„Pobočku otvíráme také v Ostravě, kde pro nás zatím bude pracovat bez nároku na odměnu pět terapeutů či terapeutek,“ popisuje Jan Losenický, mluvčí organizace Český institut biosyntézy se sídlem v Praze, která stojí za projektem Sociální kliniky.
„Za dobu své existence pomohli naši terapeuti více než třem stovkám klientů. Obracejí se na nás s prosbou o pomoc lidé v různých životních situacích, s nimiž si sami neumí poradit, například po rozvodu, po úmrtí nebo onemocnění někoho blízkého, ale například i lidé, jimž lékaři oznámili vážnou diagnózu,“ přibližuje projekt ředitelka Sociální kliniky Anna Ryvolová.
Výhodou projektu je to, že lidé, kteří mají zájem o terapie, se jich dočkají do měsíce od prvního kontaktu - na rozdíl od služeb odborníků hrazených zdravotní pojišťovnou.
Čekací doby bývají jinde značně delší
„Terapeutů na pojišťovnu je málo, proto bývají čekací lhůty hodně dlouhé. U nás, když zájemce vyplní dotazník na webu, se mu ozveme do pěti dnů a buď poradíme, kam se obrátit, nebo naše koordinátorka dohodne vstupní pohovor,“ líčí Losenický.
Podotkl, že pokud někdo nemůže vyplnit elektronický dotazník na internetové adrese socialniklinika.cz, může zavolat na číslo 733 644 268, kde mu s tím pomohou.
Ale přesto, že v názvu projektu je slovo sociální a cílem je pomoci lidem ve finanční tísni, služby této kliniky nejsou zcela bezplatné. Lidé za ně jen budou platit méně, a to podle svých možností. Nejnižší částkou bývá stokoruna za jedno terapeutické sezení.
Stokoruna jako symbolický poplatek
A aby člověk změnil svou situaci, podle odborníků je zapotřebí až 12 sezení, k nimž se klient musí na začátku terapie zavázat.
„Hodina u soukromých terapeutů stojí v některých regionech od 500 do 800, ale například v Praze až 1 000 korun. Stokoruna je tak víceméně symbolický poplatek, který klienta motivuje k tomu, aby na sezení docházel. Jde navíc o projev toho, že má skutečně zájem svoji problematickou situaci řešit a udělat něco pro její změnu,“ vysvětluje ředitelka Ryvolová s tím, že každý klient bude mít jiné ceny a také různý počet sezení.
„Když někdo vyřeší svůj problém třeba už po šesti hodinových terapiích, nebudeme ho nutit, aby pokračoval dál, pokud sám nebude chtít,“ dodala Ryvolová s tím, že cílem kliniky není poskytovat veškerou péči.
Pokud se na ni obrátí lidé, kteří potřebují akutní pomoc v daném okamžiku, nebo zájemci, kteří si nemohou dovolit zaplatit ani korunu, pak jim lidé ze Sociální kliniky alespoň správně poradí, kam se mohou obrátit.
