„Pravidelně dáváme do obecního zpravodaje informace, jak topit či jak získat dotace na modernější kotel. Tam si to přečtou i starší lidé. Ale některé obyvatele nepřesvědčíte,“ povzdychl si Lukáš Kubný, starosta Kobeřic na Opavsku.
Myslí si, že nejjednodušším řešením, jak se zbavit škodlivin v ovzduší, by bylo zlevnění plynu. „Lidem se nechce čistit komín, lepší je jen otočit kolečkem. Jenže plyn je pro ně drahý. Hypoteticky vzato, kdyby kraj miliardu korun na výměnu kotlů rozdělil lidem jako příspěvek na plyn, možná by se nám dýchalo podstatně lépe,“ řekl Kubný.
Podle kominíků je příčin, proč někteří lidé zamoří celou vesnici, několik. „Nekvalitní nebo zanesené komíny, nevhodné palivo a hlavně špatné topení,“ vypočítal kominík a soudní znalec v oblasti komínových systémů Zbigniew Ondřej Adamus z Třince.
Nejhorší je kotel naložit a zavřít přívod vzduchu
Než se podle něj po roztopení přivře kotel, měla by na něm být teplota okolo sedmdesáti stupňů Celsia. Poté je třeba ji udržovat nad šedesáti stupni.
Dobře spálené uhlí je z pohledu emisí škodlivin lepší než špatně spálené dřevo. Podle odborníka lze lehce poznat, že majitel umí topit. Z komínu mu totiž stoupá slabý, bílý, takřka neviditelný dým.
„Nejhorší je kotel naložit a zavřít přívod vzduchu. Ono to sice vydrží dlouho, ale spaliny komín zadehtují, zamoří široké okolí a celkově zkrátí životnost spalovacího zařízení. Tady nikdo neušetří. Určitě lepší je přikládat častěji. Nebo si pořídit moderní kotel s automatickým přikládáním,“ vysvětlil Adamus.
Proč však ani moderní kotle nezlepšily ovzduší? „Vlastníkům ve většině případů nikdo nevysvětlil, jak se mají používat. Bývají chybně nainstalované, seřízené a hoří v nich špatné palivo,“ zmínil Adamus a doplnil: „Do benzinového motoru patří benzin, do naftového motoru nafta – obráceně to nefunguje. Nechápu, proč je to tak těžké pochopit u kamen a kotlů.“
Za lekci správného topení je vděčný
Koks a černé uhlí prohořívá, hnědé uhlí a dřevní hmota odhořívá a dřevo i hnědé uhlí se v kotli také zplyňují. Když netopíme palivem, na které je kotel konstruovaný, riskujeme, že v komínu začne hořet.
„Ve svých šestačtyřiceti letech jsem při návštěvě kominíka zjistil, že neumím topit. Měl jsem zanesený komín, zadehtovaný kotel a nevěděl proč,“ konstatoval Zdeněk Martynek z Třince, který se před dvěma roky přestěhoval z bytu do domu na vesnici.
„Kominík se u mě nadřel. Vybrali jsme čtyři kýble spalin,“ líčil Martynek. „Pak mi začal vysvětlovat, co dělám při topení špatně i na co se používá odvětrávací kolečko na kotli, na které jsem nikdy nesáhl.“
Dnes je za lekci správného topení vděčný. „Dobře to hoří, kotel je čistý, v domě máme tepleji, venkovní ovzduší takové, jaké má v horské oblasti být. A po roce jsme při čistění komínu vybrali už jen půl kbelíku nečistot,“ spokojeně dodal Martynek.
