„Náročnost výpravy na druhou nejvyšší horu amerického kontinentu tkvěla zejména v nadmořské výšce, dlouhé přístupové trase do základního tábora a značných výkyvech teplot i silného větru,“ uvedl Klein s tím, že se spolulezcem Zdeňkem Štanclem zvolili náročnější, takzvanou argentinskou cestu.
Před výstupem výprava absolvovala aklimatizační čtyřdenní trek v provincii Jujuy a oba členové přespali ve výšce nad čtyři tisíce metrů nad mořem.
Výstup na sopku zahájili o týden později v údolí Cazadero Grande a během pěti dnů se výprava dostala bez další podpory po šedesáti kilometrech chůze s vybavením o váze 25 až 30 kilogramů do základního tábora – El Arenal ve výšce 5 546 m. n. m.
Vyrazili ve dvou, na vrchol se dostal sám
Prvního prosince se ve čtyři hodiny ráno oba členové expedice vydali za silného větru a třeskutého mrazu minus pětadvacet stupňů na nejvyšší vrchol sopky. „Podmínky výstupu se naštěstí během dne částečně zlepšily,“ přiblížil Klein.
Pohled z vrcholu nejvyšší sopky světa.
Kleinovi se podařilo dobýt vrchol pět minut před třináctou hodinou, tedy takřka po devíti hodinách. Nahoru vynesl znaky několika měst a obcí, například Nového Jičína, sousední obce Šenov nebo Bílovce (na snímku), kde se narodil a je členem turistického oddílu.
Druhý člen expedice se musel po předchozích zdravotních problémech z výšky 6 400 metrů vrátit do výškového tábora. Bohužel ani tak se nevyhnul omrzlinám na rukou a noze.
