„Lékařům se ho podařilo odoperovat, ale bohužel se mi po zákroku začal zhoršovat zrak, šlo to dost rychle,“ popisuje Kráčalík, který dnes na levé oko nevidí vůbec a na druhé podle svých slov hodně rozmazaně.
„Doktoři mi zachránili život, ale cena byla vysoká. Bylo těžké smířit se s tím, že tak špatně vidím. Musel jsem skončit se školou, protože jsem se učil soustružníkem, přišlo mi, že už nikdy nebudu samostatný,“ pokračuje Tomáš a líčí, jak v té době trávil víkendy. „Začal jsem dost pít, vždycky jsme dorazili s kamarády někam na chalupu a tam jsme se do němoty opili, řádili jsme. Pak jsem se ale ze dne na den rozhodl, že nebudu pít a že nechci jen tak hloupě mrhat časem.“
Tomáš absolvoval rekvalifikační masérský kurz. „Zaměstnala mě firma a práce mě bavila. Lidé si zvykli, že je masíruje nevidomý, a dokonce si mě chválili.“
Psychicky ale Tomášovi pomohlo hlavně sportování. „Nejprve jsem začal s kamarádem běhat a lyžovat, naučil se mě navigovat a já to, že mu musím věřit,“ říká Tomáš s tím, že největší zálibu však našel v cyklistice.
Konkrétně v tandemovém ježdění na dvojkole. „Snažíme se trénovat několikrát týdně podle počasí,“ říká nevidomý cyklista a přiznává, že začátky nebyly lehké. „Zažili jsme mnoho pádů. Je těžké chytit rytmus, sjednotit tempo. Pořád se s kamarádem zdokonalujeme,“ přibližuje Tomáš a vyjmenovává úspěchy.
„Účastnili jsme se Evropského poháru pro handicapované, ale startujeme i na soutěžích, kde pro nás nejsou kategorie, jako třeba na Slezském poháru. Letos trénujeme znovu na Evropský pohár, protože minule jsme nešťastně píchli. Doufám, že se zlepšíme,“ usmívá se nadšený cyklista, kterého těší i jiné věci.
„S přítelkyní se nám narodilo miminko a otevřel jsem si v Ostravě-Zábřehu masážní salon. Největší radost mám, když se zákazníci vracejí, i když podnik není ještě úplně zavedený. Jmenuje se Masáže u sleponě,“ dodává s nadhledem Tomáš.
