„Až přelezeš nizke ďury ze zbijakem na řbetě, až sam oberštajger na gořalku pozve tě,“ zní v písni skupiny Buty nazvané Hajcman Blues.
Je určitě nemálo posluchačů, kteří dumají nad tím, o čem to frontman skupiny Radek Pastrňák vlastně zpívá. Ti, kdo pracovali na šachtě, však mají jasno. A porozumět by mohli i lidé, kteří někoho takového znají či znali. Mnohé hornické výrazy totiž v místní mluvě zakořenily a část z nich se ze šachet přenesla nejen do domácností, ale třeba i do názvů restaurací, pizzerií a dalších služeb.
Vývoj hornické mluvy začal na Ostravsku se vznikem uhelných dolů, tedy v druhé polovině 18. století.
„Místní zaměstnanci šachet potřebovali nové názvy na vyjádření nových pojmů na pracovišti. Tvořili si proto nové výrazy, přenášeli významy starších domácích slov, hlavně však přejímali s novými věcmi i nové názvy, a to z počátku zejména z názvosloví cizího, především německého,“ vysvětluje Bedřich Téma v časopise Naše řeč.
„Protože až do roku 1918 se úřední korespondence a hlášení vyřizovaly v němčině a vedení podniků jednalo většinou německy, často se i na šachtách používaly německé termíny. Ta němčina byla ze značné části zdeformovaná, jednak vlivem dialektu, jednak ji přetvořili čeští havíři při používání,“ přibližuje odborník na hornickou mluvu Ladislav Jangl.
Díky odborníkům se podařilo vytvořit správnou terminologii
Výrazy z němčiny se užívají na šachtách dodnes. Například směna je šichta, do dolu se nesjíždí, ale fárá, technikovi se říká štajgr, odval se nazývá halda a třeba propadlina je pinka.
Z hornického slovníkuoberštajger - vrch. mistr na povrchu zbijak - sbíjecí kladivo fáračky - pracovní oděv hajcman - železná výztuž maras - bláto pikovat - pracovat se sbíječkou nizke ďury - tunel pod zemí vysoký 30 cm, kde se při práci leží štola - vodorovné důlní dílo s vyústěním na povrch větruvka - větrací jáma |
Od 19. století začali havíři na Ostravsku do důlní terminologie zapojovat i slezsko-polské výrazy. V minulém století pak přišla snaha vytvořit správnou českou terminologii, což se díky odborníkům a spisovatelům povedlo.
„Prvním úkolem bylo shromáždit staré hornické výrazy, které se zachovaly v písemnostech a v živé hornické řeči, a vybrat z nich ty, které se zdály vhodné, aby vytvořily základ spisovné hornické terminologie,“ popisuje Jangl.
Mnoho termínů převzal a vytvořil například pedagog Josef Hrabák. Některé se uchytily, jiné ne. „Za samozřejmé považujeme některé jím propagované termíny, například čelba. Také nadloží a podloží místo dřívějších výrazů visuté a ležaté, raziti a podobně. Naopak se neujaly například jím navrhované dolný, podolný pro důlního,“ podotýká Jangl.
Kromě spisovné terminologie se podařilo „scelit“ rovněž nespisovnou hornickou mluvu. V současnosti devadesátiletý Ladislav Jangl je autorem Hornického slovníku, který vznikl v roce 1986 a obsahuje stovky výrazů nespisovné hornické řeči z Českých zemí od nejstarší doby až do jeho vzniku. Dnes se do něj může podívat každý, kdo chce lépe porozumět hornické terminologii, slovník je totiž volně k nahlédnutí na internetu.
