Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obsidiánová čepel je ostřejší než ocelová, říká výrobce kamenných nožů

  7:56aktualizováno  7:56
Tomáš Vidomus z Nového Jičína má nevšední zálibu. Vyrábí nože z pazourku. Kromě nich zkouší vyrábět také sošky z kostí nebo zpracovává šlachy na tětivy luku. Činí i kůže tradiční metodou pomocí vepřového mozku.

Už návštěva jeho domácnosti napoví, že Tomáš Vidomus z Nového Jičína si oblíbil období pravěku. Stěny jsou vyzdobeny malbami ne nepodobnými těm, které namalovali pravěcí lidé na stěny jeskyň Altamira či Lascaux. V ručně pleteném koši na zemi leží pazourkové pěstní klíny, nože, vedle pak kamenné sekeromlaty. Výzdobu na stěnách doplňují různé talismany či sošky z kostí.

Většinu věcí vyrobil Tomáš Vidomus sám, především jej však proslavila výroba nožů a dalších nástrojů z pazourku. Některé z jeho „pravěkých“ artefaktů dokonce byly vidět na muzejních výstavách.

Fotogalerie

Jak jste se dostal k tomu, že jste začal vyrábět nože, hroty a další nástroje z pazourku?
K pazourkům jsem se dostal přes indiány, ke kterým mě dotáhl můj bratranec. Sháněl jsem mu různý materiál – šlachy, močové měchýře a další věci, ke kterým jsem měl přístup a ze kterých euroindiáni, k nimž bratranec patřil, vyrábí různé indiánské artefakty. Pak jsem pro ně začal činit kůže a vyrábět i další věci, třeba luky, a tehdy mě napadlo udělat z pazourku kamenné hroty. Když už jsem měl nějaké hotové, zkusil jsem z legrace hodit nějaké fotky na nožířská fóra na internetu. A překvapivě to mělo úspěch a díky tomu, že mne tak chválili, jsem u toho zůstal. Kamenné nože dělám už tak devět deset roků.

Bylo snadné naučit se postup opracování pazourku?
Učím se prakticky pořád. Základy jsem hledal především na internetu, tady prakticky nebylo od koho se učit. K archeologům, kteří to můžou mít nějak zmáklé, jsem se tehdy ještě nedostal. Takže jsem si na YouTube našel videa, jak lidé štípou pazourek, a protože anglicky ani francouzsky neumím, tak jsem to vyloženě odkoukal.

Jak dlouho trvalo, než se podařil první výrobek? Kolik bylo těch pokažených, než se nějaký povedl?
To je těžko říct. Když se mi tehdy něco trochu podařilo, tak se mi to strašně líbilo. Dnes už bych o takový výrobek ani okem nezavadil, ale tehdy jsem z toho měl obrovskou radost. Ale odpadu je při výrobě takových nožů veliké množství, často se stane, že celou čepel rozbiju i těsně před dokončením. Řekl bych, že úspěšnost využití materiálu mám tak dvacet procent.

Na výrobu takového nože je potřeba asi hodně velkých kamenů. Kde se dají takové kusy sehnat?
Obsidián nakupuji například ve Světě kamenů, pazourek kupuji různě, někdy až ze Skandinávie. Teď mi třeba z Polska dovezou jedenáctikilové kameny.

A dá se říct: jeden kámen rovná se jeden výrobek?
Snažím se, ať je toho více, protože materiál je poměrně drahý. Jeden takový velký kámen vyjde třeba na tisícovku. Proto se z toho člověk snaží co nejvíce vytěžit.

Jaké nástroje k opracování pazourku používáte?
Jako otloukače používám kamenné valouny, potom na ztenčování čepele používám parohy a koncové práce – retuše – dělám měděným drátem.

Pralidé to dělali stejnými nástroji?
Ano, podobně se to dělalo i v pravěku. I použití mědi se kryje s přechodem doby kamenné a bronzové, což dokazují i některé nálezy, kdy se na štípaných industriích našly stopy mědi, ale jinak se na retuš používaly malinké kamenné retušéry nebo tenké konce parohu. Retuš, to je konečná úprava, dobroušení výrobku.

Vy jste řezník, prý pazourkové nože používáte i při své práci.
Ne, to není pravda. V práci bych to samozřejmě používat nemohl, hygiena by mi to nepovolila, nedejbože, kdyby se z takového nože ulomil kámen a někdo do toho kousl. Nemluvě o tom, kdyby takový nůž spadl na zem. To by bylo po něm.

Jsou pazourkové nože ostřejší než normální?
Tady ty ne. To jsou spíše takové mikropilky. Ale u obsidiánových úštěpů už je ostrost na mřížce atomu. Zatímco ocel má ostrost pouze na molekulární mřížce.

Kromě pazourkových čepelí děláte tedy i obsidiánové?
Ono je totiž problém sehnat vhodný materiál. Hledám na internetu, kde se co dá a kde to smrdí kamenem.

Vy jste dodával i šípy s pazourkovými hroty příborskému muzeu na výstavu o kopřivě. Byla to vaše první spolupráce s muzei?
Už dříve jsem spolupracoval s jedním muzeem u Jihlavy. Dělali jsme spolu s Petrem Nerudou, který pracuje pro brněnský Anthropos, akci ve Štramberku pro archeology a další zájemce, které jsme učili štípat pazourek. Ve Štramberku pod Trúbou jsem na nějaké akci dělal i ukázky štípání pro lidi.

Jste jediný, kdo se tomu u nás věnuje? Nebo je takových více?
Vím asi o šesti lidech, kteří to dělají. A nejsem ani první. Jeden pán od Liberce má na to dokonce živnost a dělá pro muzea a další instituce hroty šípů a jiné věci.

Vidím, že kromě nožů či pěstních klínů z pazourku tady máte i další pravěké artefakty – sekeromlaty. Ty jste také dělal sám?
Ano, to jsem si chtěl vyzkoušet. Chtěl jsem vědět, jak dlouho se to brousí a vrtá. Všechno je to ruční práce. Provrtání té díry trvá třeba týden usilovné práce, s dobroušením další dva týdny. Zatímco pazourkový nůž se dá udělat za den.

Dále tady máte spoustu dalších předmětů, které vypadají jako vyrobené primitivními technikami. I to jsou vaše výtvory?
Zkouším různé věci, výrobu sošek z kostí nebo třeba zpracování šlach na tětivu luku, výrobu samotného luku nebo to, co tady vidíte – to jsou prakticky první předchůdci sáčků. Je to vyrobené z močových měchýřů a dalo se v tom přepravovat leccos. Dělám si sušené maso nebo indiánský pemikan, což je takový dávný předchůdce konzervy. Činím i kůže tradiční metodou pomocí vepřového mozku. Vyzkoušet se dá ledacos.



Nejčtenější

Když postavila dílnu, nechtěl tam ani pes. Dnes má tisíce zákazníků

„Venkovský styl je vlastně takové moje vidění světa. Žiji tak, proto to ze mě...

Vyučila se pánskou krejčovou a vydělávala si tím, že šila trička z kvalitního českého materiálu. Pak začalo v Česku...

Muži vyrývají příběhy lidí do desek. Dřevěná fotoalba jsou hitem

Dominik Čermák (vlevo) a Jan Ševčík jsou úspěšnými výrobci a prodejci dřevěných...

Na začátku byznysu dvou mladých mužů byla spořivost jednoho z nich. Jan Ševčík šel do obchodu a chtěl si pořídit...



Řidička uvázla v podjezdu zatopeném při lijáku, auto vytáhli hasiči

Vůz v zatopeném podjezdu.

Kvůli silnému dešti se odpoledne dostala do nepříjemné situace řidička ve Frýdlantu nad Ostravicí. S autem totiž vjela...

Aktivita šmejdů zase roste. Vydávají se za poradce a chtějí plnou moc

Tato žena si koupila na jedné předváděcí akci v Ostravě vysavač. Když ho...

Čím dál více problémů zaznamenávají města i spotřebitelské organizace s podomními prodejci. Ti se soustředí na starší...

Traktor s valníkem se na svahu převrátil, osmnáctiletý hoch zemřel

V Moravských Bránicích se převrátil traktor táhnoucí vlečku s dřevem. Jeho...

Tragická nehoda se stala dopoledne v katastru obce Býkov-Láryšov na Krnovsku. Převrátil se tam traktor s připojeným...

Další z rubriky

Řidička uvázla v podjezdu zatopeném při lijáku, auto vytáhli hasiči

Řidička ve středu uvázla v autě v zatopeném podjezdu.

Kvůli silnému dešti se odpoledne dostala do nepříjemné situace řidička ve Frýdlantu nad Ostravicí. S autem totiž vjela...

V Moravskoslezském kraji stouply hladiny toků, padaly i stromy a větve

Řidička ve středu uvázla v autě v zatopeném podjezdu.

Desítky případů museli ve středu a v noci na čtvrtek řešit profesionální a dobrovolní hasiči v Moravskoslezském kraji...

Lidé neznají chování zvířat a zásobují zoo v Ostravě dotazy

V národním parku Podyjí po letech zahnízdily hned dva páry čápů černých.

Utekli vám pávi. Není to zvíře nějaké nemocné, že se tak smutně tváří? Proč tak kňučí? Určitě má hlad. Návštěvníci zoo...

Najdete na iDNES.cz