Na zámek jste zamířil hned po studiích. Proč?
Dozvěděl jsem se, že zemřel stavební technik, který v Hradci nad Moravicí byl. Tak jsem se šel zeptat. Vztah k historii jsem měl vždycky, i diplomovou práci jsem zaměřil na kulturní památky. A když si vzpomenu na stav zámku, tak ten stavař tady byl potřeba. Víc než půlka kastelánů v republice, a je nás okolo stovky, jsou lidé řady povolání od učitelů, chemiků až po stavaře. Začínal jsem jako stavební technik, od roku 1991 jsem byl ředitelem celé instituce, která kromě Hradce spravovala i zámek v Raduni, minoritský klášter v Opavě a další objekty. Klasickým kastelánem jsem od roku 2001.
Jak zámek při vašem příchodu vypadal?
Bílý zámek byl v havarijním stavu, od roku 1979 byl zavřený. Chyběly střechy, okna, dveře, padaly omítky, zatékalo do zdiva. Jak se stav zhoršoval, celý areál se zepředu i zezadu oplotil. Když se na to dívám zpětně, tak to mohl vzít jedině mladý a nezkušený nadšenec jako já. Celý život jsem žil přímo pod zámkem, od dětství ho vídám z okna. S místními lidmi jsme citlivě vnímali každé přerušení oprav. Zámku neprospělo ani rozhodnutí, že tam vzniknou technické suterény. Místo oprav se kopalo, podle pamětníků mělo jít o kryty civilní obrany pro krajský národní výbor. Ale to jsou jen dohady. Dokumentaci jsem nikdy, ani když jsem se tu stal šéfem, neviděl.
Odkud v takové situaci vlastně začít?
Hned po změně režimu jsme zastavili práce v technických suterénech. Následovala kompletní revize projektové dokumentace a vrátili jsme se k původnímu poslání, prezentaci obytného objektu. Aby zámek byl zámkem, aby se sem vrátil původní mobiliář a aby se otevřel lidem. Zámek byl bez oken, s vymlácenými dveřmi, toulala se tam spousta dětí a různých zvědavců. Vybudovala se vrátnice, do objektu se umístil hlídač. Poté se zámek zastřešil, odstraňovaly se statické poruchy, dělala kanalizace, elektřina, voda, nová okna.
Pak přišli první návštěvníci?
Napřed jen do zámeckého parku. V roce 1993 jsme jej postupně zpřístupnili. Ale lidé chodili kolem stavební ruiny, absolutního staveniště. Park byl zanedbaný, spousta drobných staveb demontovaná. Trvalo roky, než se odkryly dálkové průhledy, vykácely nevhodné dřeviny, vrátily můstky, vyhlídky. To pokračuje stále, je to nekončící projekt. Potrvá ještě celou generaci.
A samotný zámek?
V roce 1996 jsme otevřeli první interiéry. Zimní zahradu a přízemí východního křídla, kde dnes je Hubertova světnice, zámecká kaple, zákristie a současné dámské a pánské apartmá. Ale to bylo prvních šest sedm místností a zámek jich má sto čtyřicet. Zvolili jsme postupnou metodu, otvírali jsme místnost po místnosti až do roku 2014, kdy byl celý zámek zpřístupněný.
Co návštěvníci? Přišli?
Po revoluci to nebylo lehké, vznikala spousta nových aktivit. Otvíraly supermarkety a lákaly na kulturní programy. Obce se prezentovaly, obnovovaly se spolky. Lidé nechtěli platit za prohlídky, když jinde měli program zdarma. Otevřely se také hranice, lidé poznávali památky ve světě. Bylo strašně těžké vrátit zámek do povědomí. Situace se radikálně zlepšila až během posledních tří pěti let, kdy se tradiční hodnoty vracejí. Z tří a půl tisíce návštěvníků za první rok máme dnes padesátitisícovou návštěvnost.
Postupně jste přešel od vedení stavby k provozu celého zámku. Jaké to je, byla to velká změna?
Rok od roku cítím větší zodpovědnost. Ty první roky jsem vůbec nevnímal, že může spadnout strom, že může něco vyhořet, že si tu může někdo zlomit nohu, že sem jezdí vandalové. Ale musíte se s tím věčným rizikem naučit žít. Kastelán také musí zvládnout z každého trošku. Z historie, z práva, ze stavařiny, z kultury, musí být diplomat.
Vybavování interiérů pro vás ale musel být oříšek.
Měl jsem velké štěstí na kolegy. Celou instalaci zámku udělala kastelánka raduňského zámku Eva Kolářová, která také po celou dobu opatrovala hradecký mobiliář. Ještě s architektem Jaromírem Hanuškou a Danou Kouřilovou, která se starala o stavebně historický průzkum, jsme byli týmem, který se o zámek staral celých těch třicet let.
Zařízení je ryze původní?
Na zámku se zachoval mobiliář z konce 19. století, interiéry jsme vrátili do této původní podoby. Vodítkem byly dobové snímky, které si kníže nechal v roce 1902 nafotit. Některé předměty se ale nedochovaly a musely se vytvořit jejich kopie. Například ve velkém obytném salonu jsme neměli sedačku ve tvaru osmiúhelníku. Podle fotky jsme nechali vyrobit kopii, měřítko jsme stanovili podle šířky lustru. Nedochovaly se některé garnýže, závěsy nebo doplňky. Když jsme otvírali kulečníkový sál, neměli jsme ani tága se stojanem, proto jsme nechali vyrábět kopie, popřípadě je nakupovali ve starožitnictvích.
Dá se tedy říct, že zámek je vybaven přesně jako za knížete?
Ne úplně. V roce 1945 stát převzal funkční objekt, plně vybavený k životu a bydlení. Fungovala tam zámecká kuchyně, koupelna a sociální zařízení i vytápění. Krbové, ale už i ústřední, které se v první polovině 20. století udělalo v nejvíce obývaných částech. V roce 1979 už tam nebyla kuchyň, koupelny, původní záchody, nefungovalo ústřední vytápění. Za třicet let se z funkčního zámku stal sice objekt otevřený lidem, ale neprezentoval bydlení. Místnosti měly jiný účel, formu muzejní expozice.
Na kolik taková generální oprava zámku vyjde?
Zhruba sto milionů korun. Metoda postupných oprav se vyplatila. V začátcích byl velký zájem Hradci pomoci, první roky byly úžasné ze strany okresního úřadu i ministerstva kultury. Za osm, deset let ale nastal zlom. Zámek se zastřešil, měl fasády, okna, otevřely se první interiéry. Každý rok už se peníze získávaly hůř a hůř. Byly roky, kdy Hradec nikoho nezajímal. Obrovským skokem pak byl přechod pod Národní památkový ústav, jehož ředitelka Naďa Goryczková prosazovala další financování a definitivní dokončení. A dlouho před skončením oprav Bílého zámku jsem upozorňoval na špatný stav zámku Červeného.
Ten spravujete teď.
Na Červený zámek byl vyhlášený havarijní stav spodních koníren už v 80. letech. Věděli jsme, že až skončí oprava Bílého zámku, musí přijít na řadu Červený.
Jak dopadly pozastavené technické suterény?
Provádí se tam, dělají se výstavy, jsou tam akce typu ochutnávek vín nebo vzdělávání dětí. Máme projekt na využití sklepů pro expozici Přemyslovců na Opavsku.
Zbývá něco do budoucna?
Zdaleka není hotovo. Chystá se oprava Bílé věže, čeká nás zpracování projektové dokumentace a zajištění peněz. V plánu jsou úpravy dřevin pod Bílým zámkem, aby se odkryly pohledy od spodních luk. Toto snažení by mělo vyvrcholit úpravou nejbližšího okolí zámku. Máme spoustu obrazových materiálů, jak vypadalo. Je tam bohatá okrasná výsadba, spousta rostlin, květin, keřů, záhony růží.
Na jak dlouho to ještě vidíte?
Mám vizi ještě na takových deset let dopředu.
