Na zchátralém sloupu na okraji Lichnova stojí torzo sochy Panny Marie s dítětem. Hlava světice však leží na obecním úřadu a část ruky nejspíše nenávratně zmizela.
Dlouho se k památce nikdo nehlásil a dílo od neznámého autora z 18. století se rychle rozpadalo. Hrozil definitivní zánik sloupu.
Nově však více než čtyři metry vysokou církevní stavbu získala do majetku obec. „Region Frenštátska nemá zase tolik památek, abychom jen tak nečinně přihlíželi, jak zanikají. Proto jsme se rozhodli, že sloup převezmeme,“ konstatoval starosta Lichnova Aleš Mičulka.
Potvrdil, že hlavu sochy mají uskladněnou na úřadu. „Domníváme se, že se o naši památku postaráme nejlépe. Určitě sloup i se sochou chceme opravit a počítáme s dotacemi,“ nastínil starosta.
Sloup po úmrtí předchozího majitele získal stát, když ani vlastníci pozemku, na kterém sloup stojí, neprojevili zájem.„Podle zákona jsme památku nabízeli ostatním státním institucím. Vzhledem k tomu, že žádná neprojevila zájem, hledali jsme pro ni nového majitele. O památku se nakonec přihlásila obec Lichnov, proto jsme sloup zdarma převedli právě jí,“ shrnul Radek Ležatka, mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Ani majitelé pozemku, na kterém sloup stojí, neprojevili zájem.
Ležatka upozornil, že úřad může pro takový majetek zajistit základní údržbu, případně odstranit havarijní stav. „Nemůže však do něj investovat a na rozdíl od jiných institucí například ani čerpat dotace na rekonstrukci,“ konstatoval.
Dobrovolníci dotace nezískají
„Vlastnictví této kulturní památky jsme opakovaně řešili s ÚZSVM více než deset let. Velmi nás těší, že nyní je sloup se sochou ve vlastnictví obce,“ podotkla Marta Koubová vedoucí oddělení evidence a dokumentace Národního památkového ústavu v Ostravě.
Vysvětlila, že ochrana památek s neznámým vlastníkem je složitá. „Je-li exteriérová socha, kříž, pomník či drobná stavba kulturní památkou a není znám vlastník či jsou vlastnické vztahy komplikované, tedy jako u sloupu se sochou Panny Marie v Lichnově, je problematické zajistit její památkovou ochranu,“ uvedla.
Koubová dodala, že to rovněž velmi často znamená nedostatečnou péči, přičemž není na kom vymáhat plnění povinností daných památkovým zákonem. „Bohužel i v případě, že se k péči o takový objekt přihlásí obec či dobrovolníci, nemohou právě proto, že nejsou vlastníky, požádat o příspěvek na obnovu či restaurování z dotačních titulů,“ zakončila památkářka.
