Už to nejsou takové návaly jako kdysi. Přesto do tržnice na hranici lidi nadále...

Už to nejsou takové návaly jako kdysi. Přesto do tržnice na hranici lidi nadále jezdí. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Zlatá éra tržnice v polském Těšíně je pryč. Lidi jezdí spíše ze zvyku

  • 2
Kdysi velevyhlášenou tržnici na česko-polském pomezí lidé před Vánocemi navštěvují spíše z nostalgie a tradice. Obchodníci si sice stěžují na pokles tržeb, ale na „targowisku“ v polském Těšíně je stále rušno.

„Za groš a za złoty, laciné kalhoty a ještě ušetříš na piwisko,“ popisuje výhody nákupu na polské tržnici Jaromír Nohavica v jedné ze svých písní. „Zlatou éru“ už mají tyto trhy evidentně za sebou, ale přesto tady o sychravém všedním dopoledni potkávám mnoho Čechů, Poláků i Slováků shánějících nejen vánoční dárky.

„Kdysi se lidé štosovali už před vstupem na most mezi Českem a Polskem. Pamatuju si, jak tady byla hlava na hlavě, teď člověk v klidu projde,“ popisuje Jarmila Stašková z Klimkovic, která na trhy za řeku vyrazila pro dřevěný vánoční betlém. „Pravidelně sem s manželem v adventním čase jezdíme, jsme v důchodu, takže všední den je pro nás ideální,“ vysvětluje.

Zelené i stříbrné vánoční stromky, kýčovitá blikající světýlka, obrovský hrající Santa Klaus a pokřikování polských obchodníků vítá příchozí už zdálky. Vcházím do úzkých tmavých uliček a překvapuje mě, jaký je u stánků „šrumec“. Desítky lidí tu korzují, překřikují se a často se s obchodníky snaží usmlouvat nižší ceny zboží.

„Česky rozumím moc dobře. Jste naši stálí zákazníci, všichni obchodníci na trhu mají ceny v korunách, zlotých, ale i v eurech,“ vysouká ze sebe lámanou češtinou jedna z prodavaček v krámku s proutěnými košíky a ozdobami a dodává, že u ní nakupují hlavně Poláci a Slováci. „Češi méně. Asi mají jiný vkus,“ vysvětluje paní Alicja, která se jako jedna z mála nebojí dát do řeči.

Ostatní nejsou tak vstřícní. „Odchodzić,“ vyhání fotografa z krámku jeden z nervózních obchodníků a nabádá kolegy, aby s námi nemluvili. „Nepotřebujeme rozhovory ani kontroly,“ křičí relativně dobrou češtinou paní ze stánku s umělými stromečky.

Mezitím kolem prochází skoro nepozorovaně dva strážníci městské policie. U zaparkovaného přívěsu s občerstvením si objednávají horkou polévku. „Dohlížíme tu hlavně o víkendech, “ říká s úsměvem jeden z nich a usedá na kovovou židli provizorní jídelny hned vedle barevných žároviček a betlémů.

„Hlídejte si tašku, bývají tu kapsáři,“ varuje policista. Jen mlčky přikyvuji, protože „ponašimu“, jak na mě muž mluvil, vůbec nerozumím. Všímám si ovšem, že podobný problém má i několik Čechů u vedlejšího stánku. Ti mají navíc mylný dojem, že čím hlasitěji budou na polské trhovce česky řvát, tím lépe jim oni porozumí.

Rybky mezi kabáty

„Prosze pani?“ oslovuje mě dáma u stánku se sladkostmi a za padesát korun schovávám do tašky sáček s „krówkami popularnymi“.

Už to nejsou takové návaly jako kdysi. Přesto do tržnice na hranici lidi nadále...

U zboží sladkého krámku se zastaví většina zákazníků na tržišti. „Nejvíce prodáváme krówki, rurki waflowe i herbatniki krakowskie,“ říká prodavačka Krystyna a podotýká, že lidé už tolik nenakupují jako před lety a tržby jdou dolů.

„Většinu našich sladkostí si už můžou koupit i v supermarketu doma,“ podotýká. Rázovitý je hlavně pelmel zboží, které je na jednom místě k dostání.

Uzená kuřecí stehna, šperky z pozlacené chirurgické oceli, poklice na kola od auta, kabáty a uzené rybičky nacházím na několika metrech čtverečních bezprostředně vedle sebe, jako by jedno bez druhého lidem bylo k ničemu. Chápu už i obavy prodejců z kontrol, protože parfém známé francouzské značky, o němž i Marilyn Monroe prohlašovala, že se na noc obléká pouze do něj, tady lidé seženou za zázračných 250 korun.

Na zkoušení v kabince není čas

Zjišťuji, že na hledání převlékacích kabinek na tržišti není čas. Dáma středních let v rohu jednoho stánku svléká kabát i halenku a zkouší nově vybraný kousek hned vedle krámku, který nabízí pět kilo brambor za 40 korun. Mladý Slovák pak o kousek dál podpírá přítelkyni, která se snaží nasoukat do vysokých kozaček a i přes protesty, že ji tlačí palce, ji prodejce s obchodní strategií ujišťuje: „Dobre buty zimowe pro pani.“

Před polednem se pak dovídám „strašnou“ zprávu. „Kolekce vyprodali už v osm ráno a dneska už žádné mít nebudou,“ hlásí ženě do telefonu nervózní pán a rázně dodává, že pro ně o víkendu, kdy se trhy znovu otevřou, už rozhodně znovu nepojede. Na tržnici ale více než za nepřeberným množstvím zboží jezdí lidé hlavně za atmosférou. „Je to prostě tradice,“ tvrdí shodně nakupující.