„Jééé, podívej, to jsme měli doma.“ „Koukni, s tím jsem si taky hrál.“ Když Zbyněk Havlát popisuje nejčastější reakce návštěvníků muzea hraček, je zřejmé, že jsou to lidé, kterým vystavené exponáty vyvolávají vzpomínky z dětství. On sám začal jako modelář a sběratel autíček. „Můj nejstarší model ze sbírky tady taky mám, je to auto koupené ještě v Tuzexu,“ vzpomíná Havlát.
Když pak doma na půdě našli několik starších hraček, začali s manželkou „retro“ hračky postupně sbírat. „To bylo před třinácti lety. Sháněli jsme je různě, po bazarech nebo přes internet, časem se ale i z hraček stala sběratelská záležitost a to se projevilo i na cenách. Dnes už často prodejci neví, kolik by si za staré hračky řekli,“ popisuje Havlát.
„Najednou jsme zjistili, že máme půdu plnou starých hraček. Tehdy nás napadlo udělat z nich muzeum. Nejprve jsme měli výstavu v místní knihovně, pak jsme si řekli, že zkusíme udělat vlastní expozici,“ přibližuje.
Muzeum je zatím otevřené pouze o víkendech, v jiných dnech jen po telefonické domluvě a kromě vitrín s hračkami je i interaktivní. „Na muzeích mi vždy vadilo, že se můžete jen dívat, a nemůžete tam sám nic dělat. Proto jsme sem umístili ruské kuželky, které si lidé mohou zahrát, kočárek pro holky a autodráhu. Od té rodiče často nemohou své děti mnohokrát ani odtrhnout,“ vysvětluje Havlát.
K exponátům je schopný podat barvitý výklad. Mluví o jejich původu, výrobci a dalších věcech. „Hodně mi třeba pověděl starý zásilkový katalog Magnet ze sedmdesátých let, který se mi kdysi podařilo sehnat. Z něj jsem třeba zjistil, že panenky, které tady máme vystavené, mají i jména, pod kterými se prodávaly,“ říká Havlát.
Ferrari s přívěsem? Sběratelský hit
Podstatnou část exponátů ve vitrínách tvoří autíčka: od klasických angličáků přes jejich sovětské napodobeniny po plastová auta výrobců zejména z východního bloku až po dodnes oblíbený Monti systém, kdy si modely vozidel musí každý poskládat sám.
Při prohlídce Zbyněk Havlát upozorňuje na sérii plastikových autíček náchodského výrobce Kaden. „Ti za socialismu udělali i model sportovního ferrari s přívěsem. U nás se nad tím lidé příliš nepozastavovali, ale ve světě nad tím všichni kroutili hlavou. Kdo by si dával za ferrari přívěs? Dnes je z toho sběratelský hit a velká cennost,“ podotýká.
Dnes tak za setrvačníkové autíčko, které původně stálo dvanáct korun, dávají sběratelé až stonásobně vyšší částky. „Rád bych jednou taky jeden zachovalý kus do sbírky sehnal,“ nastiňuje.
