Ojedinělý kurz, do kterého se může přihlásit kdokoli – bez ohledu na vzdělání, profesi nebo věk – vede už tři roky. Mezi jejími posluchači je účetní, gymnazistka, šéf kulturního domu nebo třeba strojař.
„Ta rozvrstvenost je vlastně pro skupinu velice dobrá, protože u starších posluchačů se vyvíjí schopnost vnímat ty mladší. A naopak – pro mladší jsou starší posluchači tahouny,“ vysvětluje Polzerová.
Při výuce se zaměřuje na tři hlavní oblasti – pohybové jednání, improvizaci a komunikaci. Může to vypadat třeba takhle – z pohybového jednání pro kurzisty vzejde motiv nebo téma. A to pak rozvíjejí dál při jevištní improvizaci.
„Dřív se mi stávalo, že když jsem nepřipravená měla s někým mluvit, zasekl se mi mozek. Neuměla jsem se vyjádřit – a šla jsem do vzteku. Teď už se mi daří nacházet slova. A taky se mi hodně začala rozvíjet schopnost improvizace. To byl vlastně hlavní důvod, proč jsem do toho šla,“ vypráví jedna z posluchaček Věra Tkáčová.
Hned napoprvé na pódiu
S Evou Polzerovou se poprvé potkala před více než dvěma roky na kurzu pro veřejnost, který vedla. Její přístup ji velmi zaujal. Proto později začala chodit do jejích hodin na konzervatoř.
Více o projektu |
Kateřina Bučková se přišla podívat na první hodinu a vůbec netušila, že hned se do dění aktivně zapojí. „Jako holka jsem chodila na herectví a říkala jsem si, že bych mohla něco oprášit. Je to náročné, ale moc mě to baví,“ řekla mladá žena, která si pochvalovala přístup ostatních. „Původně jsem myslela, že ostatní budu jen pozorovat a pak se rozhodnu, ale nakonec jsem si připadala, jako kdybych tady chodila už řadu měsíců.“
Křečovitost těla vede i ke křečovitosti jednání
Podstata je v tom, že si kurzisté mají možnost vyzkoušet reálné životní situace formou hry, fikce. Za jediný rok jsou jejich pokroky – hlavně v oblasti pohybu – obrovské.
„Je to o uvědomování si vlastního těla a schopnosti s tím tělem nakládat. Tělo, to je úžasný nástroj. Když jsme vědomí přes tělo, odráží se to v našem jednání. I to je pak vědomé. Naopak křečovitost těla vede i ke křečovitosti v jednání,“ přibližuje lektorka.
Co ona sama prožívá, když vidí, jaké pokroky její posluchači dělají? „Vždycky si říkám, že bych měla zapnout kameru. Ale oni jsou tak ostýchaví – a já pro to nenajdu odvahu.“
