Jeden syn mu zemřel při vojenské službě v československé armádě ještě před druhou světovou válkou, když před ním nešťastnou náhodou explodoval granát, druhý padl v řadách wehrmachtu u Stalingradu.
Málokdo symbolizuje rozporuplnost první poloviny 20. století ve střední Evropě jako Ernst Schollich (1882-1945), který se záhy po příchodu do Nového Jičína stal velkou autoritou tehdejší sudetoněmecké většiny ve městě a okolí.
Učil na zemědělské škole, angažoval se v německých spolcích i stranách. Proto když v roce 1918 vznikla Československá republika, organizoval domobranu a zasazoval se za nový územní útvar Sudetenland, který byl po nasazení československého vojska rozprášen.
Ernst Schollich Ernst Schollich vedl Nový Jičín necelých osmnáct let.
|
Schollich se v roce 1920 za Německou národní stranu stal poslancem československého Národního shromáždění, kde opakovaně interpeloval, kdykoliv se domníval, že jsou sudetští Němci českými úřady utiskováni. Vehementně například protestoval, když přišel příkaz k odstranění sochy rakouského císaře Josefa II. z novojičínského náměstí, neměli se v oblibě s českým okresním hejtmanem Štávou.
Německý starosta mluvil dobře česky
Ten například Schollicha, když se v roce 1923 na dlouhých jedenáct let stal starostou Nového Jičína, nutil na 28. října vyvěšovat na radnici československou vlajku.
Ale na rozdíl od drtivé většiny sudetoněmeckých politiků Schollich mluvil velmi dobře česky. Neměl problém, když za ním na radnici přišel Čech, hovořit jeho mateřštinou.
Nový Jičín se v době Schollichova vedení v mnohém modernizoval, patřil k prestižním městům.
„Právě v období jeho starostování se Nový Jičín výrazně proměnil. Například se zavedl a značně rozšířil vodovod, postavilo nové kino, vznikaly nové parky, koupaliště a rostla ekonomická prosperita,“ potvrdil historik Muzea Novojičínska Radek Polách.
Zvláště však oceňuje Schollichův zápal pro vybudování a rozšíření městského muzea. „Například ještě za druhé světové války ve Vídni nakupoval cenná díla novojičínských malířů Eduarda Veitha a Hugo Baara. Objevili jsme nedávno stvrzenky, nakupoval i ze svých prostředků,“ zmínil Polách. Ještě dlouho po válce se říkalo, že v Novém Jičíně nebylo tak čisto jako za Schollicha.
Město zvládlo i světovou hospodářskou krizi, která těžce dopadla hlavně na novojičínské kloboučnictví v čele se známou firmou Hückel (dnešní Tonak).
Vítejte, zdravil starosta wehrmacht zvednutou pravicí
Soužití většinových Němců a menšinových Čechů v Novém Jičíně se začalo zhoršovat po roce 1933, kdy se v sousedním Německu stal kancléřem Adolf Hitler.
Při vyostření situace před Mnichovem v září 1938 byl Schollich na zhruba dva týdny československými úřady internován. Ale už po pár dnech, 10. října 1938, stál Schollich, opět jako starosta, na tribuně a se zdviženou pravicí vítal na novojičínském náměstí wehrmacht. Schollichovi se splnil sen. Nový Jičín, teď už zase Neutitschein, se stal součástí Říše.
Sláva a paád |
Hned v lednu 1939 se stal členem NSDAP a o několik měsíců později vstoupil do SS, kde měl od září 1939 hodnost sturmbannführera.
„Právě jeho nacistická angažovanost je pro mě už přes hranici. Schollich jistě byl významná osobnost, která se v mnohém zasloužila o město, ale já ho nehodlám nijak glorifikovat,“ konstatoval předseda Sdružení rodáků a přátel Nového Jičína Pavel Wessely.
Ostatně brzy přišlo vystřízlivění. Ještě v roce 1942 si starosta užíval své narozeniny a pak přišel Stalingrad a synova smrt.
Proč se do Nového Jičína vrátil? Nikdo neví
O Nový Jičín se na rozdíl třeba od Opavy na jaře 1945 nebojovalo, starosta totiž i po prosbách místních žen město prohlásil za otevřené, tedy nebráněné. Podle některých pramenů Schollich z Nového Jičína ještě před příjezdem sovětských vojsk odešel, ale po několika dnech se vrátil. Proč? Nikdo neví.
Okamžitě byl zatčen a vsazen do místní věznice. Tam podle oficiální verze spáchal sebevraždu. „Podle některých svědectví však zranění nasvědčovala cizímu zavinění. Prý o mnohých lidech hodně věděl,“ poznamenal historik Polách.
Schollich byl pochován na novojičínském hřbitově. Jeho hrob není označený, jen na něm stojí malý dřevěný křížek s nápisem Vzpomínáme. „I když jsou na jeho život různé náhledy, tak by si obyčejný hrob se jménem určitě zasloužil,“ zakončil Polách.
