Přibývá lidí s psychickými problémy. Invalidní důchod pobírá přes 92 tisíc Čechů a jejich počet roste. Loni jich přibylo 5 264.
„Jen v Moravskoslezském kraji loni získalo invalidní důchod pro poruchy duševní a poruchy chování 538 lidí,“ říká mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová.
„Duševní nemoci jsou nejrychleji rostoucí příčinou přiznání invalidního důchodu. Polovina psychických problémů se přitom projeví do čtrnácti let věku, osmdesát procent do sedmnácti let,“ říká Karla Vítková, ředitelka Základní a mateřské školy při Psychiatrické nemocnici v Opavě.
Dvě schizofreničky, dva rozdílné osudy
Příkladem jsou i dvě ženy, které mají dost společného. Jsou přibližně stejně staré, vyrůstaly v Havířově a od dětství mají potíže, které vyústily ve stejnou diagnózu: paranoidní schizofrenie. Jejich současné životy jsou však zcela rozdílné.
Zatímco 26letá Barbora je zavřená v detenčním zařízení, kam ji nedávno poslal soud za vraždu studenta ve Žďáru nad Sázavou (podrobněji zde), 24letá Kristýna si svobodně užívá života jako zdravá mladá žena. „Jsem šťastná,“ usmívá se milá blondýnka.
Důvodů k pohodě má Kristýna víc. „Už dva roky nemám žádné projevy nemoci, ale dál pravidelně beru léky. Žiju s maminkou, která na mě dohlíží. Pracuji v sociálním podniku, mám fajn kolegy i šéfy. Také mě hlídají, cítím se tak líp. Mám nového přítele. Je zdravý, ale o mé nemoci ví a nebojí se. Chci mít rodinu a děti,“ plánuje mladá žena.
Zažila bludy. Bála se, že léky jsou otrávené
Otevřeně přitom mluví i o tom, co prožívala od deseti let. Začalo to nutkáním často chodit na záchod, přidaly se úzkosti, deprese. Matka, lékařka, vzala dceru k odborníkům. Ti ji do 17 let léčili pro úzkostné stavy či deprese, teprve až se objevily bludy, změnili diagnózu.
Mezitím dívka zažila šikanu, zhubla na 38 kilogramů, usínala nebo omdlévala ve škole kvůli množství utlumujících léků. Po druhém pobytu na psychiatrii v jiném kraji se pokusila zabít.
Její máma ale nepolevila ve snaze pomáhat, hlídat, vysvětlovat, že léky nejsou otrávené... A stále hledala co nejlepší odborníky i alternativní formy pomoci. To vše se nakonec vyplatilo.
„Kristýnka má skvělé rodinné zázemí i naši plnou podporu. Spolupracujeme sice s rodiči i lékaři všech klientů, kteří to potřebují, ale ne všude se setkáváme s pochopením,“ říká Olga Rosenbergerová, šéfka ostravské Asociace Trigon, která pomáhá lidem s tělesným, mentálním i duševním postižením zapojit se do normálního života.
Mimo jiné je připravuje na práci, ale i zaměstnává. „Ze třinácti zaměstnanců Mléčného baru Naproti v centru Ostravy je devět handicapovaných. Dalším nabídneme místo ve výrobně. Chceme ji otevřít, protože roste zájem o naše cateringové služby, ale hlavně proto, že pracovních míst pro lidi s psychickými problémy je málo. A ještě víc chybí spolupráce mezi rodinou, školou, lékaři, sociálními pracovníky a zaměstnavateli,“ líčí Rosenbergerová.
A právě o tom, co je nutné změnit, aby víc psychicky nemocných lidí mohlo žít jako Kristýna, budou příští týden mluvit odborníci i rodiče dětí na Evropských dnech handicapu (více o akci zde).
