Toho letního večera přišla bouřka. A ulice Czechowic-Dziedzic rozezněly sirény.
Psal se 26. červen 1971 a pár desítek kilometrů od Českého Těšína vypukl jeden z největších požárů polské poválečné historie. Požár, o němž se v Československu oficiálně nemluvilo. Blesk tehdy zapálil jednu z nádrží v ropné rafinerii. A přestože první hasiči byli záhy na místě, oheň se šířil. Nejděsivější chvíle přišly v 1:20 hodin v noci.
Už se zdálo, že se oheň dostává pod kontrolu, to ale byla mýlka. Ropa v jedné z nádrží explodovala a vystříkla až 250 metrů do okolí. V hořícím pekle zemřelo 37 lidí, zejména hasičů, více než sto bylo zraněno. Při likvidaci požáru zasahovali i hasiči ze severní Moravy a Slezska.
Ve čtvrtek se deset z nich v Ostravě setkalo s polskými kolegy. Převzali knihu, v níž autor Michał Kobiela dokumentuje czechowickou tragédii.
Byl to nejhorší zásah, co jsem zažila, řekla bývalá radistka
"Nikomu nepřeju vidět ty mrtvoly, které ležely kolem nás," zavzpomínala osmdesátiletá Ilona Nováčková.
Byla jedinou ženou mezi osmapadesáti českými hasiči, kteří byli na konci června 1971 povoláni k požáru v polské ropné rafinerii.
"Byl to nejhorší zásah, co jsem zažila," podotkla Ilona Nováčková. U hasičů pracovala jako radistka.
V akci. K požáru přijely stovky hasičů z Polska a třeba i ČSSR.
Oblohu nad hořící rafinérií zahalil obrovský černý mrak kouře.
Hasič sekerou rozbíjí sud plný hasicí pěny.
Ona a dalších devět bývalých hasičů, kteří se ve čtvrtek setkali v Hasičském muzeu města Ostravy, od polských kolegů převzali knihu nazvanou Tym, którzy odeszli... Autor Michał Kobiela v ní uvádí i vzpomínky na ty, kteří neštěstí nepřežili.
Jak při setkání řekl Josef Štěpánek, jenž byl v roce 1971 velitelem krajských hasičů a velel i zásahu v Polsku, čeští požárníci do Czechowic vyjížděli několikrát. Při prvním výjezdu, 27. června 1971, se sešli u hranic v Českém Těšíně.
"Nasadili jsme jednotky z Ostravy - z Vítkovických železáren a z NHKG, z Opavy, z Frýdku-Místku, Karviné a z Valašského Meziříčí. Po vjezdu za hranice nám polská strana zajistila doprovod k místu požáru. Přál bych vám vidět pohledy Poláků, když viděli naši kolonu sedmnácti aut," vyprávěl Josef Štěpánek. Po příjezdu k rafinerii získali čeští hasiči překvapivý pokyn.
Hasit se nebude, řekli Poláci
Oheň už z větší části uhašený, a Poláci se i pod tlakem noční tragédie, při níž vytryskla hořící ropa z jedné z nádrží, rozhodli, že se požár dál hasit nebude a místo se nechá vyhořet.
"'To je blbost', říkali jsme, 'je třeba hasit‘. Ale rozhodnutí padlo a my odjeli domů. Další den dopoledne mi ale volali přímo do bytu, že se situace zhoršila a musíme zpět," líčil Josef Štěpánek.
Až napodruhé se tak čeští hasiči naplno zapojili do zásahu. Využili při něm sedm tatrovek na hašení takzvanou těžkou pěnou, ale třeba i jedno z děl, kterými Poláci na hořící ropu stříkali lehkou pěnu. Pomohli tak polským požárníkům postupně plameny uhasit.
Krátká svačina - a hasiči zase pokračovali v pracích.
Děti přihlížejí požáru v ropné rafinérii.
Účastníci vzpomínkového setkání v Ostravě. (21.11.2013)
Ani tehdy ale oheň nebyl definitivně zlikvidován. Následující den byli Češi za hranice povoláni znovu. Nádrže totiž místy znovu planuly. Ještě před jejich příjezdem se ale Polákům oheň podařilo zničit. Definitivně po všem bylo 1. července.
Při požáru v Czechowicích-Dziedzicích zemřelo 37 lidí, více než sto osob bylo zraněno. Zasahovalo 2 610 hasičů z 371 čet, využili 270 tun chemických hasebních prostředků.
Zatímco v té době byla spolupráce polských a českých hasičů výjimkou, dnes je samozřejmostí, že čeští hasiči vyjíždějí i jako první třeba k nehodám na polské dálnici A1 za hranicemi s Českem.
