Karel Pilčík stojí v čele firmy, jejíž tržby se zvýšily z 290 milionů v roce 2010 na více než půl miliardy v loňském roce. „Ale nemyslím, že by to bylo jen o mně jako o podnikateli. Na to jsem ještě hodně mladý. Je to zásluha všech lidí kolem mě,“ říká Karel Pilčík.
Jak jste se k podnikání dostal?
Já jsem sedmá generace řezníků Pilčíků. První Pilčík se vyučil řezníkem v roce 1855. Otec v roce 1993 privatizoval MP Krásno. Takže od čtrnácti jsem tam byl každé prázdniny na brigádě, po vysoké škole jsem tam nastoupil.
Proč jste tam nezůstal?
Před nějakými šesti roky se objevila možnost domluvit se s panem Hájkem, původním majitelem společnosti Řeznictví H&H, na koupi firmy. Bylo to zajímavé, firma by mohla vyrábět výsekové maso pro Krásno, pozitivem byla i vlastní síť prodejen. Původně jsme zvažovali, že bychom firmu koupili pro Krásno, ale pak jsme se rozhodli, že firmu koupím já jako fyzická osoba.
Proč?
Ono to k tomu pomalu spělo. Dva kohouti na jednom dvorku se moc nesnesou a my se dostávali s otcem do sporů.
Čili jste vlastně odešel kvůli zlepšení rodinných vztahů?
V podstatě mohu říct, že čím méně se nyní vidíme, tím se máme radši (směje se).
Jak se to dělá? To jste přišel za otcem a řekl: „Hele, tati, kup mi tu firmu?“
Až tak ne, ale v podstatě to tak nějak podobně ve výsledku bylo. Já si v Krásnu po škole prošel všemi funkcemi, od kalkulací přes kontroling, vedoucího kontrolingu až po vedoucího financí. Takže jsem měl zkušenosti z ekonomické oblasti. A oslovil jsem banky kvůli financování. Ale přestože jsme se znali, byl jsem pro ně začátečník. Takže Krásno mělo u bank výrazně lepší pozici než já. Ve výsledku to dopadlo tak, že si na koupi tohoto podniku půjčilo Krásno a ty peníze pak s mírným navýšením půjčilo mně. Pořád to vyšlo lépe než u banky. I tak to budu dalších deset let splácet. Takže bez pomoci rodinné společnosti, s otcem v čele, bych měl mnohem menší šance firmu koupit.
Jak se stane, že chce někdo prodat zaběhnutou firmu?
Pan Hájek ji neměl komu předat. Jeho děti ji nechtěly, tak se poohlížel po kupci. Stejný problém nyní řeší spousta dalších řeznických firem. Majitelé stárnou a mladým se do firem nechce.
Jak to?
Je tu velký generační problém. Jenom v poslední době skončily dvě nebo tři firmy jen proto, že do toho mladí nechtěli vstoupit. Majitelé, kteří firmy v devadesátých letech zakládali, dnes mají šedesát, sedmdesát let, a pokud nemají následovníky, firmy končí.
Vy v tom pokračovat evidentně chcete.
Ano. A chci to vzít důkladně. Díky tomu, že jsem si prošel brigádami v Krásnu, mě zdejší provoz nepřekvapil. Navíc jsem měl smůlu, že když jsem přišel na brigádu, tak si mě přehazovali stylem „to je mladý Pilčík, dáme mu zabrat“. Takže jsem dostával ty největší chuťovky. Šlemoval jsem střeva, čistil žaludky a podobně.
Jak vás přivítali, když jste ve čtyřiatřiceti přišel do své nové firmy?
Dávali mi to sežrat jako bažantovi. Zkoušeli na mě různé věci, ale díky tomu, že jsem si prošel provozem, jsem ty vychytávky většinou znal. To trvalo asi tak tři měsíce, pak se to uklidnilo.
Majitel úspěšné firmy Karel Pilčík.
Co na vás zkoušeli?
Třeba jsem řekl, že se příjem má vážit na jedné konkrétní váze. Oni mi řekli, že se na ni nevejde paleta a budou ji vážit. Tak jsem večer paletu vzal, přenesl jsem ji přes dvůr, vyzkoušel na té váze a ono to šlo. Odnesl jsem ji zpátky a ráno jsem jim řekl, ať to vyzkouší. Taky tu paletu museli nést přes dvůr. Těch věcí bylo víc. Ty tři měsíce jsem se učil firmu znát, jak fungují výrobní procesy. Teprve pak jsem šel do zásadních změn.
Je rozdíl ve výrobě větší firmy, jako je Krásno, a menší, jako je ta vaše?
Stroje jsou stejné, rozdíl je ve vyrobeném množství. Díky tomu nikdy nemůžeme konkurovat velkým výrobcům cenou, mají totiž úplně jiné nákupy. Musíme se hodně snažit. Jinak nemáme šanci přežít. A velké firmy jsou navázány na velké řetězce, kde je tlak na cenu. My tak levné klobásy pro řetězce vyrobit neumíme.
Hodně se mluví o problémech chovatelů jak prasat, tak skotu, kterým vadí jednak nízké ceny výkupů, jednak konkurence z ciziny. Jak to vnímáte jako jejich odběratel?
Problém českého trhu spočívá v tom, že chovatelé většinou nejsou schopni zajistit stejnou kvalitu při větším množství dodávaných kusů. Když od jednoho dodavatele koupím třeba 250 vepřových půlek, tak je to ještě v pořádku, kdyby jich už ale mělo být 300, tak těch 50 zbývajících už bude jiných. Více tuku, jiná kvalita kýt a podobně. A my potřebujeme, aby byly dodávané kusy co nejpodobnější, jinak vám vychází odlišně kalkulace ceny.
Takže nakupujete i ze zahraničí?
Ano, bohužel se tomu nevyhneme.
Jak vlastně vypadá trh práce ve vašem oboru?
Hodně špatně. Řezníci prostě nejsou. Ročně se v celé republice vyučí zhruba čtyřicet řezníků a to prostě nestačí. Řezníci stárnou a je jich stále méně.
Kolik z těch čtyřiceti připadá na Moravskoslezský kraj?
Nerad bych se mýlil, ale mám takový dojem, že zhruba tři.
Čím to je? Řeznické řemeslo přece mělo vždy dobrou pověst.
Za každého režimu. Za komunistů dokonce tu nejlepší. Tedy co se peněz týkalo. Nevím, co se stalo, co se pokazilo. Mladé už prostě řeznické řemeslo tolik neoslovuje. Už se však spolu s Českým svazem zpracovatelů masa chystáme, že jeho prestiž zvýšíme.
Není to třeba tím, že by byli řezníci špatně placeni? Kolik si vydělají?
Ti nejlepší mají okolo 35 tisíc hrubého, nastupující řezník po zapracování dostává zhruba 27 tisíc hrubého.
To nejsou špatné peníze. Jak se vám hledají zaměstnanci?
Špatně. Ihned bych mohl přijmout pět lidí do výroby a pro expedici, ale prostě nejsou. Nehlásí se.
