým se snažili pomoci.
Malí školáci říkali, že by policisté měli mít více čokolády
"Například při zásahu v havířovské škole kolegové mluvili s rozrušenými dětmi, které viděly útok pachatelky. Nakonec se školáci z první a čtvrté třídy loučili moc hezky, policisty objali a jen říkali, že příště by mohli mít více čokolády," pousmála se Baranová (o havířovském případu více zde).
Pak ale zvážněla a dodala: "Víte, před tragédiemi jsme si všichni rovni. Nevíme, co se může stát. Říká se, že bychom si měli užívat každého dne s blízkými lidmi. To vůbec není klišé, ale pravda."
