Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Německá Osoblaha měla pivovar i hotely. Dnes lidé z paneláků nezavadí o práci

Seriál   19:30aktualizováno  19:30
Zrovna v tamních končinách by sídliště čekal málokdo. V obci Osoblaha na Krnovsku snad už ani lišky nedávají dobrou noc, ale stojí tam dvanáct panelových domů. Malé sídliště „nahradilo“ v obci na dnešním česko-polském pomezí někdejší měšťanské domy a německé statky.

Přijíždíte do slezské Osoblahy, Hlavní ulicí se blížíte do centra obce. Najednou jste obklopeni paneláky jako v mnohem větším sídle. Panelové domy jsou jen notně zchátralejší.

A náměstí? Někdejší starobylost připomíná jen kašna. Jinak sice vkusně opravený, ale tuctový moderní obecní úřad s kulturním domem, činžovní domy, oprýskané vývěsní štíty obchodů. Jen málokde v zemi se architektura tak vymyká zažitým představám o zástavbě maloměsta. Nebo velké obce, jak chcete.

Osoblaha kdysi a dnes...

„Ale kdysi to tady bylo zcela něco jiného. Osoblaha měla lihovar, pivovar, dva kostely, synagogu, fungovala tady zemědělská škola, cihelna, soud, pět hotelů, konaly se velké trhy. Bylo to největší město v okolí,“ připomíná starosta Osoblahy Antonín Rous dobu, kterou si tam však už nikdo nepamatuje.

Ještě na přelomu 19. a 20. století měla Osoblaha, tehdy Hotzenplotz, přes pět tisíc obyvatel. Před druhou světovou válkou přibližně tři a půl tisíce.

„Pětadevadesát procent obyvatel mělo německou národnost,“ upozornil na skutečnost zásadní pro další vývoj Rostislav Brada, který se historii regionu už mnoho let věnuje.

Němci v kraji žili po generace a se samostatným Československem se jen těžko smiřovali. A v roce 1938 většinově jednoznačně přivítali včlenění k nacistické Říši. Ke konci druhé světové války v březnu 1945 se však právě Osoblaha stala místem krutých bojů.

Osoblažský slovníček

Kolonka - dvojdomky u vjezdu do Osoblahy

Dolňácko - lokalita za řekou směrem k nádraží

U děla - památník druhé světové války

Z honosného města bylo zničeno takřka devadesát procent budov. „Uvádějí se dvě varianty, proč dopadlo tak zle. Podle první sovětská vojska Osoblahu při opakovaných útocích včetně náletů zcela rozbombardovala. Druhá, že během neustálých pohybů fronty Rusové město při jednom z ústupů vypálili,“ líčí Brada.

Po válce se vrátili Volyňští Češi

Historických dokumentů je žalostně málo, osoblažských svědků bojů zůstalo po válce poskrovnu: kdo nezahynul nebo neutekl, byl záhy odsunut do Německa. Kolik zůstalo z původního obyvatelstva? Starosta s amatérským historikem nakonec dojdou k číslovce pět. „No, více to nebylo,“ shodují se.

Hotzenplotz zmizelo, zrodila se Osoblaha. Jako první do trosek městečka údajně dorazili „zlatokopové“, kteří do vnitrozemí brali vše, co se ještě dalo zpeněžit. Teprve poté přišli noví osídlenci vylidněného pohraničí. Nikoliv však z Hané nebo Valašska, ti měli zájem o Opavu, Nový Jičín, Krnov... Všemi opuštěné Osoblažsko ničím nelákalo.

Příběhy sídlišť

„Proto sem nejdříve přišli Rumuni, Řekové, Poláci, Slováci a nakonec asi v největší míře Volyňští Češi,“ zmiňuje Brada potomky Čechů, kteří ve druhé polovině 19. století přesídlili za půdou do carského Ruska. Tito vlastenci toužili po návratu do domoviny svých předků, věděli, že v Sovětském svazu by je stejně nečekala dobrá budoucnost.

Nejvíce lidí pracovalo v zemědělství

„Otec se za války přihlásil do Svobodovy armády a bojoval například na Dukle nebo o Ostravu. V roce 1947 jsme se přistěhovali do Osoblahy, to mi bylo pět let,“ vzpomněla Jiřina Rybořová a rozhlédla se okolo: „Změnilo se tady hodně. Ještě si pamatuju, jak to tady vypadalo po válce, ty trosky, mohlo to být velké a pěkné město.“

Postupem času byly zříceniny domů a statků odstraněny, rozlehlé plochy zplanýrovány. Nikdo moc nestál o záchranu německých budov. A na jejich místě vyrostly nejprve činžovní domy. Lidé začali od nuly, zvykali si na nové prostředí i na sebe, chyběla společná historie. Nezbylo nic jiného než práce. A trpělivost. Mnoho nevydrželo a odstěhovalo se. Mnoho zůstalo.

Jednotné zemědělské družstvo na Osoblažsku nevydrželo, pomohlo až založení Státního statku Bruntál. „Když se prodělalo, uhradil to stát. Postupně ale přibývalo obdělávaných polností i provozů živočišné výroby. Zemědělství zaměstnávalo nejvíce lidí,“ vzpomenul starosta Rous.

Ačkoliv bylo zřejmé, že původní německé hospodáře nelze zcela nahradit, tak se stát snažil různými bonusy a příspěvky přilákat na Osoblažsko co nejvíce lidí. A právě kvůli tomu v 70. letech poměrně rychle vyrostlo oněch dvanáct paneláků.

„Byla to varianta, jak co nejrychleji co nejvíce lidem nabídnout bydlení. Architektonicky se sem ale nehodí, to je jasné,“ konstatoval starosta.

Dost starousedlíků na tehdejší časy vzpomíná s nostalgií. „Byl tady zubař, lékaři, železářství, mnohem více obchodů. Nemuselo se odtud nikam, teď musíme dojíždět skoro kvůli všemu,“ posteskla si Rybořová.

Ano, i to byla zhruba před sto lety Osoblaha.
Osoblažské náměstí v současnosti.

Náměstí v Osoblaze v roce 1908 a 2017.

Po pádu režimu v roce 1989 statek rychle skončil, lidé přišli o práci. A když také v okolí ubývalo pracovních možností, mladé rodiny se začaly stěhovat pryč. Z předválečných tří a půl tisíce lidé se za socialismu pohyboval počet obyvatel asi na polovině. Teď v Osoblaze žije 1 150 obyvatel a jejich počet dále klesá.

Větší část panelových domů nakonec získali soukromníci. A v posledních letech do prázdných bytů nastěhovali nepřizpůsobivé občany z jiných částí země. „Pro místní to bylo nemilé překvapení, ale už si snad trochu zvykli. Bohužel proti tomu není obrany,“ povzdychl si starosta.

Zatímco obec si ve svých bytech počítá necelých 30 korun za metr čtverečný, tak v soukromých panelácích to je prý přibližně 70 až 75 korun. „Tamní nájmy doplácí stát, a to až z osmdesáti procent. Ačkoliv zbylých dvacet nájemníci často nezaplatí, pořád se to vlastníkům vyplatí.“

Obci se však daří s majitelem domů domluvit například na tom, že pokud nastěhuje člověka, který dělá problémy, například krade, velmi záhy se s ním rozloučí. Proto se podle starosty v Osoblaze kriminalita nijak nezvýšila. „Jsme rádi, že jsme našli společnou řeč,“ poznamenal.

Málokdo z „nových“ obyvatel Osoblahy však má práci, až na výjimky všichni žijí ze sociálních dávek.

„Přijeli jsme před čtyřmi roky z Prahy, protože muž odtud pochází. Ale máme dvouletou dceru a nemá to tady budoucnost. Rádi bychom se vrátili,“ zhodnotila život v panelácích Lenka Heřmánková.

Příběhy sídlišť

Vratislav Kvapil bydlí v činžovním domě na náměstí od roku 1976. A zvykl si. Ačkoliv i podle jeho mínění služeb ubývá, v prosinci například zavřela jediná lékárna v Osoblaze, nehodlá se nikam stěhovat. „Už tady dožiju. Často jezdíme za rodinou na Hanou, tam je to určitě veselejší než tady, ale už jsme si tady zvykli,“ vysvětlil.

Bez pomoci státu se kraj nevzmůže

Starosta při zmínce o stále omezenějších službách přikyvuje. Ale například právě lékárnu by měla začít provozovat jiná firma. Rous zdůrazňuje, že Osoblažsko si rozhodně samo pomoci nedokáže. Stejně jako další podobně postižené regiony v příhraničí.

„Nezaměstnanost se drží nad dvaceti procenty, věkový průměr je vysoký, žije tady hodně seniorů a lidé, co nemají práci. A možná ji už ani nechtějí. Potřebujeme investice, pomohlo by umístění jednodušší výroby, opravy infrastruktury,“ vypočítává.

Budoucnost regionu podle něj zůstává nejistá, ale sází na lidi, kterým toto civilizaci vzdálené místo přirostlo k srdci. Připomíná proto, co vše se v poslední době v Osoblaze podařilo. Obec své domy zatepluje, stejně tak prý činí i soukromník. Mění se okna i způsob vytápění kotelen. Osoblažsko přitahuje zejména cykloturisty, kterým obec nabízí kemp a koupaliště. Funguje tam i unikátní úzkokolejka. Památkáři si libují nad zachovalým židovským hřbitovem.

„A víte, co mi v poslední době udělalo největší radost? Že jsme v Osoblaze loni uspořádali šestatřicet kulturních a sportovních akcí. To už mnoho let nebylo,“ zakončil starosta obce, která by ráda navázala na někdejší slávu.

Slezská Osoblaha leží ve výběžku u česko-polských hranic severně od Krnova.

Slezská Osoblaha leží ve výběžku u česko-polských hranic severně od Krnova.

Autor:




 


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obývací pokoj zůstal na stejném místě, pouze k němu přibyl kuchyňský kout.
Rekonstrukce panelákového bytu za 800 tisíc. Z původního nezůstalo nic

Hana si koupila v Novém Jičíně panelákový byt 2+1 velký 52 metrů čtverečních. Značně omšelý a s umakartovým jádrem mlel z posledního. Proměny se ujaly...  celý článek

Mládě želvy ostruhaté. Pohlaví bude zřejmé až za několik let.
Zoo ovlivňovala pohlaví želv teplotou, výsledek bude znát za několik let

V ostravské zoologické zahradě se po patnácti letech od začátku chovu vylíhla mláďata želvy ostruhaté. Chovatelé se snažili ovlivnit pohlaví mláďat regulací...  celý článek

Moravskoslezský lídr Pirátů Lukáš Černohorský doufá v překročení pěti procent...
Firmy tady mají montovny, ne vývoj. To změníme, říká krajský lídr Pirátů

Pětiprocentní hranice volebního postupu mezi poslance nebo zastupitele zůstává Pirátské straně v kraji stále zapovězena. Piráti se to budou snažit změnit letos...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.