I ve středečním silném větru se Šárce Poštulkové podařilo zapálit svíčku a udržet plamínek. Položila ji k ostatním a neubránila se pláči.
„Sama pocházím z fotbalové rodiny, Pavla jsem dobře znala, vždyť jeho bratr bydlí vedle mých rodičů. Pokaždé, když přijel z Anglie a Itálie, kde působil, tak se zastavil,“ vzpomínala žena.
Dosud plně nepochopila, co se v osudnou neděli vlastně stalo. A že už tady Pavel není. A nikdy nebude. „Ale v naších myslích zůstane. Byl to tak skvělý a veselý chlap.“ Na chvíli se odmlčela a dodala: „A zdravý.“
Narážela na fakt, že Srníček patřil mezi vyznavače pravidelného pohybu a zdravé stravy. O to nepochopitelnější je pro všechny předčasná smrt 47letého sportovce.
Místo na Slezské ulici blízko bohumínské nemocnice je právě to, kde se Srníčkovi zastavilo srdce a zůstal ležet. Ostatně nedaleko odtud kdysi bydlel a dosud tam žije jeho maminka.
Kontrola prokázala nevratné poškození mozku
Na kole k pietnímu místu přijel Jiří Vavříček. Srníčka znal a nedá na něj dopustit. „Výborný kluk, když přijel, bavili jsem se spolu. Je šílené, co se stalo, a musíme všichni podpořit jeho rodinu,“ hlesl a oči se mu zalily slzami.
Se svíčkou dorazil i Lukáš Kubík. On Srníčka znal jen od vidění, ale když se o pietním místě doslechl, neváhal a přijel. „Pocházel z Bohumína, začínal v Baníku, byl prostě náš.“
Srníček, který od roku 2011 trénoval brankáře Sparty Praha, přijel před svátky do Bohumína za rodinou. V osudnou neděli si šel zaběhat. Jenže mu nejspíše selhalo srdce a na místě, kudy mnoho lidí neprojde, zůstal ležet asi dvacet minut, než si ho všiml náhodný kolemjdoucí.
Bohužel ani rychlý převoz do ostravské fakultní nemocnice mu život nezachránil. Lékaři v pondělí zjistili, že má Srníček nevratně poškozený mozek, proto byl o den později odpojen od přístrojů.
