Odsouzený muž vinu před soudem nepřiznal a tvrdí, že vrahem je jeho známý jménem Zdeněk. Podle vrchního soudu se ale vinu podařilo Veličkovi prokázat. Odsouzený bezdomovec dům i s tělem zavražděné důchodkyně po činu zapálil, aby zločin zamaskoval.
Podle vrchního soudu ostravský krajský soud správně vyhodnotil důkazy, použil odpovídající právní kvalifikaci a jím uložený trest není nepřiměřeně přísný. Velička byl totiž v minulosti už jedenáctkrát soudně trestaný například za krádeže a zanedbání povinné výživy.
Vrchní soud při zamítnutí jeho odvolání zohlednil také to, že se Velička k zabití důchodkyně nepřiznal a neprojevil lítost.
Vraždil a pak zapálil dům |
„Rozhodnutí vrchního soudu považuji za správné a očekával jsem ho. Mám za to, že i když byla důkazní situace poměrně složitá, tak jsme soudu předložili dostatek důkazů o tom, že pachatelem je jednoznačně pan obžalovaný. Trest je přiměřený a za to, co provedl, si ho zaslouží,“ komentoval verdikt státní zástupce Jaroslav Kandráč.
Ženu třikrát bodl do krku
Veličkův obhájce novinářům pouze řekl, že jeho klient ještě zváží možnost dovolání k Nejvyššímu soudu.
Velička se do neobydleného domku v krnovské místní části Krásné Loučky vloupal loni 25. března. Přespával v něm několik dnů a používal věci, které v něm našel. V sobotu 29. března ho ale vyrušila čtyřiasedmdesátiletá majitelka, která do domu chodila pravidelně větrat. Podle obžaloby nechtěl být Velička prozrazen a chtěl ukrást věci, proto na důchodkyni zaútočil nožem, který v domě našel.
Ženu třikrát bodl do krku, seniorka po chvíli na místě zemřela. Velička pak v domě pár hodin po vraždě založil požár. Použil k tomu elektrický vařič a látku. Požárem se snažil zamaskovat stopy.
Co zaznělo na krajském souduSoudce: Obávám se, aby vyměřená částka za nemajetkovou újmu příbuzným nebyla jen formální. Pan obžalovaný je totiž nemakačenko. Když byl u příbuzných, živili ho, využíval jejich internet, ale on ničím nepřispěl. Pan Velička se ani nepokusil najít si práci, ani nebyl hlášen na úřadu práce. Má parazitní způsob života. |
Když domek hořel, zavolal Velička hasiče. Ze zvědavosti prý na místě zůstal a sledoval jejich zásah. Veličkovi se podle soudu i státního zástupce sice podařilo požárem zkomplikovat vyšetřování vraždy, na druhou stranu policistům práci ulehčil, mimo jiné tím, že požár oznámil na tísňovou linku.
Nejdříve se přiznal, pak mlčel
Na místě navíc sledoval zásah hasičů a policisté komunikovali se všemi přihlížejícími, přičemž některá Veličkova vyjádření se jim zdála nelogická. Proto jej předvolali k podání vysvětlení.
Ani vrchní soud nepřijal tvrzení obžalovaného, že vraždil jeho známý, jistý Zdeněk. Podle soudu nikdo takový neexistuje. Velička se navíc v jeden okamžik k vraždě přiznal. Bylo to v lese po jeho zadržení, když policistům ukazoval, kam ukryl vražednou zbraň. „To je nůž, kterým jsem zabil tu paní,“ řekl Velička. Poté ale odmítal vypovídat a až na konci vyšetřování přišel s historkou o známém.
Odsouzený muž před zatčením pobýval u své družky, nechal se od ní živit a nepřispíval jí na domácnost. Žena ho z bytu nakonec vyhodila. Podobné to bylo u strýce, u kterého poté dva týdny bydlel.
