Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Vždy skončíme ve Stodolní, říká frontman Tata Bojs

  19:03aktualizováno  19:03
„Mám pocit, že lidi, co tu chodí na naše koncerty, jsou trochu jiní, než jsme zvyklí z Prahy a z jiných částí republiky. Je tu specifické publikum, hodně otevřené, a vždy jsme se tu cítili skvěle. To je i důvod, proč se sem pořád rádi vracíme,“ říká v seriálu Ostravské stopy zpívající bubeník Milan Cais.

Milan Cais. | foto: Tomáš FraitMAFRA

Kapela Tata Bojs patří ke stálicím české populární hudby a v Ostravě si na nepřízeň publika nikdy nemohla stěžovat. Patří k pravidelným návštěvníkům Colours of Ostrava, ale také často hraje ve zdejších klubech, za svou pestrou kariéru pamatuje Stodolní ulici, Černou louku i řadu dalších míst.

„Na Colours hrajeme od jeho prvopočátků. Se Zlatou (Holušovou, ředitelkou festivalu – pozn. red.) se známe léta. Vždy jsme tady cítili výjimečnou atmosféru, kterou si festival uchovává neustále, i když je už mamutí akcí. Na to, že je tak obrovský a dnes už i s velkým jménem ve světě, tak tu cítím pořád tu stejnou unikátní atmosféru jako v prvopočátcích. Není tolik festivalů, které by tohle mohly o sobě říct. Colours to je pro mě Ostrava a Ostrava je Colours,“ říká Milan Cais, zpívající bubeník kapely.

Vedle toho je pro Tata Bojs druhou tváří Ostravy také její klubová část. „Vždy, když máme turné k nové desce, Ostravu nevynecháme. V klubech tady hrajeme docela často. V poslední době jde hodně o akustické nebo elektroakustické koncerty, které mají trochu jiný ráz než plná palba pro velká pódia,“ líčí Cais.

„Hodně specifické pro nás bylo léto 2015, to jsme hráli na závěr Colours v neděli. Moc jsem tomu nedával, mysleli jsme si, že všichni už budou unavení nebo na cestě domů, ale stalo se něco unikátního. Jeden z těch koncertů, co se vám vryje do paměti,“ přiznává hudebník. „Na konec davu jsme nedohlédli a všichni jeli od začátku do konce. Když je vůle od pořadatelů, tak s sebou bereme i scénu, projekce i VJ Clada, který je obstarává. Což se na Colours občas daří. Na vizuální stránce nám záleží, ale ne vždy to vychází. Třeba když jsme tu hráli v roce 2013, vyšli nám velice vstříc, scénu jsme připravili den předem, celou dobu visela na motorech vytažená nahoře a večer před naším koncertem jsme ji jen spustili dolů. Zlata je zlatá,“ směje se Cais.

V Ostravě vystupoval i vystavoval

Na nedávné ostravské Pendl Night se Tata Bojs ukázali opět v trochu jiné podobě. Na bicí zaskakoval Tomáš Neuwerth a Milan Cais o to více zpíval vpředu. „Mám zanícený loket, říká se tomu tenisový loket, všechno mě bolí, špatně se mi hraje na bubny. Tomáše jsem poprosil, aby většinu koncertu hrál on. Chodím teď na léčení a doufám, že se to do léta spraví,“ věří bubeník.

Ostravu ale zná i z jiných důvodů než jen koncertních. „Jednou jsem v Ostravě vystavoval. Je mi jasné, že většina lidí mě vnímá přes hudbu, ale jsem vystudovaný sochař a hudba je vlastně můj koníček. Nedávno jsme šli kolem sochy Lukáše Rittsteina, který se mnou studoval a jsme velcí kamarádi (socha před Domem umění přezdívaná Červ – pozn. aut.). Zrovna mě napadlo, jestli by taková socha prošla v Praze, která je o poznání konzervativnější,“ přirovnává Cais.

Ovšem ještě více než Ostravu zná Kopřivnici, kam jezdil za producentem Dušanem Neuwerthem, když kapela pracovala na základech pro desku Biorytmy. „Také díky tomu mám tady dost kamarádů. Cítím, že lidé jsou tu dost v pohodě. Jste razantnější, mluvíte krátce, rychle, přímě a upřímně. Naše produkční Petra je z Hlučína a je klasickým příkladem ranařky ze severu,“ usmívá se Cais.

Milan Cais

  • Narodil se 25. května 1974 v Praze.
  • Známý je především jako bubeník a zpěvák kapely Tata Bojs.
  • Hudba ale patří jen k jeho koníčkům, neboť profesně je výtvarník a sochař. Tvoří pod jménem p3D-01 a jeho instalace byly vystaveny například v českém pavilonu na světové expozici v japonském Aiči. Vystavoval ale také v Ostravě. Kromě toho ilustroval knihu Nanobook svého kamaráda Mardoši, s nímž založil skupinu Tata Bojs.
  • Ostravu zná jako každý hudebník především díky koncertům, ovšem vzhledem k jejich četnosti se detailněji seznámil nejen s festivalem Colours of Ostrava, ale také s řadou místních klubů, třeba ve Stodolní ulici nebo v okolí Černé louky.

Poněkud nečekaně se Ostrava díky Tata Bojs stala součástí doprovodného refrénu při písni Národní na jejich desce A/B.

„Na posledním koncertě na Colours jsme natáčeli výkřik davu lidí, který jsme pak použili na desce. Potřebovali jsme, aby tisíce lidí zařvalo: Praha ha, ha, ha – Čechy chi, chi chi. Písnička se jmenuje Národní. Byli jsme si vědomi toho, že chtít po lidech v Ostravě, aby zpívali Praha je docela troufalost, ale věděli jsme, že koncert bude nejnavštívenější za celé léto a my potřebujeme tisíce lidí,“ popisuje Cais.

„Lidem jsme vše vysvětlili a společně jsme si zařvali Ostrava, va, va, va. To je bavilo. Pak jsem jim řekl: Teď jste rozcvičení a my potřebujeme Prahu. Oni to fakt zařvali, a tak je to i na té desce. Když se řekne Ostrava, tak se mi vybaví tato situace, jak všichni řvou a z davu se line obrovská energie.“

Ostravskou aktuální hudební scénu Cais tolik nezná, ale přiznává, že má slabost pro Buty. „Vždycky jsem je měl rád, bavila mě jejich poetika, muzikantství a nadhled, i když jsme se ještě neznali.“

A nějaká oblíbená ostravská místa? „Moc míst tu neznám, je to zvláštní město, nemá takovou historii, kterou nacházíme v Praze. Když řeknu Stodolní, budu hodně trapný? Vždycky v ní skončíme. Je jasné, že nemohla zůstat stejná, ale fascinuje mě, jak to tam žije, člověk tam zažije rvačky i milé, bujaré lidi. Hodně dávno jsme na ni hráli v Boomerangu. Tenkrát to byla doba, kdy kluci z kapely Kryštof točili s Dušanem Neuwerthem svou první desku v malém kopřivnickém studiu. Richard byl tenkrát ještě normální a vzal nás do Stodolní. Pamatuju si, že jsme tam zažili společně mejdan až do rána. Tančilo se na parapetech oken, skleničky lítaly vzduchem, prostě divočina.“



Nejčtenější

Obec marně vyzývá seniora k odklizení desítek vraků. Je to sbírka, tvrdí

Toto není zarostlé vrakoviště, ale sbírka veteránů chráněná kopřivami, tvrdí...

Desítky autovraků obrostlých trávou hyzdí okraj frekventované silnice přes Dobrou na Frýdecko-Místecku. Patří místnímu...

Starostka objevila v penzionu bezmocné seniory. Zařízení prověřuje policie

Penzion Wendy senior ve Vratimově.

Bezvládné lidi na postelích i ženu s otevřenou ranou na noze našla při návštěvě nového penzionu Wendy senior ve...



A kde jsou ti diváci? Zlatá tretra řešila, proč se tribuny nenaplnily

Český dálkař Radek Juška si doletěl pro šesté místo.

Tahle Zlatá tretra je jiná než předchozí ročníky, uvědomoval si takřka každý při pohledu na tribuny během středečního...

Temný sokol přiletí na Dny NATO v Ostravě. Pilotuje ho Darte Vador

Dark Falcon belgického F-16 Demo Team

Jedním z velkých lákadel připravovaných Dnů NATO v Ostravě bude letová ukázka stroje F-16 belgického letectva. Stroj...

V Mostech u Jablunkova kroupy zničily úrodu, o pár metrů dál bylo sucho

Rodině z Mostů u Jablunkova poničily kroupy úrodu.

Lidé v Mostech u Jablunkova letos sklízet nebudou. Úrodu jim zničilo silné krupobití, které oblast zasáhlo o víkendu....

Další z rubriky

Hejtmanství chystá změny v nemocnicích. Nejvíce jich bude v Bílovci

Bílovecká nemocnice.

Znatelné změny čekají pacienty několika nemocnic v Moravskoslezském kraji. Zastupitelé totiž tento týden schválili plán...

Na šachtě byl týden. Od smrti na Dukle jej zachránila nezkušenost

Vladimír Vlček nastoupil na Duklu jen týden před tragickou událostí z roku 1961.

Vladimír Vlček nastoupil na Důl Dukla jen pár dní před tragédií, při níž zemřelo 108 horníků. Za svůj život vděčí...

Ostrava se dočkala nového sloního samce. Maxim přijel z Francie

Sloní samec Maxim je novým obyvatelem ostravské zoo.

V ostravské zoologická zahradě se od časného čtvrtečního rána zabydluje nový obyvatel sloního pavilonu. Dosavadní...

Najdete na iDNES.cz