Původně si měl Kotala odpykat 15 let za vraždu, vrchní soud mu ale trest snížil o třetinu.
Nejvyšší soud rozhodoval neveřejně, plné odůvodnění zatím nepublikoval. Dovolání podal kromě žalobců také Kotala, ovšem jeho podnět Nejvyšší soud odmítl.
Kotala se podle Zemana trestného činu nedopustil ve stavu silného rozrušení, naopak jednal organizovaně, emočně chladně. Byl frustrovaný z rodinné situace, z nároků, které na něj kladla péče o manželku i soužití se stárnoucí tchyní.
„Je logické, že prožíval legitimní a přirozené pocity smutku, tísně a úzkosti, jak bude vypadat budoucnost. Přesto však jeho úvahy o budoucnosti postrádají znaky altruismu, které by nasvědčovaly usmrcení ze soucitu, ale jsou přítomny naopak prvky sobectví, neboť obviněný řeší výlučně svoji situaci, kterou chápe jako bezvýchodnou,“ stálo v dovolání.
Vešel do ložnice a řekl: „To už není život“
Motivem činu byl podle pravomocného rozsudku fakt, že muž už nezvládal péči o svou ochrnutou a bezmocnou manželku a její stárnoucí nemocnou matku.
O svou ženu se staral od roku 2014, kdy jí po krvácení do mozku ochrnuly všechny končetiny. Když se začal zhoršovat i zdravotní stav tchyně, situace na profesionálního řidiče autobusu dopadla s plnou tíží.
Vyhrotila se poslední měsíc, kdy onemocněl i on. Podle obžaloby se tragédie odehrála předloni 16. dubna. Obžalovaný nejprve vešel k tchyni do ložnice, kde staré ženě řekl, že „to už není život“.
Ta ještě zareagovala a chtěla se na posteli posadit, ale to už jí Kotala ústa přikryl sáčkem na rohlíky, druhou rukou sevřel nosní dírky a ještě ji přiklekl. Zemřela vzápětí. Podobně se zachoval i k manželce na polohovací posteli.
„Manželce jsem jen řekl: Promiň, Naděnko, je to pro nás všechny vysvobození,“ plakal muž u soudu. Vypověděl také, že poté chtěl spáchat sebevraždu, to už ale neudělal.
