Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Polské základky v Česku: rodinné vazby v poloprázdných třídách

  • 3
V českém školském systému mají své místo také školy s polským vyučovacím jazykem. V Moravskoslezském kraji jich je 21. Svým absolventům například slibují možnost budoucího uplatnění ve dvou zemích. Zároveň se potýkají s menším počtem dětí.

Základní školy s polským vyučovacím jazykem jsou zejména na Karvinsku a Frýdecko-Místecku. Ostatně podle výsledků sčítání lidu z roku 2011 žije 69 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti právě v těchto dvou okresech.

V loňském školním roce se na jednadvaceti základních školách tohoto typu učilo podle údajů ministerstva 1 758 žáků rozdělených do 117 tříd. To činí průměr 15 dětí v jedné třídě školy s polským vyučovacím jazykem. Celorepublikový průměr všech základních škol přitom odpovídá zhruba 20 dětem na jednu třídu.

Silný pocit, že se je kam vracet

Pro místní národnostní menšinu je existence polských škol zásadní.

Adam Bardoň, Renata Lipka, Natalia Hasan... Ti všichni si základkami s polským vyučovacím jazykem před lety prošli, a až budou mít děti, tak chtějí, aby tam chodily taky. Podle nich je jejich přednost především v tom, jak rodinně jsou zaměřené.

„Jsou zde neskutečné mezilidské vztahy a vazby, troufám si říct na celý život. Máme větší pocit sounáležitosti k lidem a místu narození a silný pocit, že se je kam vracet,“ vysvětluje Natalia Hasan.

Na tom se shodují všichni oslovení. „Jelikož je zde polských škol jen pár, více méně se všichni známe a máme rodinný vztah,“ přitakává Renata Lipka.

Vazby se budují již od školek, přetrvávají na základních školách a sílí ve vysokoškolských letech, kdy se studenti z polských škol potkávají ve studentském spolku SAJ. Ten funguje například v Ostravě, Olomouci, Praze, Brně, ale i Žilině nebo Krakově.

„Pro lidi, co jdou na výšku, je SAJ skvělá věc. Člověk je v novém městě a hned pozná desítky lidí z místa, kde se narodil. Navíc tyto získané vazby nekončí ani po studiu vysoké, protože se dělá spousta pravidelných akcí spolku,“ podotýká Adam Bardoň.

Druhou výhodou je podle oslovených absolventů tohoto typu škol jejich dvojjazyčnost. Umět plynule česky a polsky, to se podle nich v budoucnu může vyplatit.

To potvrzuje i ředitel Základní a mateřské školy s polským jazykem vyučovacím v Karviné Tomasz Smilowski. „Absolventi si mohou po škole hledat práci v pár kilometrů vzdáleném Polsku. Nenarážejí na jazykovou bariéru. To se může hodit i třeba v podnikání, kdy se svou firmou mohou okamžitě expandovat na polský trh, protože jim nedělá problém vyznat se v jazyce, právních předpisech a dalších specifikách země.“

„Fajn je i to, že z polské základky můžete jít na českou i polskou střední a poté, když chcete pokračovat na vysoké škole, opět vybírat, zda chcete studovat v Polsku, nebo v České republice,“ dodává Natalia Hasan.

Málo žáků je výhoda i problém

Výhodou i nevýhodou zároveň jsou počty žáků na polských základních školách. Například ta karvinská má v každém ročníku otevřenou pouze jednu třídu, kde průměrně zasedá do školních lavic 17 žáků, celkově do školy v posledních letech docházelo vždy kolem 160 žáků. „Toho by měl zkušený kantor umět využít a dětem se věnovat více individuálně. Ve výsledku je to pro žáky plus,“ podotýká Smilowski.

Menší naplněnost tříd je nicméně na polských školách na území Česka pravidelným jevem. „Nevybavuji si školu s polským vyučovacím jazykem, kde by měli ve třídě 30 žáků,“ dodává ředitel školy.

Některé polské školy sice pořádají dny otevřených dveří, nicméně o tom, že dítě půjde do školy s polským vyučovacím jazykem, už bývají rodiče zpravidla rozhodnutí dříve. Zápisy se konají v polštině, školy počítají se základními znalostmi jazyka, a tak zde zpravidla končí děti, které jsou s polštinou konfrontovány již od svého narození.

Faktem je, že když je žáků na škole málo, hraničí to s udržitelnosti instituce.

Například Základní a mateřské škole s polským vyučovacím jazykem v Havířově Bludovicích se kapacitu školy nedaří naplňovat. „Město jako zřizovatel školy povoluje každoročně výjimku z nejnižšího počtu dětí a zároveň se zavazuje uhradit zvýšené výdaje na vzdělání v této škole vždy pro daný školní rok,“ uvedla mluvčí havířovské radnice Eva Wojnarová.

Pět dětí u zápisu...

V roce 2015 se tato částka vyšplhala na 743 tisíc korun. „My sami se pak snažíme získávat finanční prostředky pro rozvoj své činnosti a zlepšování podmínek dětí a žáků formou různých dotací a darů,“ doplnil ředitel školy Roman Kaderka.

Jeho škola minulý týden pořádala den otevřených dveří, ale tato akce velký zájem nevzbudila. „A tak s napětím čekám, kolik dětí přijde k zápisům. Co jsem mapoval situaci, tak vím o pěti, ale deváťáků nám odejde sedm,“ podotkl Kaderka. Devítiletka s nenaplněnou kapacitou 90 žáků se tak i v příštím roce pravděpodobně bude muset spolehnout na pomoc města.

Nárok národnostních menšin na vzdělávání ve vlastním jazyce definují Listina základních práv a svobod a zákon o právech příslušníků národnostních menšin. V současné době tuto možnost uplatňuje v České republice pouze polská menšina.