Horničtí sirotci společně tráví čas na různých výletech.

Horničtí sirotci společně tráví čas na různých výletech. | foto: Spolek svatá Barbora

Na hornické sirotky myslí Barbora. Bakala si naposledy vzpomněl v roce 2009

  • 11
S nezanedbatelným rizikem, že už se nikdy nevrátí, opouští denně tisíce horníků své rodiny. Riziková práce v podzemí už ukončila životy řadě z nich. Po zesnulých hornících zůstaly stovky dětí, které předčasně přišly o svého otce. Na hornické sirotky se zaměřuje další díl seriálu MF DNES a iDNES.cz Sláva a bída hornictví.

Před pár týdny to bylo deset let, kdy rodinu Adriany Furendové navštívili zástupci šachty. „Nebyla jsem tehdy doma, jen maminka. Ta mi pak volala, že jí přišli říct, že táta na šachtě zemřel,“ vzpomíná na první chvíle po tragické události, která se stala 27. prosince 2006 na Dole ČSA.

Její otec tragicky zemřel při obsluze brusky v podzemní dílně. Podle zprávy společnosti se kotouč stroje rozpadl a zasáhl tehdy dvaačtyřicetiletého muže. Adriana Furendová se tak přidala po bok těch, kteří vlivem důlních otřesů, výbuchů plynu či pracovních úrazů na šachtě ztratili otce. S rodinou na něj pravidelně při mši po vánočních svátcích vzpomínají. „Naposledy to bylo o to silnější, že to bylo rovných deset let. Vybavil se mi celý ten den, i pohřeb, který měl táta den před Silvestrem,“ vzpomíná žena.

I teď má známé na šachtě a při každém otřesu se obává, aby nepřišla o někoho dalšího. „Děsím se zpráv, že tam zemřel nějaký horník,“ říká. Kromě silné citové ztráty přišla rodina i o svého živitele. Po zesnulém horníkovi zůstala matka se dvěma studujícími dcerami. Jak Adriana, které bylo tehdy 21 let, tak i její sestra, chtěly ve školách pokračovat. Bez příjmu otce, který na šachtě pracoval celý život, to ale bylo problematické.

Spolek sirotkům přispívá až do jejich 26 let

V té chvíli rodině pomohl Spolek svatá Barbora, který se zaměřuje na pomoc hornickým sirotkům. Pomáhá jim s placením studia, nákupem školních pomůcek či příspěvky na různé akce. „Přispívali mi na koleje, na skripta. Jezdilo se i na společné dovolené,“ vzpomíná Adriana Furendová.

Barborka, jak se organizaci zkráceně říká, jí pomáhala až do jejích 26 let, teď už žena stojí pevně na vlastních nohách. „Ale tehdy mi velmi pomohli,“ podotýká třicátnice, která nyní pro spolek pracuje jako tajemnice. A je stále pro koho...

Barborka v současnosti podporuje šedesát dětí. „Z toho je 39 dětí českých a 21 polských. Mezi sirotky rozdíly neděláme. Děti podporujeme maximálně do 26 let, a to v případě, že řádně studují nebo se připravují na své budoucí povolání. Nyní máme v Barborce 15 vysokoškoláků,“ poznamenala předsedkyně Spolku svatá Barbora Monika Němcová.

Zahraniční dovolené už si nemohou dovolit

Osudy hornickou tragédií zasažených rodin jsou podle ní často velmi dramatické. „Například když zahynul muž a žena byla těhotná, takže dítě svého otce nikdy ani nepoznalo. Některé ženy se nikdy nedokázaly se ztrátou manžela smířit, ale většina nalezla sílu a děti vychovala,“ řekla předsedkyně.

I na chod Barborky, která funguje od roku 2004, má vliv současná situace v OKD. V bohatých letech se jezdilo na letní dovolenou u moře a zimní na horách. „Rodiny zasažené tragédií si vyměňovaly své zkušenosti a pravidelně se scházely. To už teď tolik není. V současné situaci jsme se zaměřili na priority, což pro nás je podpora vzdělání a volnočasových aktivit hornických sirotků,“ dodala Němcová.

Jejím přáním je, aby hornických sirotků již nepřibývalo. Dokud zde ale budou, bude zde i Barborka a s ní i řada jejích přispěvovatelů, kterým nejsou hornické osudy lhostejné. Na rozdíl od jiných. Například sám Zdeněk Bakala naposledy přispěl na hornické sirotky v roce 2009...