Při pohledu na díla řezbáře Břetislava Tvarůžka z Opavy by málokdo řekl, že se pětadvacet let živil jedním z nejtvrdších sportů – boxem. A to nejen jako aktivní sportovec, ale i jako trenér či vedoucí československé juniorské reprezentace. Polstrované rukavice ale už dávno pověsil na hřebík.
„Za největší úspěch považuji to, že jsem i přes poměrně dlouhou kariéru zůstal zdravý a není na mně poznat, že bych někdy boxoval. Úspěšný boxer je ten, na kterém není znát, že by se tomuto sportu někdy věnoval,“ uvedl Břetislav Tvarůžek, který figuroval také v širším výběru olympijských nadějí.
„Měl jsem tu čest dvakrát boxovat s olympijským vítězem Bohumilem Němečkem. Sice jsem pokaždé prohrál, ale kdo se může něčím takovým pochlubit,“ usmál se bývalý boxer, který sklízel úspěchy i jako trenér. Vychoval několik mistrů republiky. „Michal Franek se v roce 1985 stal pod mým vedením juniorským mistrem světa v Bukurešti a Vlado Varhegyi vyválčil na stejném šampionátu bronz,“ připomněl.
V padesáti letech však Břetislav Tvarůžek s boxem definitivně skončil, protože byl hrozně náročný na cestování. Začal se věnovat masážím a v roce 1997 zřídil i díky vstřícnosti sousedů autorskou galerii v bývalém družstevním domě.
„Tyto prostory přesně vystihují motto, které jsem vždycky razil. A sice, že i v malých a těžkých podmínkách se dají dělat pěkné věci,“ zdůraznil. „Přirovnal bych to k malé tělocvičně, kterou jsme měli ve Vítkově, kde jsem ve skromných podmínkách dokázal vychovat mnoho mistrů republiky,“ připomněl.
Dostal i nabídku natáčet seriál o řezbářích v Kanadě
O tom, že Břetislav Tvarůžek nesklízel úspěchy pouze na sportovním poli, svědčí několik jeho řezbářských prací. Jeho výtvory dokonce Opava obdarovala hned několik vzácných návštěv.
„Kupříkladu v roce 2000 tady byl belgický král Albert II. s manželkou. Vyrobil jsem pro něj symbolický klíč města ze stopadesátileté lípy. O dva roky později jsem zase obdaroval amerického velvyslance Craiga Stapletona, který dostal slunce znázorňující boj s vodou. To jsem vytvořil v době záplav,“ popsal Tvarůžek díla, která si z Opavy odvezli představitelé cizích států.
Opavský řezbář pravidelně tvoří také pro Rotary International Club, a sice Cenu Díky udělovanou každé dva roky osobnostem přispívajícím na charitu. Pro tuto organizaci vyrábí každý rok i cenu pro jejich soutěž Začarovaná písnička, které se účastní handicapované děti. Před dvěma lety vyrobil pro Opavu páva k příležitosti 790. výročí od založení města a k 80. výročí založení boxu na Opavsku vytvořil dvě plastiky symbolizující tento sport.
Do jeho útulné galerie chodí především lidé, kteří chtějí někomu blízkému udělat radost nějakým dárkem.
„Moje výrobky se tak dostávají do různých koutů republiky, ale také do zahraničí. Mnoho jich je v sousedním Polsku nebo na Slovensku. Některé ale i v Číně nebo Kanadě,“ přiblížil.
Kdysi dokonce dostal nabídku, aby se v Kanadě podílel na natáčení seriálu o řezbářích. „Musel jsem to ale odmítnout, protože nerad cestuju,“ uvedl Tvarůžek.
Mrzí ho, že neotevřel zájmový obor pro mladé řezbáře
Břetislav Tvarůžek vyrábí ze dřeva jak abstraktní, tak konkrétní motivy. Největší radost má z těch, které si sám vymyslí, následně je vyrobí a poté i prodá. „Některé jdou na odbyt hned, jiné na svého majitele čekají delší dobu. Vždy si ho nakonec ale najdou,“ popsal.
A jak dlouho mu trvá takové dílo vytvořit? „Někdy je to otázka dvou dní, jindy i několika let. V takovém případě rozpracovaný polotovar odložím a vrátím se k němu, až vycítím, že je na něj vhodná chvíle,“ vysvětlil. „Zajímavé výrobky pak vznikají, když ve dřevě najdu nějaký kaz či suk, se kterým se musím vypořádat,“ uvedl.
K Břetislavu Tvarůžkovi chodí často na exkurze děti z okolních škol. Opavský kutil si pochvaluje jejich zájem.
„Když se jich zeptám, kdo by se o této práci chtěl něco dozvědět, případně si toto řemeslo i vyzkoušet, vždycky většina z nich zvedne ruku. Jejich zájem je mnohem větší než u dospělých,“ řekl.
Jeho nenaplněným snem zůstává skutečnost, že se mu nepodařilo otevřít zájmový obor pro mládež. „Nikdy jsem na to neměl dostatek prostředků. Přitom ve školách jsou nádherně vybavené dílny, ale odpoledne zejí prázdnotou. Je to ohromná škoda,“ posteskl si řezbář.
