Hlavou společnosti s příznačným názvem Septima je nejstarší z bratrů Milan Ferenc. Karviňan z pozice předsedy Sdružení Romů severní Moravy navíc v kraji zastává zájmy této menšiny. Zároveň se ale nebojí některé její zástupce i kritizovat.
„Nevidím důvod, proč by někteří mladí, silní zástupci z řad Romů neměli být schopni si sami vydělat na bydlení,“ říká dlouholetý organizátor Romského festivalu.
Začněme právě Romským festivalem. Ten jste letos zorganizovali v Karviné již podvacáté. Jak složité ale bylo připravit jeho první ročník?
Po revoluci nastalo období, kdy na různých místech vznikaly různé festivaly. A my si řekli, proč by jeden neměli mít i Romové. Oslovili jsme už jako fungující sdružení ministerstvo, město a kraj a všichni tomu byli naklonění. Pokud si ale vzpomínáte na dobu konce devadesátých let, byla to éra skinheadů. S prvním romským festivalem hrozilo, že přijdou. Museli jsme zapojit policii.
A stalo se něco, musela policie zasahovat?
Nestalo. Ani tehdy, ani v dalších letech. Jde o festival, kde se každoročně schází ke třem tisícům Romů z Karviné, okolních měst, ale i z Brna, Prahy a Slovenska. Policie na něm nikdy nemusela zasahovat. To nás těší.
Je těžké romské publikum zaujmout?
Romská komunita je taková zvláštní sorta, proto vybírám specifické kapely, kde vím, že se pobaví, že je to jejich krevní skupina. Oni jsou tak spontánní, že pro ně není problém, když se jim něco líbí, vstát, chytnout člověka vedle sebe a tančit. Zkoušel jsem různé kapely, ale pokud postrádaly romský základ, neměly velký úspěch.
Že se Romové umějí bavit, je známo. Ale mají i své problémy, o nichž máte z pozice předsedy Sdružení Romů severní Moravy určitě mnoho informací. Co tedy tuto menšinu v Moravskoslezském kraji aktuálně tíží nejvíce?
Nejvíce asi bydlení. Většina jich žije v domech velkého soukromého vlastníka nemovitostí. Společnost v poslední době zbourala některé své domy, zavedla přísnější pravidla a někdy stačí malý škraloup a člověk už nemá na získání bytu šanci. Někteří tak šli bydlet ke své rodině, jiní vyhledávají na vlastní pěst nájemní prostory u různých spekulantů. Třeba v Karviné se to týká asi dvou stovek lidí.
Města v posledním roce zavádějí takzvané bezdoplatkové zóny, ve kterých noví nájemníci nemají možnost žádat o doplatky na bydlení. Je to pro Romy problém?
Myslím, že žijeme v době, kdy každý může pracovat. A nevidím důvod, proč i z našich řad by si mladí a silní lidé nemohli vydělat na bydlení. Na druhou stranu ale vnímám, že jsou rodiny, kde jsou staří lidé nebo rozdělené domácnosti, kde to bez pomoci nejde. Tam je podpora potřebná.
Majorita často označuje Romy jako hlučnou menšinu se špatnými pracovními návyky. Jak se vám to poslouchá?
Mrzí mě škatulkování. Byl bych rád, aby majorita opravdu rozdělovala. Aby se nehovořilo o všech Romech, ale o těch, kteří si tu pohanu skutečně zaslouží. Řada lidí se cítí ublížena, když se o nich hovoří jako o hlučných, špinavých zlodějích. Ani mně se to vůbec nelíbí. Spousta Romů totiž žije velice slušným způsobem, ze strany státu nepotřebují nic a možná by mohli být vzorem i pro některé neromské rodiny.
Narážel jste na toto škatulkování v začátcích vašeho podnikání?
Lidé byli opatrní, když viděli, že si Rom otevřel nějakou restauraci. Ale to jsme tušili předem a dávali jsme si strašný pozor, aby naše restaurace byla čistá a aby se v ní neokrádali lidé. To pro nás byla alfa a omega úspěchu, čistotou jsme museli předčit ostatní. Časem se ale obavy rozptýlily. Sice se pořád říká, že se „jde k cikánovi“, ale to mi určitě nevadí. Lidé totiž vědí, že nejdou do žádného doupěte. Podobně to bylo u stavební firmy. Počáteční opatrnost opadla ve chvíli, kdy jsme ukázali, že jsme spolehliví, dodržujeme smlouvy a naše slovo platí.
Radíte Romům, aby se ve větší míře pouštěli do podnikání?
I když podnikám už třicet let, tak jsem ještě nedospěl k názoru, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Prvotní představa, že to bude způsob, jak rychle zbohatnout, se totiž brzy rozplyne. Podnikání je dřina s velmi nejistým výsledkem. Některým lidem více vyhovuje chodit do práce a mít jisté peníze v daných termínech na účtech. Mezi Romy je celá řada schopných podnikatelů, ale určitě by jich mohlo být více.
Jaký druh podnikání jim doporučujete?
Když mám hovořit ze svých zkušeností, tak momentálně bych je od otevírání restaurací spíše odrazoval. Najít kvalitní číšníky a kuchaře je v dnešní době velký problém. Spíše bych jim doporučil stavební činnost, a to i proto, že jsou v tom Romové podle mě zběhlí.
