Sběratelka má doma stovky panenek. Lidé k ní chodí jako do muzea

Chodí, jsou zabalené v zavinovačce a leží v kočárku, mají vzácnou a starožitnou patinu, ale jsou i moderní a novodobé. Opavanka Lýdie Galočíková sbírá panenky všeho druhu: keramické, celuloidové, dřevěné i z papírmaše. Úctyhodnou sbírku tří stovek panenek dala navíc dohromady za pouhé tři roky.

Své království navíc letos zpřístupnila i veřejnosti a stala se tak první vlaštovkou v chystané síti domácích muzeí na Opavsku.

Pro panenky se Lýdie Galočíková nadchla, když onemocněla a byla rok doma. „Člověk se nudí, brouzdá po internetu, na Facebooku. A na mě tam vykoukla stránka sběratelek panenek. Chtěla jsem se dozvědět víc, našla si další stránky, přihlásila se do všech skupin a najednou zjistila, že to chci mít taky,“ popisuje sběratelka své začátky.

Nejstarší panenka má přes 120 let

Panenky nakupuje, některé jí lidé darují, ve sbírce má i hračky po sobě, své mamince i babičce. Mezi nejstarší kousky patří panenka světoznámého výrobce Armanda Marseille z roku 1895 s porcelánovou hlavou a dřevěným kloubovým tělem. „Holčička, která panenku vlastnila, si jí asi nesmírně vážila a s láskou opečovávala. Tělo je hodně ohmatané a ohrané, ale hlavička neskutečně zachovalá,“ říká.

Muzeum panenek

Muzeum funguje na Nádražním okruhu 13 v Opavě a zájemci o prohlídku se domluví na mobilu 604 408 198. Jedná se o sbírku panenek převážně z porcelánu doplněnou věcmi po předcích – jako nábytek, brože, kabelky.

Panenky nezobrazují pouze miminka, v opavské sbírce jsou bábinky a dědouškové, jeptiška či kominíčci. Exponáty jsou k vidění po telefonické domluvě.

Domácí soukromá muzea se stala trendem poslední doby. Opava se do jejich mezinárodní sítě chystá zapojit. Cílem je dokumentovat, vědecky zpracovávat a popularizovat soukromé sbírky jako specifickou formu kulturního dědictví. „Pro zájemce bychom rádi zmapovali veškerá domácí muzea v regionu, nejen ta, která mají historickou hodnotu. Pro řadu lidí mohou být všechna zajímavá,“ vysvětlila vedoucí opavského Turistického informačního centra Eva Týlová.

Informační centrum vyzývá majitele sbírek, kteří se o svou radost chtějí podělit, ať se přihlásí. Nabízí bezplatnou propagaci i zpracování formou letáčků. „Nejde jen o sbírky, které mají lidé doma, ale zajímavé sbírky ve školách, v kostelech, hostincích, v zahradách nebo ve mlýnech,“ doplnila Týlová a jako jeden z příkladů, kromě panenek Lýdie Galočíkové, uvedla třeba zahradní vláčkodráhu ve Vřesině u Hlučína.