Alkoholikovi je jedno, co pije. Hlavně ať to je co nejlevnější. (ilustrační snímek)

Alkoholikovi je jedno, co pije. Hlavně ať to je co nejlevnější. (ilustrační snímek) | foto: Archiv MF DNES

Prohibice? Alkoholik si svou dávku najde, říká ostravský psychiatr

  • 2
Epidemie metanolových otrav alkoholiky nevyděsila, ostravskou záchytku plnili dál. Klidnějších bylo jen pár dní po vyhlášení prohibice. Lidé kvůli ní pít nepřestanou, říká David Besta, primář psychiatrického oddělení Městské nemocnice v Ostravě, jehož součástí je i protialkoholní záchytná stanice.

Netouží po úplné prohibici. Ale přeje si, aby alkohol byl v Česku méně dostupný než dnes a aby ho lidé dokázali pít jen v omezené míře. V praxi se bohužel setkává s úplným opakem. "Alkohol je droga, která vyvolává závislost. Je to silný démon," říká David Besta.

Projevila se nějak epidemie metanolových otrav na chodu záchytky?
Zpočátku vůbec ne. Máme dva pokoje. Větší s pěti lůžky obsazujeme muži. Do menšího se třemi lůžky ukládáme ženy, pokud přijdou. Denně míváme v průměru osm až devět klientů a stejná situace byla i v prvních dnech po vypuknutí metanolové kauzy.

Jací klienti se k vám dostávali?
Jako obvykle - převažovali muži. Přicházeli takoví, kteří u nás byli poprvé nebo podruhé, ale jsou i takoví, kteří už na naší záchytce spali stokrát. Někteří se opili tvrdým alkoholem, jiní pivem, vínem, čučem. Většinu přivezli policisté, některé našli ležet venku, jiné zadrželi kvůli jejich agresivitě.

Kdy nastala změna?
Krátce po vyhlášení prohibice. Od pondělí 17. do pátku 21. září jsme měli celkově pouhých pět klientů, takže průměrně jednoho denně. To byl dost výrazný výkyv proti normální situaci.

Znamená to podle vás, že lidé přestali pít? Nebo alespoň ti, co byli zvyklí na tvrdý alkohol?
Tak to si vůbec netroufám tvrdit. Je možné, že někteří lidé neměli najednou přístup k tomu alkoholu, na který byli zvyklí. Ale také je dost pravděpodobné, že policisté a strážníci neměli tolik času jako dřív sbírat opilce po ulicích, protože museli kontrolovat dodržování částečné prohibice v restauracích a prodejnách. Nicméně teď už se situace opět vrací do starých kolejí. Klientů přibývá.

Záchytka už se opět plní?
Dá se to tak říci. Například v neděli už jsme měli šest klientů, v pondělí pět a v úterý do časných odpoledních hodin tři.

Změnil se přístup ke klientům kvůli hrozbě otravy metanolem?
Pokud je někdo v bezvědomí, sanitka ho rovnou veze na urgentní příjem. K nám přicházejí lidé, kterých se můžeme ptát, co pili, a vyšetřit je. Zjišťujeme zranění a neurologické příznaky. Při podezření na otravu metanolem posíláme klienta na urgentní příjem. Rozpoznat příznaky umíme. Na záchytce nikdo kvůli metanolu nezemřel.

Proč podle vás lidé dál pijí i tvrdý alkohol, ačkoli vědí, že může být smrtelný?
Když je někdo na alkoholu závislý, bez své hladiny se neobejde. Potřebuje svoji denní dávku alkoholu, aby mohl fungovat. Pak je mu jedno, co pije. Hlavně ať je to co nejlevnější.

Není alespoň pro pijany tvrdého alkoholu prohibice dobrým důvodem k tomu, aby zkusili začít s abstinencí a léčbou?
U nás přece není problém sehnat tvrdý alkohol ani teď. Když není v obchodě, vypálí ho soused nebo si ho koupíte v Polsku. A kvůli prohibici lidé pít nepřestanou. Kdyby přestat chtěli, může jim pomoci naše ambulance, ale alkohol je silný démon. K jeho poražení potřebují závislí vlastní silnou motivaci. Většina ji nemá. O léčbu nestojí, protože není rychlá ani snadná, vyžaduje úsilí. A kdo už rezignoval na život a zodpovědnost, ten úsilí nevyvine.