Zahoďte růžové brýle, které rádi voličům nasazují politici. Nová vlna zájmu velkých investorů Moravskoslezský kraj v nejbližších letech nečeká. "Pokud budou vznikat nová pracovní místa, tak jen po desítkách, maximálně stovkách, a to vesměs u zaměstnavatelů, kteří už v regionu jsou," říká zástupce šéfa katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity Petr Rumpel.
Proč se invaze investorů, již Moravskoslezský kraj zažil dřív, už nebude opakovat?
Zmizel prvotní důvod, kvůli kterému sem investoři šli – cena pracovní síly. Když sem v roce 2005 přicházel Hyundai, vyjednavači vedení firmy tvrdili, že cena pracovní síly je tu 500 eur. To ale nebyla zcela pravda, ta cena byla dvojnásobná. Teď jsme v průměru na nějakých 800 až 900 eurech, ale vysoce kvalifikovaní pracovníci vydělávají kolem 30 tisíc korun a více, tedy hodně přes tisíc eur. K tomu připočtěte 34 procent vydaných zaměstnavatelem na zdravotní a sociální odvody. To už není nízká cena pracovní síly. A pryč jsou už i další lákadla investorů – třeba velkorysé investiční pobídky vlády.
Petr RumpelNa Ostravské univerzitě se krom jiného se svými spolupracovníky zabývá aspekty rozvoje starých průmyslových regionů. Zajímají ho proměny image těchto oblastí, proměna hospodářství i oblast sportu či kultury. Kromě Ostravska se zabýval třeba i vývojem v Porúří a Sársku nebo v Manchesteru. |
Nakolik je vývoj našeho regionu podobný třeba Porúří, kde útlum těžkého průmyslu už proběhl?
Můžeme mluvit o analogii. Když v Porúří probíhala restrukturalizace, jednou z prvních velkých firem, která tam přišla, byl Opel. Nový závod postavil v Bochumi...
...a k nám zase přišel Hyundai.
Ano. Automobilky míří hlavně do regionů, které byly dřív průmyslové a kde je dost lidí zvyklých pracovat v průmyslu a na směny.
Co dál je u nás podobné jako v Porúří nebo v Sársku?
Analogicky probíhá i rozvoj informačních technologií nebo elektrotechniky. Proti Porúří u nás ale zatím nepodniká tolik firem z odvětví environmentálních technologií.
Nicméně třeba s proměnou starých dolů a hutí v muzea a další turistická lákadla začali v Porúří mnohem dřív než u nás.
V tom máme asi patnáct let zpoždění. V Porúří začali s projekty založenými na proměně průmyslového dědictví v kulturní či vzdělávací instituce už v roce 1989. U nás s tím začal naplno až před třemi lety majitel Vítkovic Jan Světlík. Ale nápady – třeba na proměnu Dolu Hlubina – tu byly už mnohem dřív. My v podstatě kopírujeme dění v Porúří. Jen jsme logicky – vzhledem k historických událostem – pozadu.
A co jiné regiony, kde utlumovali průmysl, třeba ty v Británii nebo USA. I tam je vývoj podobný?
Tam je jeden podstatný rozdíl. Při restrukturalizaci se tam mnohem víc než u nás zaměřují na vznik nových pracovních míst ve službách.
Jak vnímáte hrozící velké propouštění na Ostravsku?
Ztráta každého místa v těžkém průmyslu je špatná. O to horší je to na Ostravsku, kde je dost vysoká nezaměstnanost. Třeba horníci jsou zvyklí na tvrdou práci za poměrně vysokou mzdu a je těžké je ve čtyřiceti padesáti letech směřovat do jiné, často hůře placené profese.
Jaká je perspektiva hornictví v Moravskoslezském kraji?
Když se podíváme na dlouhodobé trendy v Evropě, tak evropské hornictví a těžba uhlí jsou nekonkurenceschopné. Mohou za to náklady na těžbu uhlí, které jsou v porovnání s ropou a zemním plynem nadměrně vysoké. Z dlouhodobého pohledu tady během dvaceti let už zřejmě nebude žádné pracovní místo v těžebním průmyslu.
A v jakých odvětvích budou tedy vznikat nová pracovní místa?
Větší vliv získají malé a střední firmy. Spíše se budou zaměřovat na zpracovávání oceli, jako to dělá třeba firma Huisman. A další perspektivu mají třeba i firmy z oblasti automobilového průmyslu, informačních technologií nebo elektrotechniky.
Budou mladí lidé z kraje dál odcházet za prací jinam?
S tím se dá počítat. I z Porúří, Sárska nebo Manchesteru mnozí hlavně mladí lépe kvalifikovaní lidé odcházejí do regionů, kde jsou vyšší mzdy a lepší příležitosti. Opačná tendence zatím nikde není.
Dá se těm odchodům nějak zabránit?
Do jisté míry ano. Třeba nabídkou dobrého bydlení, nebo zajímavými možnostmi sportovního nebo kulturního vyžití, které ostatně Ostrava už má. Nicméně pravdou je, že tento region nikdy nebude konkurovat Praze, Mnichovu nebo Londýnu. A mladí lidé z něj budou mířit jinam za zkušenostmi asi i v budoucnu.
