V posledních letech sklízí Adolf Dudek úspěchy se svou kreslířskou show. | foto: Martin Veselý

Dnes je bestseller, když prodáte pět tisíc knih, říká dětský ilustrátor

  • 0
S více než třemi miliony prodaných knih patří k nejprodávanějším dětským ilustrátorům porevoluční éry. Adolf Dudek, který žije ve Frenštátu pod Radhoštěm, nedělá pouze knížky. Se svou ilustrátorskou show objíždí celou republiku a dětem i dospělým ukazuje, jak se dá malovat. „Už teď mám na rok dopředu zamluvené všechny volné termíny,“ říká Dudek.

Jak jste se ke kreslení dostal?
Kreslím odmalička, ale když se rozhodovalo, kam půjdu po škole, tak za mého mládí se to řešilo vždy po konzultaci s rodiči. Ti tomu ale nepřáli, protože u nás v rodině nikdo nekreslil, a tak jsem šel do Pardubic na potravinářskou průmyslovku. Až když jsem se po vojně sám živil a vymanil se z vlivu rodičů, hledal jsem cesty, jak dělat, co mě baví. Přišla revoluce 1989 a najednou se daly dělat věci, které dříve možné nebyly. Začal jsem si jít za svým snem, živit se kreslením. Asi rok jsem hledal nakladatele, pro kterého bych mohl dělat ilustrátora, jezdil jsem kvůli tomu po celé republice, až jsem se v Ostravě setkal s člověkem, který založil nakladatelství Librex, a s ním jsem udělal svou první knížku. To bylo v roce 1992.

Od začátku jste mířil k tomu, abyste se stal ilustrátorem dětských knih?
Já jsem od začátku chtěl kreslit pro děti, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že bych dělal něco jiného. Bylo to přirozené.

Kromě ilustrování knížek děláte i vystoupení pro děti.
Dnes je situace taková, že mám na rok dopředu zamluvená vystoupení po celé republice, a to bez jediné reklamy. V současné době už mám deset různých programů, pro děti i dospělé. Vše je děláno zábavnou formou, lidé se hodně nasmějí a zároveň se naučí kreslit. Je fajn, že i v dnešní přetechnizované době lidi těší vidět, jak vzniká jednoduchý obrázek v přímém přenosu.

Jak dlouho už to děláte?
Je to deset let, co dělám vystoupení, a dvacet pět let, co jsem začal ilustrovat knihy. Kreslířskou show jsem napřed dělal jen ve školách a školkách, teď ale vystupuji i ve velkých sálech, kinech a podobně. Kromě krytého bazénu jsem už vystupoval asi všude.

Pamatujete si, kolik těch knih za těch 25 let bylo?
Ilustroval jsem něco kolem 130 knih, kterých se prodalo přes tři miliony výtisků.

To je hodně velké číslo...
Ono to číslo vypadá veliké, ale uvědomte si, že je to za 25 let. Když jsem začínal, byl náklad nějakého konkrétního titulu kolem 50 tisíc kusů. Postupně rostla konkurence, dnes je bestseller, když prodáte 5 tisíc kusů knih. A těch 5 tisíc knížek je dnes větší úspěch než kdysi těch 50 tisíc kusů. A když se podíváme na knihy z šedesátých let, tam jsou náklady okolo 150 tisíc kusů. To bylo neskutečné číslo. Ale všichni víme, proč tomu tak bylo... Zajímavé je, že když jedeme na mezinárodní veletrh, tak se tam dozvíme, že těch pět tisíc je dnes laťka prakticky všude, nejen u nás, ale i třeba v Polsku nebo v Americe. To ale neberu v potaz Harry Pottera a podobné, to už je jiná kategorie.

V naší zemi byla velmi silná ilustrátorská škola. Čerpáte z její tradice?
Nevím, jestli se dá říct, že čerpám. Já jsem vyrostl na Heleně Zmatlíkové a Josefu Ladovi. Takový Jiří Trnka mě jako dítě obrázky děsil. Dnes vím, že je to velký umělec, ale nevím proč, děsí mě dodnes. Když jsem studoval výtvarníky a jejich práci, došel jsem k poznání, že každý výtvarník je to, co kreslí. To, co máte v sobě, tak jak vnímáte svět, vše se projeví ve vaší ilustraci. A když vás lidé vidí, poznávají, že ta ilustrace jste vlastně vy. Jak jsem později zjistil, pan Trnka byl vážný člověk, je to vidět i v jeho úžasných ilustracích. A když jsem viděl paní Zmatlíkovou, tak to byla taková máma od rodiny s širokou náručí a její kresby jsou také takové přátelské.

Malování vás bez problémů uživí?
Vzhledem k tomu, že žiji z procent z prodaných knih, tak říkám ano, uživí. K ilustrování se ještě přidaly pořady pro děti a dospělé. Každý rok vytvářím pro Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně filmovou klapku. A do toho mám ještě několikaletou spolupráci pro časopis Sluníčko, kde kreslím každý měsíc dětmi oblíbenou stránku Nesmyslov. Už jsem ve fázi, kdy si vybírám, nemusím jít do něčeho, co se mi nelíbí. Živí mě to, co mě baví.

Je pro vás některá z vašich knih obzvlášť důležitá?
Vždycky se říká, že je to ta poslední. Ale ještě je tam jeden pěkný moment. Stal jsem se nedávno dědečkem a moje dcera vnoučkovi ty mé knížky ukazuje, přitom znovu odhaluje své dětství, protože v těch knížkách je ona, stejně jako prostředí, ve kterém vyrůstala, psi, které jsme měli, a spousta dalších věcí. Takže můj vnouček přes moje knihy objevuje její dětství.

Sledujete i další současné dětské ilustrátory? Když se člověk podívá na dnešní dětskou knižní produkci, najde tam jak až umělecké věci, tak i skutečný kýč.
Je tu spousta kýče, protože příležitost má v podstatě každý. Dnes si může každý udělat knihu, když na to má peníze. To není problém. Největší problém dneška je knihu vůbec prodat. Já kreslím, jak umím. Dětem se obrázky líbí, dospělí knihy kupují. A to je ten mechanismus, kdy se knížky prodávají. Jsou umělecké knížky, které sbírají ocenění, ale neprodávají se...