Ten už také usedl do poslanecké lavice, ale až necelý rok po volbách po odchodu Kateřiny Konečné do Evropského parlamentu v Bruselu. „Mnoho lidí vývojem po roce 1989 ztratilo iluze a my nabízíme jasný program. Nesmíme zklamat důvěru našich voličů,“ předesílá Luzar cíle komunistů.
Stihl jste vstoupit do KSČ ještě před sametovou revolucí?
Ano. Do tehdejší Komunistické strany Československa jsem vstoupil v roce 1986, ale to jsem se hlavně angažoval v SSM (Socialistický svaz mládeže – pozn. red.). Fungovalo to na bázi dobrovolnosti, využívání volného času a různých aktivit. Tehdy se nám jako mladým hlavně líbilo, že se v SSM konaly společné akce s děvčaty, protože zatímco v elektrodílně byli samí kluci, tak v ekonomickém oddělení zase samá děvčata. I proto bylo v SSM plno. (s úsměvem)
Takže SSM rovná se Socialistická seznamka mládeže?
Někdo to tak mohl vnímat. Scházeli jsme se na brigádách, sbíral se třeba šrot. Prostě to byl kombinovaný kolektiv a podle mého názoru tak vzniklo nejedno manželství.
To vás pak revoluce asi zastavila ve stranickém rozletu.
Neřekl bych. Straně jsem zůstal věrný, protože když jsem viděl tehdejší zkušené kované kádry, jak se najednou objevily v Občanském fóru a na náměstích křičí, jak jsou komunisté nejhorší, přitom předtím nadávaly na imperialisty, tak jsem si řekl, že takové převlékání kabátů je špatné. A zůstal.
Jmenujte převlékače...
Nechci nikoho jmenovat. Mohl bych si vzpomenout, ale tito lidé už jsou hodně staří. Pár jich ještě potkávám a vedeme různé debaty. Ne nadarmo se tehdy tradovalo, že mnozí volí komunisty, jen není jasné, ve které straně. Ostatně, když KSČ měla přes milion členů, tak ti nezmizeli a neodstěhovali se z republiky. Často politiku dělali dále, jen v jiných stranách.
V listopadu čeká komunisty významné výročí – 100 let od ruské Velké říjnové socialistické revoluce. Budete oslavovat?
Samozřejmě si to připomeneme jako významnou dějinnou událost. Bez diskuse to byla změna z feudálního uspořádání carského Ruska do nové epochy, která se nakonec ukázala jako docela úspěšná. Podívejte se na současné Rusko.
Epocha, která stála miliony lidí životy, například zrovna v Rusku...
Bohužel stálo to životy. Nemůžeme ale jednu část oddělit a ukazovat: podívejte se, tady umírali lidé a jinde ve světě žili bez problémů. To by nebylo správně. Historií se hodně zabývám a vnímám ji v dějinných souvislostech. Poměřovat dnešními měřítky, co se dělo před sto lety, to je obrovský problém. Můžete cokoliv v historii hodnotit s despektem nebo dokonce s nenávistí, ale současně se musíte dívat s odstupem a vkládat vše do dějinných souvislostí, proč to vzniklo.
Takže na naše procesy z padesátých let a na okupaci z roku 1968 se díváte s podobným nadhledem a odstupem?
Samozřejmě. A obě věci byly špatně. Třeba v roce 1968 dělnické hnutí prohrálo. Ne v revolučních 80. letech, jak se traduje, ale už tehdy. To byla přesně doba, kdy jsme v rámci světa tehdy přišli o naši myšlenku, o ideu.
Ve volbách poprvé kandidujete jako jednička. Je to velký rozdíl v kampani, než když jste byl na nižších pozicích?
Jistě to je velký rozdíl, to nezastírám. Je to velká zodpovědnost, novináři mají o vás velký zájem, takže vše je časově náročnější.
Leo Luzar
|
Do Sněmovny jste vstoupil až necelý rok po volbách, kdy jste střídal europoslankyni Konečnou.
Určitě to nebylo jednoduché. Musím však kolegyni Katce Konečné poděkovat. Vysvětlila mi funkce parlamentu, kde co je, jak to funguje, jak jednají výbory. Jinak bych tyto vědomosti získával pracně a dlouho. Tím mi to ulehčila. Na kandidátce nyní máme řadu nových jmen, tak určitě i já udělám totéž a budu se jim snažit pomoci.
Čím to je, že trojice moravskoslezských komunistů skončila v míře využití poslaneckých náhrad na prvních třech místech? Vy na druhém...
Když se podíváte na náhrady podrobněji a do hloubky, z čeho vznikají a jak jsou rozděleny, tak zjistíte, že nejvyšší rozdíly jsou v dopravě. To je u moravskoslezských poslanců jasné, cestují z největší dálky. Zbytek jsou rozdíly v řádu tisícikorun. Když se někdo posunul v žebříčku jen kvůli dvěma stovkám za telefonování, tak to neberu za relevantní.
Co z komunistického programu chcete prioritně vztáhnout na Moravskoslezský kraj?
Z našeho regionu odcházejí mladí lidé. Ještě před deseti lety Ostrava chtěla v počtu obyvatel předehnat Brno. To už vůbec neplatí. V Havířově i v Orlové byly jen obtížně sehnatelné byty, nyní jich je tam mnoho volných. Mnoho lidí tady bylo zvyklých těžce pracovat, ale současně za to dostávat slušnou mzdu. I po restrukturalizaci průmyslu jsou ochotni takto pracovat, ale platové podmínky tomu neodpovídají. A jinde, hlavně v Praze, berou za stejnou práci o dost více. Proto je nutné, aby se i tady zvedaly platy. Musí dále růst minimální mzda, také stát musí mzdy zvyšovat a tlačit tak na růst v průmyslu. Pak se vylidňování kraje může zastavit.
S kým by KSČM chtěla v případě volebního úspěchu jít do koalice?
To je oblíbená novinářská otázka před volbami. Určitě bychom neupravovali naši politiku podle toho, koho nám voliči vyberou jako koaličního partnera. Otázkou je, jestli v momentální situaci by bylo dobré vládnout.
To vás ještě po 27 letech baví být v opozici?
Tak určitě už nechceme být v opozici, protože to, co se tady dělo uplynulých 27 let, to byla tragédie. Mnoho lidí ztratilo iluze. Mnohé strany totiž strašně zklamaly. Měly obrovskou důvěru a kde skončily? Vzpomeňte například na Věci veřejné. Ale snad s každou stranou bychom našli někde bod, který bychom podpořili. Programově nejbližší by nám měla být ČSSD, ale ta je velkým zklamáním. Například církevní restituce a vůbec různé kroky Sobotkovy vlády. Sociální demokracie není čitelný partner. Sociální demokraté jsou schopní se otočit zády a co tvrdili předtím, to pominout.
A co SPD Tomia Okamury?
Když řeknete SPD, tak málokdo ví, o co jde. Ale když řeknete Okamura, tak všichni vědí. Určitým způsobem je to kult osobnosti, personifikace programu s jednotlivcem, to je problém. Týká se to i hnutí ANO. Okamura je motor, dělá politiku ve velkém stylu, umí mistrně využít obav lidí, ale kdyby náhodou nebyl, tak by zmizelo i SPD. To není pro voliče dobrá perspektiva.
Kde je hranice volebního úspěchu, či neúspěchu KSČM v kraji?
Oblíbená mediální předvolební otázka. Věřím, že se budeme v kraji pohybovat mezi deseti až dvaceti procenty. Nad dvacet by to byl super úspěch, pod deset neúspěch. Konkrétněji nebudu nic říkat, ani se sázet, ať rozhodnou voliči.
Kandidátky do voleb podle krajů |
