Strašný výsledek výbuchu plynu domu ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Strašný výsledek výbuchu plynu domu ve Frenštátě pod Radhoštěm. | foto: Martin Türke, HZS MSK

Přeživší po výbuchu domu ve Frenštátě stále berou léky, hrůza nemizí

  • 6
Rok od výbuchu bytového domu ve Frenštátě pod Radhoštěm přeživší stále vidí před očima hrůzu, již prožili. Hrůzu, která navždy poznamenala jejich život. Na osudný 17. únor bezpochyby nezapomene ani vdova po muži, který neštěstí mnoha rodin zavinil.

Manželé Ondřej a Andrea Konvičkovi, kteří žili v prvním patře domu číslo devětatřicet na ulici 6. května, přímo nad bytem útočníka Antonína Blažka, v ohni ztratili své děti - dvouletou Adélku a pětiletého Radimka. O tom, co se stalo, už nechtějí veřejně mluvit.

Frenštátská tragédie

neděle 17. února 2013
Před čtvrtou hodinou ranní Antonín Blažek, který bydlí v přízemí bytového domu č. 39 v ulici 6. května, zamkne vchody, v zámcích zalomí klíče a pustí hlavní uzávěr plynu. Po nějakém čase ho překvapí soused z přízemí, kterého probudil zvuk a pach unikajícího plynu. Blažek proto rychle vyvolává mohutnou explozi. Levá polovina domu se hroutí, propukl požár.

18. únor
Hrůzné tušení se potvrzuje. Hasiči a policisté v troskách domu nacházejí všechna těla pohřešovaných. Bilance je strašná: šest mrtvých, z toho tři děti, mrtev je i viník. Několik lidí je vážně popálených.

27. únor
Všudypřítomný pláč. Ve smuteční síni na frenštátském hřbitově se lidé loučí s Adélkou a Radimkem, dětmi z bytu nad strůjcem neštěstí. O dva dny později se koná pohřeb tří žen z druhého poschodí.

20. březen
Zastupitelé schvalují první příspěvky přeživším z humanitární sbírky. Lidé z celé země posílají neuvěřitelných 21 913 202 korun.

24. říjen
Policie ukončuje vyšetřování. Potvrdila Blažkovu vinu a popsala, jak čin provedl. Případ odložila - pachatel zemřel.
 

"Mezi sebou však o tom hovoříme hodně často. Není dne, abychom si na děti nevzpomněli. Na hrob jim chodíme i několikrát týdně," říká babička dětí Sylva Konvičková.

Bolestné byly pro celou rodinu Vánoce. "A teď to je také špatné," netají žena.

"Pořád se to všem vrací. Nechali jsme si namalovat jejich portréty. Obrázky jsou krásné, ale děti nám hrozně moc scházejí."

Zákony se nijak nezměnily

Sylva Konvičková si pořád myslí, že se neštěstí dalo zabránit. "Syn si na Blažka stěžoval mnohokrát, ale nikdy se nic nestalo. Také jsem stále přesvědčena, že něco musela tušit i paní Blažková, která z bytu odešla jen pár hodin před výbuchem," přiznává žena.

"Myslím, že se v zákonech nic nezměnilo, že se někde něco podobného může zase stát," varuje Sylva Konvičková. Její syn a snacha chtějí v budoucnu bydlet v novém domě stejně jako všichni další z přeživších obyvatel včetně manželů Viléma a Renáty Špačkových.

Pro ty dům staví příbuzní a přátelé. "Hotový ještě není, ale už je pod střechou. Teď v zimě stavba stojí, pokračovat se bude na jaře," říká Vilémova maminka Zdeňka.

Blažek nechtěl dům odpálit tak brzy

Manželé Špačkovi žili v přízemí naproti Blažkova bytu. A byl to právě Vilém Špaček, který zabránil ještě větší katastrofě. Blažka překvapil na chodbě a strůjce pak byl nucen výbuch odpálit předčasně. Jak Vilém, tak jeho žena ale při explozi utrpěli rozsáhlé popáleniny. On na šedesáti, ona na devadesáti procentech těla.

Přesto se lékařům podařilo manžele zachránit. "Renatka je teď doma, ale dojíždí pravidelně na kontroly a rehabilitace, Vilém se zotavuje v Hrabyni," říká Zdeňka Špačková. I její syn a snacha musí stále brát uklidňující léky.

Přes prožitou hrůzu se ale Zdeňka Špačková snaží dívat vpřed. "Vilémovi s Renatkou bude letos čtyřicet. Jsou mladí, uzdraví se, to je pro mě podstatné. Důležité je, že žijou, tím to pro mě končí, víc se k tomu nevracím."

Netušila jsem, co provede, říká vdova po vrahovi

Poznala nenávist i pochopení. Ruth Blažkové, manželce muže, který zavinil smrt pěti lidí i svoji, tragédie také změnila život. "Nevím, jestli mým rozhovorem opět něco nerozjitřím, ale odpovím, ať se vyjasní některé věci," říká dvaapadesátiletá žena.

Kde nyní bydlíte? Objevily se informace, že budete žít u některých z vašich dětí.
Bytová otázka zatím není dořešená. Celý rok bydlím u maminky v pečovatelském domě v jednom pokoji. Není to jednoduché, ale nějaké vlastní bydlení nemám.

Žádala jste o příspěvek z humanitární sbírky, zastupitelé i další lidé z domu to odmítli. Jak chcete peníze nebo byt získat?
O peníze z humanitární sbírky jsem nežádala, pouze o příspěvek v hmotné nouzi. Ten jsem dostala, na rozdíl od ostatních, kterým byl vyplacen ihned, až v květnu. Pochopitelně se nechci a nemůžu porovnávat s těmi, co přišli o děti a další blízké, ale i já v bytě přišla o všechen majetek.

Podle některých informací jste si ale věci měla odvézt pár hodin před výbuchem?
To právě není pravda, i když vím, že se to někde objevilo. Měli jsme se z bytu vystěhovat, už to bylo akutní. Proto jsem si jako krejčová vzala k mamince pár zakázek, dvě tam ještě zůstaly. Byli jsme domluveni, že se v neděli vrátím a odvezu další věci.

A jak jste se o neštěstí dozvěděla?
Ráno volala známá, tak jsme tam i s maminkou šly. Bylo to strašné. Pak mi policie doporučila, abych odešla, že mě později vyslechnou.

Opravdu jste neměla ani nejmenší tušení, co manžel chce provést?
Ne, opravdu ne. Měla jsem na druhý den přijít a další týden vyřešit další bydlení. Nevěděli jsme, kam jít.

Dlouho si nikdo nevyzvedával manželovu urnu...
O pozůstatcích po manželovi bych se nechtěla vyjadřovat.

Co po roce cítíte?
Teď už je to lepší. První měsíce byly hrozné, dostala jsem dost nenávistných dopisů. Ale chápu to. Je mi hrozně líto, co se stalo, ale čas bohužel nevrátím.

,