Podle něj muž nespáchal trestný čin v silném rozrušení, jak původně odvolací soud dovodil.
Trest z původních patnácti let snížil vrchní soud loni v květnu poté, co vyslechl také dvě znalkyně. Z jejich výpovědi vyplynulo, že nahromaděná frustrace a stres hrály v tragickém případu velkou roli.
Odvolací soud tehdy vzal v úvahu, že muž, který se o svou ženu několik let pečlivě staral, čin spáchal v silném rozrušení. Kotalovi hrozilo podle původní obžaloby 15 až 20 let vězení nebo výjimečný trest.
Proti pravomocnému rozsudku rozsudku podal dovolání nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který nesouhlasil se změnou právní kvalifikace i se snížením trestu.
Podle něj se obžalovaný trestného činu nedopustil ve stavu silného rozrušení, naopak jednal organizovaně, emočně chladně. Byl frustrovaný z rodinné situace, z nároků, které na něj kladla péče o manželku i soužití se stárnoucí tchyní. Nejvyšší soud Zemanovi vyhověl s tím, že nešlo o silné rozrušení.
Řekl: „Promiň, Naděnko.“ Pak manželku zabil
K tragédii se začalo schylovat už v pátek 13. června 2014, kdy Kotalovu manželku postihla těžká mozková mrtvice. Žena zůstala ochrnutá, sama nemohla chodit, jíst, ani pít. Potřebovala pleny.
Pár se předtím staral i o její stárnoucí, později rovněž nemocnou matku. Kotala pak u soudu popisoval problémy v nemocnici i s hledáním vhodného sociálního ústavu, když na péči o obě ženy zůstal sám. „Z veselého domečku se stal dům hrůzy,“ povzdychl si.
Bylo to vysvobození pro všechny,plakal obžalovaný z vraždy ženy a tchyně |
Těžkou ránu osudu snášel zpočátku s tchyní statečně, ale postupem času se dostával do depresí, zvláště když se rychle zhoršoval i zdravotní stav manželčiny matky a tomografický snímek mozku jeho ženy ani po několika letech neprokázal žádné zlepšení.
K činu se odhodlal loni 16. dubna ráno. Nejprve vešel k tchyni do ložnice, kde staré ženě řekl, že „to už není život“. Ta ještě zareagovala a chtěla se na posteli posadit, ale to už jí Kotala ústa přikryl sáčkem na rohlíky, druhou rukou sevřel nosní dírky a ještě ji přiklekl. Zemřela vzápětí.
Podobně se zachoval i k manželce na polohovací posteli. „Manželce jsem jen řekl: Promiň, Naděnko, je to pro nás všechny vysvobození,“ plakal muž u soudu. Vypověděl, že poté chtěl spáchat sebevraždu, to už ale neudělal.
