Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tatra k nám patří, je to rodinná tradice, říká závodník Aleš Loprais

  17:55aktualizováno  17:55
Frenštátský závodník Aleš Loprais patří pravidelně k českým želízkům na závodech, jakými jsou Dakar nebo Silk Way Rally. V rozhovoru popisuje, co všechno takové podniky obnáší a s čím vším se při nich musí vypořádat.

Aleš Loprais má na kontě vítězství ze Silk Way Rally a tři třetí místa z Dakaru. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Nekonečná námaha, vedro, problémy způsobené pobytem ve vysokých nadmořských výškách, zátěž pro celý organismus. S takovými podmínkami se běžně musí potýkat závodníci nejtěžších etapových automobilových závodů světa, jako jsou například dakarská rallye nebo Silk Way Rally.

Pravidelně je absolvuje také sedmatřicetiletý Aleš Loprais z Frenštátu pod Radhoštěm. A na těchto závodech se pravidelně umisťuje na čelních místech a kráčí tak ve šlépějích svého strýce Karla Lopraise. „Musíte být napůl blázni, když do takové věci jdete,“ říká Aleš Loprais.

Co vás přivedlo k automobilům a závodění? Byla to zmíněná rodinná tradice?
Určitě rodinná tradice v tom sehrála zásadní roli, nicméně já Dakar s kamionem jezdit nechtěl. Jako malý kluk jsem snil o Dakaru v autě, posléze v kamionu až do doby, kdy jsem se v něm poprvé za volantem svezl. Bylo to zrovna v období, kdy se změnila FIA pravidla a nové vozidlo se po roce 2001 nuceně přestavělo do špatně řiditelné verze napadající díky špatnému rozvážení na přední nápravu. Já se k Dakaru následně dostal úplně náhodou, kdy jsem musel na 14 dnů nahradit navigátora, který onemocněl před odjezdem na Dakar. Projekt byl rozjetý a já do toho doslova naskočil převážně díky angličtině a tomu, že jsem v týmu řešil administrativní záležitosti v rámci přihlášek, logistiky, letenek a podobně.

Onen závod se uskutečnil v roce 2006. Jak na něj vzpomínáte?
Byl to krásný a těžký závod. Nicméně v tom roce jsem pochopil, o čem Dakar je. Karel si ten rok při jednom skoku ve vysoké rychlosti, kdy se musel vyhnout unavenému motorkáři, zlomil páteř a soutěž pro nás o tři dny později skončila. Karel ještě zkoušel jet, ale pochopitelně to nebylo dál možné. V následujícím ročníku 2007 jsem absolvoval Dakar již za volantem.

Od té doby jste začal závody extrémních dálkových rallye jezdit pravidelně. Co rozhoduje o úspěchu v takovém závodě?
Štěstí, štěstí a zase štěstí. Toho je na Dakaru potřeba opravdu hodně. Dále DNA, pokud to nemáte v sobě, nedá se to absolvovat a progresivně se zlepšovat. Kromě kvalitní techniky je třeba mít neméně kvalitní tým lidí kolem vás. Bez toho to na Dakaru nejde. Jakýkoli mechanik může Dakar v pozitivním či negativním smyslu tento závod rozhodnout. Je to týmová událost, která je enormní zátěží pro všechny členy.

Je těžké postavit dobrý fungující tým?
Je to nesmírně obtížné. Všichni ti lidé musí být tak napůl blázni jako my, protože je třeba snášet všechnu tu námahu a vyčerpání, vedro nebo třeba bolesti hlavy z vysokých nadmořských výšek. Proto je třeba, aby to byli lidé zapálení, s entuziasmem – a také na jedné vlně, aby to dohromady fungovalo. Není to pro každého. Někdo si to zkusí jednou a už nikdy více, pro jiného je to láska na celý život.

Jak vlastně vypadá denní program závodníka na takové rallye?
Brzy ráno vstanete, kromě hygieny a malé snídaně se řeší převážně vždy stroj. Vizuální kontrola po nočním servisu, kontrolní start a odjezd na spojovací etapu. Rozlučková SMS s rodinou a jde se na to. Projíždíme opravdu krásná místa, ale musíme být tak soustředění, že na nějaké prožitky, zastávky či fotky není přirozeně prostor. Jedna chyba a může být po všem. Maximální koncentrace je klíčem k úspěchu. Některé nádherné pasáže konzultujeme až zpětně po etapě, anebo po zhlédnutí videí z helikoptéry.

Jízda za volantem závodního rallye náklaďáku je prý i velmi fyzicky náročná. Je to pravda?
Je to tak. V kabině totiž bývá přetížení až 6 G. Jste vysoko posazení, jedete velkou rychlostí desetitunovým kolosem, takže to s vámi kýve na všechny strany. Helma, kterou máte na hlavě a která taky cosi váží, tomu nepřidá. Nejvíce ze všeho trpí krční páteř a záda.

Dá se na to nějak připravit?
Mám různé speciální cviky na záda a na páteř, které pravidelně cvičím, hodně pomáhá i plavání a jízda na kole, v zimě zase lyžování.

Po většinu kariéry jste věrný značce Tatra. Proč?
S Tatrou jezdím skoro pořád, tedy kromě období, kdy jsem s tatrou závodit nemohl a kdy jsem vyzkoušel stáje Iveco a Man. Ale Tatra k nám neodmyslitelně patří, je to tak trochu i rodinná tradice. Strýc Karel s ní dokázal neuvěřitelné věci, navíc u nás doma má ta značka velké jméno, a ten podvozek je prostě výjimečný.

Máte z rallye i zážitky, na které nezapomenete? Při kterých šlo například o život?
Ano, je jich spousta. Nejsilnější je ten, kdy mi ve spojovací etapě zaspal kopilot, jenž kamion řídil a poslal jej třikrát přes střechu v poslední pětině soutěže, a to navíc po vítězné etapě a z krásného celkového druhého místa.

Ta nehoda pokračovala dalším dramatem. Můžete jej popsat?
Přiletěl pro nás vrtulník, který nás měl odvézt, ale kromě toho, že přiletěl pozdě, neměli místo pro nás pro všechny. Když už jsme se do něj nakonec všichni nějak nasoukali, tak zjistili, že nemají dost paliva. Takže pro nás musel přiletět další, vojenský vrtulník. Ale naštěstí to dopadlo dobře, navzdory zmařenému závodu si nikdo z té nehody neodnesl trvalé následky. Druhý rok jsme na startu stáli znovu.



Nejčtenější

Kdyby nastal blackout, na mytí i praní by lidem jako kdysi stačil popel

Na Kamenitém v Beskydech spolek Koliba s Václavem Michaličkou z Muzea...

Kdyby na dlouho vypadly dodávky elektřiny, poradili by si s tím lidé, kteří minulý týden vyrazili na horu Kamenitý v...

Muži vyrývají příběhy lidí do desek. Dřevěná fotoalba jsou hitem

Dominik Čermák (vlevo) a Jan Ševčík jsou úspěšnými výrobci a prodejci dřevěných...

Na začátku byznysu dvou mladých mužů byla spořivost jednoho z nich. Jan Ševčík šel do obchodu a chtěl si pořídit...



Slavný stadion Bazaly v současné podobě končí. Bude se bourat tribuna

Vizualizace stadionu Bazaly po plánované přestavbě.

Do šesti týdnů by měla zmizet hlavní tribuna někdejšího stadionu ostravského Baníku na Bazalech. Město, kterému areál...

Aktivita šmejdů zase roste. Vydávají se za poradce a chtějí plnou moc

Tato žena si koupila na jedné předváděcí akci v Ostravě vysavač. Když ho...

Čím dál více problémů zaznamenávají města i spotřebitelské organizace s podomními prodejci. Ti se soustředí na starší...

Baník v přípravě prvně narazil. Ostuda, byli jsme vyplašení, láteřil kouč

Ostravský trenér Bohumil Pánik pozoruje zápas Baníku s Karvinou.

První prohru v pátém zápase přípravy na novou prvoligovou sezonu utrpěli fotbalisté ostravského Baníku. V Prostějově...

Další z rubriky

Nezastavitelní míří do Českého Švýcarska. Pomozte pohybem handicapovaným

Jen loni prošlo Birell bránou na různých místech v České republice více než 200...

Nepřízeň osudu, ale zároveň obrovská vůle a touha pokračovat v aktivním životě, sportovat, být i nadále přínosem svému...

Festival Colours of Ostrava je takřka vyprodaný. Z nabídky si vybere každý

Jedna z návštěvnic festivalu Colours of Ostrava se osvěžuje ve vodní mlze,...

Bizarní kostýmy, nevídané pyrotechnické efekty, hudební mše a jedna velká taneční párty s rozmanitými vhledy a přesahy....

Ostravské stopy: Po okupaci nastala doba písničkového odboje, líčí Vokatá

Trutnoff 2014: Dáša Vokatá

Ve svém rodném listě má písničkářka Dáša Vokatá sice uvedenou Karvinou, ale ve skutečnosti žila v Orlové a v Ostravě....

Najdete na iDNES.cz