Před jedenácti lety přijel mladý pražský lékař David Feltl do metropole Moravskoslezského kraje, kde vyhrál výběrové řízení, a stal se tehdy nejmladším přednostou onkologické kliniky v zemi. Bylo mu pouhých 35 let.
Poté, co se ředitel ostravské fakultní nemocnice Svatopluk Němeček stal před třemi lety ministrem zdravotnictví, David Feltl, který byl v té době jedním z jeho náměstků, převzal řízení celé nemocnice. Po návratu Němečka ale v Ostravě končí. Důvody svého odchodu vysvětluje v rozhovoru pro MF DNES.
V kuloárech se mluví o tom, že jste se pohádal s ředitelem nemocnice Svatoplukem Němečkem, a protože jste každý úplně jiný, končíte ve Fakultní nemocnici Ostrava. Je to pravda?
Pravda je, že v nemocnici i Ostravě už jsem skončil. S kolegy jsem se oficiálně rozloučil ve středu a teď už jsem doma, v Praze. Ale rozhodně není pravda, že odcházím kvůli nějaké hádce s ředitelem Němečkem. To jsou jen spekulace a hloupé řeči. Jsme sice každý jiný, ale to je přece v pořádku. Rozešli jsme se v dobrém. V úterý večer jsme spolu seděli u vínka a probírali budoucnost kliniky. V březnu nás ještě čeká rozlučkový večírek s kolegy z kliniky. Podle mě už se člověk po takovém večírku nemá vracet do práce...
Proč ale tak náhle opouštíte svůj tým i kybernůž (moderní, velmi přesný, a proto i šetrný ozařovací přístroj – pozn. red.), na kterém vám vždy tak záleželo?
Bude se mi stýskat, ale od začátku bylo jasné, že povedu nemocnici jen po tu dobu, kdy bude Svatopluk Němeček na ministerstvu. A plánoval jsem, že po jeho návratu do Ostravy se já vrátím k rodině do Prahy. Jen jsem to nevytruboval do světa.
Před lety jste ale říkal, že vaše rodina se přistěhovala do Ostravy.
Máme s manželkou dvě děti ve věku 13 a 15 let. Všichni se mnou žili v Ostravě asi tři roky, ale pak se vrátili do Prahy, kde má žena práci, rodiče, zázemí. A pro mě už toho pendlování mezi Prahou a Ostravou bylo docela dost. Navíc jsem už při příchodu do fakultní nemocnice plánoval, že na tom místě chci být maximálně deset let. Pro manažera je to optimální doba, kdy může věci posouvat a být progresivní. Pak začne být stereotypní, nic nového nepřináší a ještě k tomu si to ani neuvědomuje.
Bojíte se stereotypu, když s kybernožem dosahujete světových úspěchů? Nebo už ne?
Na to, jak náš tým dokázal pomáhat pacientům s rakovinou právě díky kybernoži, jsem velmi pyšný. Například v listopadu vyšla publikace o naší léčbě nádoru plic v nejprestižnějším časopisu radiační onkologie na světě, což je na české poměry velmi vzácné.
Čím jste se dostali mezi špičku?
Významně jsme posunuli kvalitu léčby. Dokázali jsme totiž změřit způsob, jakým se nádory plic při dýchání pohybují, a podle toho zacílit záření tak, aby ničilo jen nádor, ale nezasáhlo zdravé tkáně v okolí. Postup jsme podrobně popsali i pro ostatní kolegy z oboru, aby také oni mohli zkvalitnit léčbu stejné diagnózy. Takže se to dá shrnout i tak, že ačkoli se mi bude po celém týmu i kybernoži stýskat, chci odejít na vrcholu. Ale částečně zůstanu s kybernožem ve spojení i na dálku. Budu se totiž podílet na jedné klinické studii unikátní léčby.
Co unikátního budete zkoumat?
Ozařování kybernožem může pomoci i při léčbě jiných než onkologických onemocnění. My si už před lety pohrávali s myšlenkou, že by mohlo odstranit srdeční arytmii. Díky grantu jsme si tuto metodu léčby mohli ověřit na prvních pacientech. Šli jsme do toho s tím, že pokud to nebude absolutní propadák, zorganizujeme klinickou studii, která by měla prověřit, zda a jak moc je tento postup opravdu účinný.
K čemu jste zatím dospěli?
Zatím jsme ozářili sedm pacientů a předběžné výsledky jsou nadějné. Víc ale zatím prozrazovat nechci. Snad jen to, že už připravujeme klinickou studii, kterou zahájíme ještě letos ve spolupráci s Nemocnicí Podlesí. Její výsledky budou rozhodující. A říkám my, i když už v Ostravě nebudu, protože budu spoluřešitelem této studie.
David Feltl
|
A prozradíte, kde budete?
To není žádné tajemství. Do konce února si vybírám dovolenou, ale už 1. března nastupuji do Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze na pozici ředitele Onkologického centra.
Taková funkce tady není, co bude vaším úkolem?
Zmíněná nemocnice je druhým největším poskytovatelem onkologické péče v zemi, stará se o velké množství pacientů s nádory. Jako ředitel Onkologického centra budu náměstkem ředitelky nemocnice. Mojí manažerskou rolí bude koordinovat péči a posunout ji na vyšší úroveň. Věřím, že se zkušenostmi, které jsem získal v Ostravě, se mi to povede.
Znamená to, že už z vás bude jen manažer a přestanete léčit?
To rozhodně ne. Medicína mě baví, nemohu bez ní být. Dva dny v týdnu se budu dál věnovat pacientům. A ty, kteří budou potřebovat léčbu kybernožem, tedy především s nádory a metastázami v plicích, budu z Prahy posílat do Ostravy.
Zkuste vystihnout proměnu ostravské onkologie za jedenáct let vašeho vedení. Jaká byla klinika, když jste přišel, a jaká je dnes?
Tehdy byla krátce uzavřená stará radioterapie v Paskově a všechna onkologická lůžka se nastěhovala do areálu nemocnice v Ostravě-Porubě. V té době už tam byl i první lineární ozařovač a další přístroje, ale péče nebyla na dobré úrovni. Chyběli lékaři. V pořádku nebyla organizace. A problém byl i ve špatné reputaci kliniky. Tehdy chodilo na kliniku „jen“ 1 200 nových pacientů ročně. Víc se jich hrnulo do Onkologického centra v Novém Jičíně, které bylo a stále je na úrovni. Ale také ostravská klinika je dnes jinde: má výbornou pověst, což dokazuje 2 200 nových pacientů ročně. Přijíždějí z celého kraje i republiky. Začalo to ještě dřív, než jsme před necelými sedmi lety spustili kybernůž. Mým prvním krokem ke změně bylo to, že jsme začali lépe komunikovat s okolím.
Když má klinika dvojnásobek nových pacientů, má také dostatek lékařů? S těmi je dnes problém.
Má. Je jich 20, z toho minimálně polovina má dvě atestace. Další zájemce jsem musel odmítat. Když to shrnu, opouštím kliniku s čistým svědomím a klidem v situaci, kdy je dobře přístrojově vybavená a personálně stabilizovaná, má výborné renomé a pacienti o ni mají zájem.
Vy jste odmítal přijímat nové lékaře v době, kdy se o ně jinde perou a nemohou je získat?
Ano. Zájem o práci na ostravské onkologické klinice je opravdu velký, a to nejen proto, že má k dispozici nejmodernější techniku, ale hlavně pro skvělou, přátelskou atmosféru, která tam panuje. Dobře se tam pracuje, řekl bych.
Zní to až idylicky. Ale neobáváte se, že po vašem odchodu to vše může skončit?
Rozhodně ne. Nikdo nemusí mít obavy. Vychoval jsem generaci lékařů, která to po mně přebírá. Jsou fantastičtí – odborně i lidsky. Právě ten tým je mou největší chloubou. Vím jistě, že to bez problémů zvládnou. Ředitel nemocnice dočasně pověřil řízením onkologické kliniky mého dosavadního zástupce Jakuba Cveka. Je to mladý, schopný lékař, který letos dokončuje docenturu. Moc bych si přál, aby se právě on stal mým nástupcem na delší dobu. Je pro mě totiž zárukou, že vše bude pokračovat tak jako dosud.
Budete usilovat o to, aby i Praha časem získala svůj kybernůž? Neptám se na to kvůli tomu, že se vám bude stýskat. Ale proto, že se tam nádory mozku stále řeší gamanožem, kdy je nutné před každým ozářením navrtat díry do hlavy, aby ji bylo možné připevnit k podložce a znehybnit. Tahle řezničina přitom u kybernože není vůbec nutná.
Tohle téma je hodně složité a já bych se do něj nerad pouštěl. Zatím mě na novém pracovišti čekají jiné úkoly. Ale pro začátek by mi úplně stačilo, kdyby se už konečně přestal mytizovat ostravský kybernůž jako něco zbytečného a předraženého. Byl bych moc rád, aby ho politici i další lidé přestali vnímat jako problém, ale pochopili, že je to moderní technologie, která zachraňuje životy velmi šetrným a bezpečným způsobem. Co víc si přát?
